helianto

"Kdybych věděl, kdo to je, byl by už dávno mrtvej... " No, to jednoznačně, za tak hloupý scénář si nikdo nic jiného než smrt nezaslouží....

Ani světlá, ani temná strana síly ti nedá odpověď na to, kdo jsi a jaké je tvé místo na tomto světě. Je jen a jen na tobě, jakou cestu si zvolíš...

Nudný, naprosto zbytečný film, bez kterého by se Vetřelecká série klidně obešla. A nezachrání to ani android a může mít úmysly, jaké chce...

"Luxus hajzl Mikluš...!" - "Při cestě za dokonalou chutí není nic, co by bylo nesmyslné. A už vůbec ne peníze..." :o)))

Chyba, velká dramaturgická chyba České televize, že tomuhle dílku dala do vínku žánr pohádkový a uvedla jej na Vánoce. Mít to v popisku žánr „fantasy / drama / dobrodružný“ a být to uvedeno třeba na Silvestra, bylo by hodnocení zaručeně úplně někde jinde. Je fakt, že ani ve fantasy snímku neoznačuje panovnice tíhu vladařských povinností slovy „však je ta koruna taky těžká jako kráva“, ale to bylo asi tak to jediné, co bych vytkla. Já se celou dobu královsky bavila, autoři nenechali z původní pohádky kámen na kameni a ty kamínky poskládali do tak fantastické mozaiky, že jsem jen napjatě a zaujatě čekala, kam který původně známý kamínek zapadne. Že prý princezna byla ošklivá – tak, nebyla to prvoplánová kráska, ale proti gustu… Kdo může říct, jak má vypadat krásná princezna? Tohle byla zkrátka milá odvážná holka, která měla tu smůlu, že jí na hlavě vyrostlo zlaté chroští, po němž každý toužil, a nakonec jí to mnohem víc slušelo bez něj. Že prý se tam odhalovaly ženské vnady? Královna byla vskutku krásná sošná žena a princezny byly zkrátka oblečeny tak, jak se zřejmě ženy v tom ostrovním království oblékaly. Co my víme, jaký tam měli Dress Code? Rozhodně se jim nedá upřít odvaha a muzikální nadání, pro záchranu své sestry byly schopny udělat vpravdě cokoliv (pohádka, království zřejmě nedisponovalo dostatečně silnou armádou, piráty bylo třeba utancovat) a jejich kabaretní vystoupení s piráty bylo rozhodně na větší úrovni než podobná hudební vložka v Kouzelníku Žitovi p. režiséra Zelenky. Zcela v souladu s předlohou musel Jiřík za trest vyrazit na osudovou cestu a že to byl chlapík v jádru dobrý, nejenže sám došel do šťastného konce, ale ještě k němu přivedl jiné zbloudilé duše. A to je přece pohádka, ne? Ať už tomu říkáme jakkoliv.

"Tož, není to špatné... Ale dobré taky ne... :o))))

Poté, co loňské vánoční Johančino tajemství zůstalo utajeno, doufala jsem v lepší příští. Ale ani Zázračný nos zázrak nepřinesl, opakoval se loňský scénář - v první polovině se nedělo nic, zato v té druhé... se taky nic nedělo. Jediné, co lze hodnotit pozitivně jsou krásné exteriéry a interiéry. Natočit dobrou pohádku, na to je holt potřeba mít nos.

Jako dokument tento snímek nijak nevybočuje z dobrého průměru české časosběrné dokumentární tvorby, rozhodně však vzbudí zájem o vcelku netradiční pojetí shakespearovské tragédie o patologickém žárlivci Othellovi na naší první scéně. A tím svůj účel do značné míry naplňuje.

Jan Saudek je natolik kontroverzní osobností naší kultury, že bych očekávala, že film o něm, nota bene, film, na němž se on sám navíc i podílel, bude působit stejně. Těšila jsem se na barvité líčení života geniálního bouřliváka, milovníka žen, zajímavou sondu do jeho zajímavých vztahů, možná i určité vysvětlení jeho mnohdy skutečně neotřelých názorů na život. Místo toho se mi dostalo zcela nudné a zbytečné podívané, jejímž jediným kladem byla ústřední postava, naprosto geniálně ztvárněná Karlem Rodenem. Ano, Karel Roden byl Janem Saudkem, přes veškerou rozporuplnost, jedinou živou postavou v panoptiku jinak se skládajícím jen z nevýrazných, zcela zaměnitelných, ženských postav. Nevyčnívá z nich jediná. Ani Sára, která je sama o sobě jistě osobností neméně zajímavou a kontroverzní než je Jan sám. Náš světově nejproslulejší fotograf současnosti by si zasloužil mnohem důstojnější pomník…

“Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.“ Také Jan Hus. Vcelku kontroverzní prohlášení proti jeho víc než klasickému “Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie... A stejné pocity mám i já po zhlédnutí nejnovějšího počinu České televize na toto téma. Značné zklamání. Čekala jsem dramatický příběh muže, obhajujícího svou pravdu, tápajícího, váhajícího, nejistého, ale přece jen muže, jenž si byl svými morálními hodnotami a svými názory tak jistý, že pro ně raději zemřel, než by odvolal. Čekala jsem temný obraz temné doby, čekala jsem drama, které mě od začátku vtáhne, a nepustí. Že takový ten příběh být může, to víme, mistr Vávra to dokázal. Čekala jsem hlavního hrdinu, charismatického člověka, ne vůdce, on opravdu nemusel být vůdce, ale charisma mít musel, musel svými projevy dokázat strhnout davy lidí, a to zdaleka ne jen prostých. Čekala jsem marně. Dostala jsem nudné cosi mezi hraným dokumentem (byl-li by to hraný dokument, hodnotila bych vysoko) a konverzačkou ze současnosti v historických kostýmech. Jan Hus působil nemastně neslaně, vůbec ne jako člověk, kterého by chtěl kdokoliv následovat. Dokonce mě i překvapilo, že toho nenápadného mužíčka vůbec na konci basilejský koncil neosvobodil, vždyť byl téměř neškodný – ve skutečnosti, kdyby to nebylo napsáno ve scénáři. Postavy jednaly tak, jak by jednaly postavy dnes – zejména to bylo patrné na vztazích Václav – Žofie, Jan – Žofie. Na královském dvoře všech dob se přece dodržuje protokol, za všech okolností. S hodnocením jsem váhala, velmi dlouho váhala. Nakonec s těžkým srdcem dávám tři hvězdy, strašně slabé tři. Ne proto, že by si je ten film zasloužil. Stejně jsem hodnotila i mnohem lepší filmy. Dávám tři jednak proto, že jsem ráda, že se Česká televize po velmi dlouhé době do historického projektu vůbec pustila, a jednak za snad jediný klad této inscenace – Vladimíra Javorského v roli krále Václava IV. Tady měl Jiří Svoboda šťastnější ruku než mistr Vávra kdysi. Karel Höger byl, při veškeré úctě, příliš velká persona na to, abychom mu věřili, že hraje sice vzdělaného, ale slabošského panovníka. Střet Václav IV. Javorský a Zikmund Pivec by naproti tomu byl naprosto dokonalý. “Pravda je jen to, co jest dobrem všech.“