andrii

... pána a paní. To bylo tak. Od věže po sklepení. Vzorný to akt, američtí uniformovaní a pak...SS, had se k branám vlní, nenechá kámen na kameni.

They flirt with a fake under Golden Gate. Neskutečný frajer Peter, ten má ale šichtu. Vypálí slovník slavné včerejší love story, cigarety Bogartovy. Nitku za nitkou vytahuje z jeho obleků. Co záběr, to výběr osudových žen. Na závěr všichni společně v cadillacu klasiků šampaňské bouchnem.

= krvavý svátek. Masově křižujte se.

... drahá spása... a my všichni ji hledali. Zdála se být nedostižná, vzdálená, zapovězená, až by jeden zaplakal, ta nejdůležitější lidská kapitola - ctít sám sebe, vlastní originál, ne předepsaný mýtus, pouhý plagiát. Sametová medovost stéká po střechách. Ve světě růžovém, kap, kap. Ale já nechci být strojenou loutkou ustrojenou v divadelní dokonalosti. Chci žít, zažít, prožít. Odložit původní. Vyměnit starý za nový, za svůj. Třpytky za smítka „babího léta.“ Toť možná mužná gesta. Vzpoura proti svázanosti, tomu, co se musí. Vydobytá svoboda pro snílky v kleci. Pro jednoho třeba pod sukýnkou dívčí svůdnosti. Tak neváhej a poupě ze sna rozvij v realitě v květy. Neopomíjej, nepopírej sebe. Buď svým pánem, ne existence sluhou. Nejsi v tom sám prostorově ani věkem, Keve. Nejtěžší zavazadlo, které s sebou každý den nosíme - je náš život, tak naskládejme do něj všechno to, co máme nejraděj.

Při zemi se dvořil, a když se nesli nebem, turbulentně otočil. Myslela si, že se ji chystá sbalit, ale pak to na ni vybalil, spolucestující s nepředvídatelnými azurovými kukadly. Nebesa, SOS. Na palubě letadla je irské eso es, které šíří vzdušný plán „v soukromí sedadel,“ co má raději intimní rozměr, hlídá každé proti pohledem. Nedej se. Rukojmí, sejmi tu nebezpečnou známost. Bodni, ať zabolí jeho samolibost. Snad příště, v jiném filmu, jiného žánru, dostaví se namísto poplachu rozkoš v oblacích, když s nimi v "éru" Éros místo napětí poletí.

...ten šlechta nejvyšší nikdy neuslyší, nepochopí city v City, které světlem ve dne v noci jsou. Ve dvou, ve třech jeden, ten samý Amor...

Tady venku i uvnitř je. Něco závadné, něco záhadné. Zbořil se, domeček pro panenku. Povolejte Noemovu archu s vhodným náčiním teď hned. Tenhle blok je jako hromosvod, negativních proudů vchod, kde i kousek něhy zavalí husté anglické mlhy, hrozící intolerance. Lidské bytosti, duše z předměstí, zhoubně obtěžkané existencí, mají v sobě zasekané střepy. Kdo je vytáhne a svět do normálu slepí? P. S. Mít Cilliana za učitele, každý den a ráda byla bych i po škole. :-)

Lví síla, zlatá hříva, safíry vsazené do očí, to u dam jiskra přeskočí. Hold, čin čin znovu nabyté chrabrosti, jež převýší dávný nával chvilkové slabosti, blížící se útok barbarství.

...jsi zašel, sousede. Koutkem oka, uchem zavadils, jako svědek ses zatajil...a svíčky u jejích dveří stále bez vysvětlení hoří.

Dvojhlavý zločin, hřích historie vylétl z hnízda "andělského města"...a jeden zarputilý, zapeklitý magik Jack před kamerou i za ní řídí, řádí, charisma nevyřadí. Lišácky zvedá obočí. Figurky, v týmu rozeklaného tokání, pro partii staronovou připraví.