Moly

SPOILERY! Kdybych vám měla vysvětlit svůj vztah k Chirurgům, nejlépe bych ho popsala asi jako takový patologický, závislostní dysfunkční love/hate relationship, ze kterého už ani jeden nevíme, jak se dostat ven a který je víc než o kvalitně společně stráveném čase spíše o zvyku. Byla to láska na první pohled. A prvních 6 sérií dodnes patří ke zlatému fondu seriálů, po kterých můžu sáhnout, ať už se cítím jakkoliv. Je mi mizerně? Pustím si první sérii. Je mi dobře? Pustím si první sérii. Nudím se? Pustím si první sérii. Potřebuju vypnout? Pustím si první sérii. Stejně jako u Gilmorových děvčat mají i Chirurgové svoji April, jejíž růžová helma na kolo s chrániči na vás zapůsobí jako výstražné oznámení, že seriálu dochází dech. A tak zatímco prvních 6 sérií jsem viděla několikrát, zbytek seriálu si více než jednou nepustím. Zatímco odchody George i Izzie (ale i Burka) je do seriálu zapracovaný dobře a i díky silnému zbývajícímu castu se z nich lehce otřepete, s každou další odchazivší hlavní postavou se cítíte, jako kdyby vám dal někdo pořádnou facku, jen to mlaskne. Nové postavy se často neudrží a když, nenabízejí tolik, co ty původní. V souvislosti s oznámeným vyhazovem dalších dvou postav (přičemž ani jedna tam nebyla od začátku, ale v kontextu kolosu Greys Anatomy platí za veteránky seriálu, přičemž přinejmenším April - a nevěřím, že to říkám, protože ve svých začátcích mě štvala neskutečně - stále má divácky co nabídnout) a naopak prodlužováním smluv hercům, kteří už tam opravdu jen otravují, pak píšu tenhle liebesbrief seriálu "that I used to know".