Sykon

Kouzelníci jsou film s dokonale promarněným potenciálem. To nejlepší co se o nich dá říct je, že uběhnou celkem rychle. Na druhé straně ovšem nijak zásadně neuráží (byť scény se Stevem Grayem se o to vyloženě snažily). Jeden den po shlédnutí a vybavuju si pouze závěrečné kouzlo. I to o něčem svědčí...

Poměrně originální nápad střihnutý především v první polovině trefnými komentáři hlavního hrdiny. Škoda že s blížícím se koncem filmu dochází dech a stává se z něj jen tuctová romanťárna. I tak přimhouřím oko a dám za slabší 4*.

Komentář viz druhý díl.

Lepší rozpačitý konec než žádný konec. Nebo dokonce špatný konec. Oba dva filmy těží z vynikajícího seriálu, ale nepodařilo se jim zachytit jeho strhující atmosféru. Myslím, že by bylo lepší, kdyby se původní anime prodloužilo o pár dílů, které by byly kratší než dva filmy, ale zároveň by si (snad) udržely kvality seriálu. A bylo by to zapotřebí, neboť filmy občas působí trochu chaoticky, nevýrazně a s humorem se v nich šetří. Ale vím, že by mohlo být i hůř.

Tento seriál u mě byl přesně na hranici mezi 3* a 4*. Nakonec jsem zvolil vyšší hodnocení, protože i když je místy dost prvoplánovitý, výsledný dojem jsem z něj měl pozitivní. Koneckonců jsem udělil body i za to, že i když na některá klišé došlo, jiným, o kterých jsem se obával že na ně musí dojít, se naopak autoři vcelku vyhnuli. K tomu se přidali i sympatičtí herci, byť toho tady k "velkému" hraní nic nebylo. Škoda jen toho korejského smyslu pro humor, který je na mě občas trochu silná káva, pak bych snad ani neváhal nad nižším hodnocením.

Po dlouhé době zase jeden korejský seriál, který pro mě neztratil tempo a diváckou přitažlivost už v polovině odvysílaných dílů. To neznamená, že by tu nebyla hluchá a "vatová" místa - například poslední díl, s výjimkou úplného konce - ale jsou poměrně řídce rozmístěná a nikterak dlouhá. Samozřejmě to není seriál s dokonale logickou zápletkou či naprosto originálním příběhem, ale v rámci hranic Dramalandu přece jen lehce vyčnívá. Třeba už tím, že Kang Chi už počátku ví, co a kdo je v jeho životě důležitý. Stejně tak hlavní hrdinka, kterou hrála Suzy, je už jen díky své schopnosti se o sebe postarat dost netypická v rámci podobných seriálů. A když se na obrazovce vedle nich objevil ještě Gon, ten cool a ne-až-tak-silent type, nemohl jsem si přát víc (na příkladu Gona jsem asi poprvé poznal, co znamená "scene stealer" v akci). A třešničkou na dortu bylo, když jsem se dozvěděl, že seriál je (samozřejmě velmi volně) inspirován skutečnými historickými událostmi, především v osobě admirála Lee Sun Shina a jeho želvích lodí.

Revenge dramata asi opravdu nebudou můj šálek kávy. Prostě mě nebavilo sledovat, jak jeden chlápek systematicky rozebírá jednu (beztak sotva držící pohromadě) rodinu. Zvlášť když jsem zcela od začátku nesouhlasil se zdůvodněním té pomsty, která začala mít smysl až někdy čtyři díly před koncem. Když už mluvím o konci, ten byl též jeden z těch, které nedělají dobré jméno korejské tvorbě. Uspěchaný, nepravděpodobný, na jedné straně až příliš okatě vysvětlující, jak to vlastně bylo myšleno, ale na druhé straně nedotýkající se zásadních otázek. Prostě špatný. Za něco stálo jen to opravdu závěrečné vyřešení hlavní mužské postavy, které ovšem bylo dlouho očekávané, a ani to mě nepřesvědčilo o tom, že Bad Guy je seriál pro mě.

Shiroi Haru je jeden z těch seriálů, které se mi celkem těžko hodnotí. Na jedné straně je příjemně milý, nenásilný, svižně utíká. Navíc je to svědectví, že Abe Hiroshi utáhne svým charismatem kde co (přičemž role nevrlých, ale v jádru dobrosrdečných drsňáků mu podle mě vyloženě sednou). Nicméně na druhé misce vah je skutečnost, že je to seriál až k uzoufání předvídatelný. Po první epizodě si prostě můžete udělat seznam obvyklých (japonských) "zvratů" a dalších deset dílů je jen odškrtávat. Ještě že 3* jsou v mém pojetí velmi široké, a tyhle tři jsou proto velmi silné. Kdybych tento seriál viděl dřív, než jsem se naučil rozeznávat všechna ta japonské klišé, určitě by hodnocení bylo o jednu hvězdičku vyšší.

K seriálům jako je tento musí člověk přistupovat se správnou náladou a vhodným přístupem. Pokud totiž má někdo náladu na vážné, seriózní sociální drama, má u tohoto seriálu smůlu. Je to totiž ta nejšílenější a nejnaivnější komedie, jaké točí snad jen Japonci. A jako k takové se k ní musí přistupovat, nemůže se tomu vyčítat hromada nesmyslů, několik šílených "zvratů" nebo obrovská porce morálních ponaučení (i když ta se tu popravdě vyskytují jen asi dvě nebo tři, zato se neustále dokola opakují). Já jsem měl tu správnou náladu a přístup, a popravdě mám pro tento druh komedie trochu slabost, takže jsem se výborně bavil (hlavně ze začátku - ty vize! :D). Jen s tím sdělením, že i když rodiče naprosto selhávají na nejzákladnějších úrovních, je to v naprostém pořádku a ještě se tomu mám smát, nesouhlasím.

S odřenýma ušima nakonec dávám za tři, protože ačkoliv jsem skoro celou dobu filmu kroutil hlavou v němém úžasu nad takovou volovinou, musím uznat, že se na to koukalo dobře. Souboje byly dost efektní a hlášky padnoucí, krve a různých nechutností se režisér také nebál, takže koukat se bylo i na co. Takže až překvapivě lehce stravitelná jednohubka.