Psycho.R

Výbornej film, u kterýho nesmíte ztrácet pozornost. Nechronologicky vyprávěný příběh s nejistým vypravěčem mi po dlouhé době vytvořil ten zvláštně příjemný pocit, kdy se radujete, ze sledujete film, kde jde vše jak ve Švýcarských hodinkách. Keyser Söze rulez!

Bez jakýchkoli okolků můžu tvrdit, že Emmanuelle Riva předvedla perfektní herecký koncert vnitřní rozervanosti, naivity, něžnosti, bláznovství, agrese, postupného odhalování, sebepopření i snahy o osvobození. Poezie má velmi funkční strofu, ale to je vše, co mi, bohužel, učarovalo. Novovlnné rozbíjený vžitých narativů, kontrastní, avšak rušné vkládání vizuální tragédie do romantických veršů má jistě svůj význam, avšak na mě to působilo nepříjemně. V jistých chvilkách jsem dokonce měl záblesky vzpomínek na, mnou nenáviděného, Nočního vrátného. Jako celek to může fungovat, bohužel, já tak nadšen nebyl.

Je to na čistých sedmdesát. Což jsou filmy, u kterých jsem měl dobrej pocit, ale něco mi v nich chybělo. Vždy se pak rozhoduju, jestli 10% nahoru nebo dolů. Jelikož jsem film viděl s dabingem, tak zaokrouhluju nahoru, neboť si myslím, že velkou porci humoru obstarává angličtina vs. francouzština.

Andrew Davis natočil filmy jako Uprchlík, Protiúder či Nico, které mám výš, než dokonalou vraždu. Ale nechybělo mnoho, jen jsem doufal v nějaký závěrečný zvrat, který vše bohužel nedostavil.

Dlouho předtím, než se zjistilo, jaký je Seagal hovado vznikl Nico a udělal z něj star. Víc, než zákon je jedna z jeho topovek, ale Přepadení mám pořád radši.

Čtvrtý leprechaun už je tak špatný, že stojí za to ho vidět a to i v případě, že neznáte předchozí díly. Stejně jde opět o něco, co zcela ignoruje poznatky v prequelech. Star wars, Alien, Star trek (původní seriál), Gremlins a další. Pokud neznáte tyto filmy a chcete si je dohnat, pusťte si tento film. Nejde jen o parodii na zmíněné kousky, ale o parodii na svoji vlastní sérii.

První díl mě dost navnadil, mohlo by jít o ten druh thrilleru, kde si do konce nejste jisti. Ano, vím, že je to inspirováno skutečnou událostí, ale i tak se to mohlo udělat zábavně. Po celou dobu jsem necítil žádné skutečné emoce, zvlášť od hlavních dvou detektivek. Nejen, že jde o nejvíc stereotypní charaktery z buddy movies, ale jsou zahrány tak neskutečně bez jakéhokoli umu, jen znuděná a nasraná. K tomu se pojí druhá věc, která značně strhává na uvěřitelnosti a to, že všichni muži, kteří se tam objeví jsou hajzlové, v lepším případě (detektivové) totální ignoranti a neumětelové. Jediné dvě mužské postavy jsou tu vykresleny pozitivněji jsou černošský agent (tam je to dáno barvou pleti) a muž detektivky, který je však karikaturně submisivní postavičkou. Ženy jsou tu však ve všech postavách glorifikovány. Celý život hlásám, že jsme si všichni rovni (na základě pohlaví, rasy či víry), ale v posledních letech je nám čím dál více cpáno něco, co není realitě zdánlivě podobné a to často ubírá na kvalitě.

At se jde John Wick vycpat. Prvni dil me sice bavil (možná i proto, že ho tocil stejný reziser jako Bullet train), ale pak uz to byla jen do sebe zahleděná onanie. Bullet train je jiná divočina. Postavy maji sebereflexe, Pittův beruška dostává často na držku, ale vzdycky to nejak oglosuje, akce je přehledná a dve hodiny to pozornost udrží v pohodě. Vim, ze je to adaptace knihy, ale pokračování bych si klidně dal.

U dvojky jsem si stěžoval na návaznost, tentokrát musím říct druhou neřest, kterou u hororových sérií nemám rád. A tím je to, že v prvním díle se nedá záporák zničit a zjistí se, že je jen jeden ultimativní způsob. V dalších dílech se pak zjistí, že je vždycky jiný způsob. Tohle mi vadilo u série Draculy s Christopherem Lee, např, zneškodnění padoucha s pomoci tekoucí vody je fakt mimo. A stejně je to i tady. A to nemluvím o dalším odchýlení od předchozích dílů s tím, že tentokrát skřet všechno rýmuje. Humor občas funguje, ale na scénu leštěn bot z jedničky to nemá.

U hororových sérií mi vadí, když filmy nenavazují, zvlášť pokud se snažíte vytvořit nějakou kultovní postavu. A přesně touto vadou trpí i Leprechaun. U malých vrahounů je tohle výborně řešené u Chuckyho, kde je znát, že za ním stále stojí jeho duchovní otec, který si ho piplá. U Davisova skřítka je znát, že jde spíš o udržení značky/vyždímání ještě nějakých peněz. Ale i tak je to někde lehce kolem průměru.