andrii

Nedá jim pražádnou příležitost. On a jeho krkavčí svita. V pohledech svítí nutná, neodložitelná smrt. Stinná s(kl)adba strun. Svět stáhne do sutin, ustálených jen v módu "domů" márových.

Síla meandrů mandlové modři svědčí jeho zraku. Méně už, když do něj dennodenně, sypou celou slánku, a ta řeže. Jeho mandát sálá, pase, vlní se lasem. Vede válku s oky, která se rozlila coby mlsná mastnota, mantra kolem, drtící selanku, nejen "slámek a slamáků."

Faustovská gravitace zavítá. Panna pokoušená energií krajiny Sapfó, co se vyzná, dopouští v nížinách vrcholného umění. Ta ví, jak se nezastavit. Zatavit magii alchymií, arytmií psaní(ček). Do étosu metaforického gravírování, metafyzického nazírání agónií identit.

Vábivý je čas salv, slávy lišácké. Čas na šálky románků, "s rýhou." Zaba(r)vit záležitosti Erósovy. Hojivých pelíšků, plašících "medailonky" mdlob, sešlosti intimit.

Variační čich v očích, v malíčku. Na dosah okusit. Lyrickou epopej střídmého velikána malebných jinotajů. Zpod jasu sakur a jasmínu, u saké.

..., i když nás budí krušné výpravy, chrliči třaskavin, schovanek záchvěvy, kladené na klady prodejce sezónních balad. Vypalují přístav, lepí se na paty. Pignonovské typy.

Jsme tu jako jedno napnuté lano, a to není málo.  Proti "malovaným" lánům, polním p(l)ánům. "Za zdí."

Nebankrotáři. Nepanikaří. Pod nohama dveřníků. Krtčím spřežením. S kavčími úmysly. Pro ty, co se sluní v trezoru. Bez klíčů. Nesklíčenými postupy. Nesklopí lapky. Tu menší, tu větší kapky. I po letech klíčí chuť. Na černé fraky.

Až nepěkně sahá. Mezi mrtvé stěny. Za plného světla. A pozemský šat všech vašich světů je tatam. Syn síry, silic temnoty. Pekelné kukaččí mládě. Nastoupený popravčí. Neústupný havraní praktikant. Stéká po něm řeka Styx. A dál sténá, stíná lid. Přísahám. S démantovým úsměvem démona.

Jeď. Děj se co děj. Naděl si naději. Nedej nejeden karátový chléb. Naplnit břichu jedovému.