Vědma

Po každé repríze mi tento film přijde smutnější. Asi je to komedie, ale je smutná, přesto se mi líbí. Knihu jsem nečetla, možná se mýlím, ale řekla bych, že Jiří Vejdělek ku prospěchu věci eliminoval ducha Michala Viewegha,

Napřed to vypadalo tak dobře, že jsem si říkala, proboha proč v tom hraje Jennifer Lopez, ale pak se to ustálilo na něčem méně než průměrném, i když James Caviezel - to je teda fešák.

Veliké překvapení - taková skrytá perla. Uznávám, že film byl tak trochu citově vyděračský, nebyl problém uronit slzu, ale občas to nezaškodí, nepřipadalo mi, že je to jenom na efekt.

Až mě to dojímalo, jak moc se to povedlo. Spousta výborných nápadů, spousta nenásilného humoru, dobrý nepřekombinovaný příběh, kterým se vše v dobré obrátilo. Nejlepší postava série kapitán Barbossa snad ani nemohl skončit lépe, prostě dvě hodiny radosti. Trochu mi lezla na nervy ta Salazarova loď co požírá lodi (včetně jejího kapitána). Přesto - málokdy je člověk tak opravdu spokojený, že vyrazil na film do kina.

Pokud režisér točí v jednom bytě detektivku s jednoduchou zápletkou, bez opravdové vraždy, kde se místo akce většinou jen mluví a vyjde mu z toho toto, pak je ten režisér bez diskuse geniální. (Ostatně já mám s klíči také kříž)

Je dobré si vybrat a točit buď vybíječku postav, kterým nefandíme a ani je neznáme (jako třeba v Mezi vlky) nebo filosofickou sci- fi (jako třeba Sunshine). Něco mezi je vždycky jenom něco mezi. Zábavné to však bylo. Jenom ti Vetřelci byli nějací divní, ale on je David ještě vytuní. :-)

Gejzír nápadů a gagů a ještě k tomu tak roztomilé.

Zvláštně neuchopitelná směsice žánrů přitom podivuhodně přitažlivá. A krásná role pro Prahu - hotová reklama pro turisty k nezaplacení.

Je znát, že režisér dostal novou hračku - zvuk - a ten využívá do mrtě. Ve filmu není ani chvíli ticho, buďto někdo na něco hraje nebo zpívá, případně prší jako v Road to Perdition. Film se hodně liší od toho co se v té době točilo. Tohle opravdu není zfilmovaná červená knihovna a přirozený výkon hlavně obou děvčat se zase liší od běžných afektovaných výkonů hereček té doby. Děj je hodně jednoduchý a dialogy opravdu nejsou žádný Shakespeare, což u kouzelníka se slovy, jakým byl Nezval trochu zaráží, ale při pohledu na rok vzniku je film opravdovým překvapením. Neviděla jsem žádný jiný film od Machatého, ale i po tomto jednom musím říct, že to byl filmař obdařený mimořádným talentem.

Nijak zvlášť mě to neuráželo. Samozřejmě bylo to nevyrovnané a písničky si asi zpívat nebudu, ale zase tak špatné to nebylo.