waxtrax

promarhané peníze. A tím myslím jak fimový rozpočet, tak cenu vstupenky do kina.

Film který má sdělit , že pokud studentka či mladá matka chce chodit na diskotéku,tak si neuvědomuje jak je "tahle zábava prázdná". A že ,tímhle dokazují , že bojí zůstat sami se sebou. Tyhle neuvěřitelné tlachy tam zaznívají z úst soudruhů svazáků odborníků na život.

Je zvláštní jak jeden režisér dokáže s přelomem politického uspořádání státu (r. 1989) ztratit talent i soudnost současně. Pan Olmer je toho bohužel důkazem. Tohle je v jeho tvorbě asi časově poslední snímek , který je možno shlédnout aniž by se divák musel stydět.

Bravurně natočené záběry, skvělé herecké výkony. ALE. Pokud nemáte přečtenou knihu, zřejmě budete z kina odcházet zmateni, protože nebudete ani tušit, proč ta či ona postava, jednala tak či onak.U jiných postav vám zůstane záhadou proč se v ději vůbec vyskytla. Inu film sice pro všechny, ale v podstatě jen pro zasvěcené.

Námět, scénář, herecké výkony vše super. Ale samotné zpracování , výprava ... děs. Jako nějaké retro béčkových 80.- tek.

ZZ TOP

Pokud byste si odmysleli, že je tento film barevný a reálie sedumdesátých let, tak vám vyvstane čirá komunistická agitka z padesátých let. Režisér a scénárista v jedné osobě jaksi zamrzl v době budovatelských černobílých propagačních hnusů. Pár jasně definovaných zlořádů toužících po penězích a zboží ze západu proti chudákovi poctivém chlapci který touží po pravdě poctivosti a lásce. Západní luxusní zboží je zobrazeno jako zdroj zla. Krásnou ukázkou výchovnosti filmu je udavačská scéna, kdy zlý Vinklář ve sklepě vlastního domu mluví na prázdné láhve v regálu, sklepním oknem z ulice jej sledují uvědomělí hodní Lohinský s Lábusem, jeden se zeptá druhého "neměli bysme to hlásit" a za chvíli už k domu přijíždí policie (VB). Nebýt herecké elity, která tomu dává hereckou úroveň , by tohle zasloužilo odpad.

Pohádka o americké superženě a zlých rusácích, kteří zamořili oběžnou dráhu odpadem, který zabíjí americké astronauty, kteří si často berou sebou na opravu pláště lodě fotku své rodiny. Napínavé jak kšandy.

Je to krásné. Však pozor. Není to dokument ani životopis. Mnohé záběry ze soukromí a rozhovory, jsou až příliš očividně kašírované a připravené, ale tak se holt v té době dokumenty točily. V roce 1986 to byl takový exportní medailon exportního umělce, tak aby byl odvysílatelný v NSR i SSSR a to se podařilo. Určitě příjemné a profesionálně sestříhané dílko.

Dobové záběry Prahy a pražanů z roku 1964 jsou sice krásné a dokumentující město a jeho ruch, ale jsou i zavádějícím poselstvím o nikdy neexistujícím luxusu a úrovně zábavy o víkendu. Zde uvedené podniky byly určeny pro turisty ze západu popř. pro pár vyvolených čechů, kteří si socialistický luxus mohli dovolit.