Sykon

Poté, co jsem na tento seriál začal koukat, jsem byl až překvapen, jaká parodie na tajné služby to je. Protože fungovat takhle nějaká tajná služba - tak nefunguje. Především agentky se chovají doslova a do písmene jako hejno slepic. Ale třeba na rozdíl od takové IRIS mi celkem rychle došlo, že tento seriál se nebere vážně a tak se tomu dá mnohé odpustit. A že toho bylo k odpouštění, kromě již zmiňovaných agentek které si pletou tajnou službu se seznamkou též hlavní hrdinku, kterou jsem popravdě řečeno moc nechápal, její rodiče, které jsem zkraje nemohl vystát (skoro jako všechny kdramatové rodiče) a další. Proč tedy čtyři? Protože si ten seriál na nic nehraje, je vidět že se sám nebere vážně. A protože když na tohle všechno člověk přistoupí, zjistí, že je to docela sranda. A díky tomu, že jako v jednom z mála seriálů se nakonec hlavní hrdina kvůli své vyvolené nezmění (čti "nedospěje"), je to sranda i ke konci, kdy většina kdramat hraje na vážnou notu. Především proto hodnotím seriál, u kterého jsem v polovině váhal mezi 2-3*, s odřenýma ušima jako nadprůměr.

Tento seriál má pro mě jedno velké lákadlo - mám slabost pro svět po konci světa. O filmech se zombie tematikou si sice nemyslím nic úžasného, ale vcelku proti nim nejsem. Tyto dvě ingredience rozhodly, že se na seriál podívám, a především ona atmosféra post apokalyptického světa mě u sledování i udržela. Mnohem víc než místy prázdné dialogy a nikam nesměřující děj (druhá série byla o dost slabší - jako by postavy byly na prázdninách, ne uprostřed souboje o přežití). Ve třetí sérii se k tomu přidal i falešný pocit bezpečí a naděje do budoucna, což jsem zejména v první polovině série opět uvítal, dokud se z toho znovu nestalo nekonečné kecání o přípravě na velký střet. I přes tuto rozkolísanost jednotlivých sérií se mi celkově seriál líbil, a proto i s vědomím objektivních nedostatků dávám subjektivní 4*. Hodnoceno po třetí sérii.

Svět Warhammeru bohužel neznám, a tady nějaké hlubší propojení s tímto univerzem scházelo. Jinak se totiž jedná v podstatě jen o tuctový film o elitním komandu likvidovaném nepřítelem. V případě tohoto animáku ještě musím srazit jednu hvězdičku za hroznou animaci postav. Chápu, že například co se týče účesů postav, 9 z 10 profi vojáků doporučuje ježka (ten desátý hlasoval pro holou hlavu), ale popravdě řečeno, tady jsem neměl prakticky žádnou možnost od sebe jednotlivé postavy rozeznat. Kromě zmíněných účesů měli všichni prakticky stejné rysy tváří a téměř stejné brnění. Ve finále jsem tak poznával jen medika v bílém a kapitána s mečem. Ale není to tak zlé, být tohle hrané nebo lépe rozhýbané, myslím že by to mohl být čistý průměr.

Hlavně zpočátku se mi film velice líbil a viděl jsem to s hodnocením hodně optimisticky. Jenže s postupem času se jsem musel trochu slevit. Příběh, který se zpočátku odvíjel když už ne originálně, tak alespoň správně vtipně a cílevědomě, se začal někdy kolem půlky tak nějak rozplývat do ničeho konkrétního. Pak přišel "zvrat" a já musel definitivně uznat, že tentokrát se žádné vysoké hodnocení konat nebude. Neříkám, že je to vysloveně špatný film, jen se evidentně musí někomu trefit do nálady, a to mě se tentokrát nepoštěstilo. Nicméně co se týče lokací a obrázků ve filmu, mám jen slova chvály, Kyoto (netuším, do jaké míry to byly kulisy nebo jiná města) tady vypadalo skvěle.

Jak vycvičit draka patří mezi mé nejoblíbenější animáky, tak jsem si nemohl seriál nechat ujít. A seriál v podstatě nezklamal, jen musím konstatovat, že je prostě určen pro poněkud jiný okruh diváků než film. Je to totiž seriál vysloveně pro děti, se vším moralizováním a naivitou co k tomu patří. A také je to televizní seriál, proto ani animace není tak pečlivá jako ve filmu - ovšem ostuda to rozhodně není. Přesto to není ztracený čas, ani když člověku už dávno není osm let, a nějaký důvod k úsměvu se najde snad v každém díle. Hodnoceno po první sérii.

Ačkoliv se tento film tváří jako drama o přežití v horách, ve skutečnosti je většina stopáže věnována vzpomínkám, a z dramatu se tak rázem stává obyčejný romantický film. A ani to ne, protože obyčejný film by mě tak nenudil - a tady nudí dokonce obě složky, jak dramatická, tak romantická. A není to bohužel jen chyba scénáře, ale v tomto případě i herců.

Hudební stránka tento film opravdu velmi pozvedává, takže ani po tolika letech od vzniku se film vůbec nemá za co stydět. Tenkrát na Západě má pověst kultovního snímku zcela zaslouženě.

Doufám, že je to primárně snímek pro děti, protože pokud by ho tvůrci zamýšleli jako rodinný, docela se přepočítali. Počítačová animace není na pohled špatná, ale děj je dost jednoduchý a nijak zvláštní.

Má to zajímavý nápad a sympatickou hlavní hrdinku (přezdívka "Psycho-sensei" mluví za vše), ale popravdě seriál místy vázne. Především je totiž trikově dost náročný na běžnou TV produkci s omezeným rozpočtem, a proto vypadají jako z doby před deseti lety. A ani příběhově to není až taková sláva, protože navzdory zajímavému nápadu se stále jede v oblíbených kolejích většiny japonských školních seriálů bez větších vybočení.

Cestování v čase mám rád, pokud se autoři alespoň trochu snaží. To bohužel není tak docela případ Nobunaga no Chef. Celý seriál působí až příliš nízkorozpočtově, herecké výkony za moc nestojí a celý seriál spočívá na opakování jednoho konceptu devětkrát prakticky nastejno. V podstatě mě tak ke sledování motivovala jediná věc - zvědavost, jakým dalším způsobem ovlivní jeden kuchař dějiny národa. Uznávám, že takovéto propojení dějin a kuchyně bylo zpočátku zajímavé, občas i překvapivé, ale po většinu seriálu pro mě osobně až příliš absurdní, jelikož zde byl až nad míru uplatňován princip hluboké (v některých dílech až filozofické) myšlenky skryté v jedné porci servírovaného jídla. A já nad jídlem nepřemýšlím, já ho jím. Druhá hvězda je pak trochu paradoxně za přístup, který bych jinému seriálu nejspíš vytýkal. V některých okamžicích se totiž seriál přepne do poučného módu a hlas vypravěče divákovi objasní politickou i geografickou situaci, včetně mapky. V jiném seriálu by mi to nejspíš vadilo, tady mi tento pseudodokumentární styl trochu vylepšil dojem, protože jsem měl alespoň pocit, že se dozvídám něco o japonské historii.