Crawler-D

Kolika komplexy trpěli scénáristé? Ještě bych bral absolutní absenci sebepochopitelnějšího děje, ale humorem to šlo absolutně mimo mísu - a to se dokážu zasmát široké paletě legrace - a o to míň chápu zdejší nadšené reakce.

Není to ani tak kritika komunistického režimu jako lidské malosti, krátkozrakosti a sobeckosti. Sám žiji na sídlišti a žiju tu rád, protože se to rozhodně dost liší do toho, co vidíme ve filmu. Nicméně Chytilová měla štěstí a kuráž, aby natočila film v prostředí vznikajícího sídliště, které uměle vytváří novou sociální strukturu, jejichž vzájemné vztahy jsou dost komplikované. Ke spoustě problémů dalo podnět samotné sídliště, které se svými tyčícími se věžmi v krajině bláta a hlíny zpustlé technickými pracemi působí obrovsky a majestátně, ale všechno je v lidech.

Sociální kritika směřovaná především k byrokratickým institucím bez tváře, které ničí ubohé a dobrotivé zemědělské rodiny. Z filmu je cítit jasná jednostrannost a politická vymezenost. Henry Fonda sehrává roli, která je očividným správnákem, ale od začátku se nijak netají tím, že spáchal vraždu, a stává se tak jediným, kdo dokáže jednat i silou, když cítí, že je páchána nespravedlnost, a ještě více tak potvrzuje status filmu jako obhajoby obyčejných lidí a obžaloby nelidských institucí. Nikdy se však ve svém boji neuchyluje k vyslovenému kýči a do děje jsou vkomponovány i další figurky, které mohou v rámci boje zaujímat nejednoznačný postoj, ale často stojí na straně lidí zbavených práv a majetku. Dost mi tam ale chyběl knižní závěr, čímž film vysloveně posílil pozici Henryho Fondy jako jediného a hlavního hrdiny.

Být svět plný ženských, které nejdříve kopou a mlátí, ale mají božská těla, pak bych radši volil život v osamění na pustém moři.

Spatlanec všeho špatného, co na světě je, potěší jak na hororové úchlárny závislé fanoušky, tak lidi, kteří prokouknou každý reklamní trik, a tak jim reklama na podřezávatka pro cool emaře přijde jako nevhodnější přístavek k televizním novinám na Nově. Ale celkově tomu chybí nějaký smysluplný rámec.

Být to natočeno amatéry, složím velikou pochvalu, ale většina věcí je v tomhle profesionálním filmu tak zběsile amatérská, motivy jako nemotní hrdinové, banda teenagerů uprostřed pustiny, nacističtí zombíci, motorová pila se snaží tak mocně navazovat na splatter horory typu Evil Dead a zároveň posilovat klišé teenagerských vyvražďovek, až to ztrácí jakoukoliv hmatatelnou radost a lásku z filmařiny, kterou tyhle filmy potřebují jako sůl. V mnohém mi to přijde jako nebetyčný kalkul, ale nelze popřít, že se mnohdy hurónsky zasmějete. To že se pouštělo na MFF KV? Ale na FF Chotěboř jako dělané.

Není to ani čistokrevný strašidelný horor, ani béčková komedie. Je to spousta sexuálních orgií, močících dědků a kultu osobnosti, který neznám, ale po filmu mu ani za mák nevěřím.

Film je to dějově dost komplikovaný a na uchopitelnosti mu nepřidá ani animace, která se snaží pokořit další hranice možností. Neuvěřitelně si pohrává s prostorem a lidmi, kteří se v něm pohybují a v lecčems předběhla i druhou Noc v muzeu, mezi jejíž klady bývá často řazen nápad s oživlými a vstoupitelnými obrazy. Od Satoshi Kona jsem předtím nic neviděl, ale tipuju, že až v tomhle případě se dost příblížil imaginaci a obrazovému pojetí Miyazakiho, který naopak posledním filmem dost silně zesenilněl (Ponyo, 2008). Samozřejmě se zároveň s tím blíží tématicky - prolínání fantazie a reality, přičemž Kon využívá instituci snění a pohlíží se značným despektem na různé vědcké bádání a snahy ovládnout myšlenkovou sféru lidského bytí, což se může zvrtnout v nepříjemnou situaci. Co když je totiž snění v křehké rovnováze se skutečným životem? Víte, kdy sníte a kdy ne?

Odpudivý úvod bez nápadu a švihu předchází zajímavému ukotvení Hellboye v několika folklorních mýtech, přičemž Japonsko jako takové mu sedne bezvadně. Postupně také opadá mdlý pocit ze stylu animace, který je jednoduchý a konvenční až běda, ale v rámci ztvárnění nebezpečných nástrah, které Ruďase na cestě čekají, jsou povedené. P.S. Nechápu, co má spousta hodnotících ve svých komentářích za problém s Hellboyovými nohami. Zdá se, jako by se snažili tvářit všeznale, ale nikdy nedrželi v ruce jediný Mignolův komiks, v nichž si Hellboyovy nohy často nezadají s baletkou.

Jak by asi vypadal hudební videoklip ve čtyřicátých letech.