Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 267)

plakát

Stmívání (2008) 

To jsem se zas na prahu čtyřicítky dočkal věcí! A můžu si za to sám, když po všech tě Prcičkách a Vopravdickejch blondýnách jsem se zapřisáh ,že už NIKDY týnejdžr film.No a nenechám se já mamlas zlákat svou podstatně mladší přítelkyní na tohle? Nechal.Ale podvedla mě,-v nestřeženém okamžiku mě zvedla z gauče,jako že ihned musíme do kina na horor.Nepodezříval jsem ji,horory má ráda,jenže je taky ujetá na všemožný romantický sračky,-to mě asi mělo varovat.Ani nemusím připomínat,že jsem byl v kině absolutně nejstarší a to v četně uvaděčů a rodičovskýho doprovodu těch dvanáctiamírněvíceletých.Nejdelší dvě hodiny mého života!! Již nějaký čas se mi daří vyhýbat věcem ,které považuju už dopředu za ztracený čas (Titanik,Pearl Harbor,Harry Potter,aj.),i tak si ale občas naběhnu(díky své zvědavosti) na nějaké to hovínko(Cesta z města,Zachraňte idiota Ryana,Rebelové,aj.),ale zde jsem si nenaběhl,zde jsem byl ošálen a posazen samozřejmě do prostřed řady a tak mi byl velmi ztížen ,ba znemožněn, útěk.Nikdo na světě neumí syčet tak jedovatě,jako právě nasraná patnáctka(a že jich tam bylo!!,to byl horor!!) kterou, byť jen náznakem pohybu,vyrušíte z jejího orgastického oblouznění hezounkým metrosexuálkem.To bylo fakt v prdeli.-No nic, věková skladba zaplněného(!) kina ,dvanáct až pětadvacet+já,moje vytřeštěný voči,pokřivenej škleb a fůra spokojených divaček, sem tam chlapec.-A proč jsem dal těch 20%? I přes mé sebezáchovné pudové odmítnutí vnímat děj,jsem si nemohl nevšimnout,že ta moje spolubydlící vypadala víc než ukojeně.-Samozřejmě už v autě jsem pořádně vosolil Zeppeliny,abych se z toho neposral ,já zaprděnej staromilec.(navíc jsem zjistil,že jsem hroznej chudák,páč vůbec netuším co to je emo)

plakát

Tichý týden v domě (1969) 

Laskavá obhajoba imaginace a potměšilé rýpnutí do totality,aneb co se vymyká- zničit,zrušit,ututlat.(a pan Borovička,jako kombinace omšelého 007 a tragikomické české zarudlé inkvizice)

plakát

Adresát neznámý (2001) 

Každý národ má nějaký ten mindrák.Jedním z nejlepších způsobů co s tím je reflexe (sebereflexe) dané problematiky.-Určitě bych si u tohoto filmu nedovolil (laciné) vyhodnocení jakože brutální. Smutný,krutý a řekněme drsný,ale brutální může být leda tak horor,ale asi těžko každodenní situace běžného dne. Tenhle film si přeci nedělá ambice lákat diváky na nějaký prvoplánovaný jatka, ,,jen" popisuje hrůznou realitu jedné epochy a jedné komunity.Pro nás ,trošku zaprděný středoevropany, skutečně můžou některé sekvence filmu vyvolat dávicí reflex,-jenže téměř všechny takové scény zde buď přímo souvisí s dějem,nebo(poněkud expresívně) dokreslují charaktery postav.Pro mě film roku,-hlavně pro přímočarý popis a za vynechání mnohdy přiblblé komerční korektnosti, a za emoce ve mě vzbuzené. (jako privátní memento si od teď v sobě ponesu,že jak se nezačnu líp chovat,tak až se zas podruhý narodím,bude to určitě někde v asii jako pes a je jedno u koho)

plakát

Hrob světlušek (1988) 

Slzám jsem se ubránil.Bez problému.- Tragédie jsou tragédie,ať se zvolí jakákoli forma vyprávění.Ovšem záléží na stravitelnosti zvolené formy.A tenhle smutný příběh je opravdu přeslazený.Nic pro cholerický diabetiky a málo pro mě.

plakát

Krtek (1970) 

Flanďácko hipísácký výkřik zdatného filmaře ( z westernu jen kulisy a klišé,podle mě by to mělo stejné vyznění i kdyby se to točilo na Václaváku,-ale to by asi režírovala Chytilová)(pro mě vyjmečně projednou zvítězil obsah nad formou). Zas jeden film na který jsem čuměl s otevřenou hubou.Měl bych ji co nejdřív zklapnout,aby mi tam nevletěla nějaká ta včela ,nebo splašenej zamyšlenej krtek.-Chtěl jsem dát čtyři,ale kvůli výbornému zvuku (místy geniální podkres,-jako třeba, když se Jodorowsky chystá na souboj,pohybuje se venku ,ale ozvěny jeho kroků zní jak v katedrále)je to za pět.(i když jsem se celý film nemohl zbavit dojmu,že Jodorowsky musel hodně často chodit na pivo s Pasolinim)

plakát

Dead or Alive: Hanzaisha (1999) 

To lepší co si na nás Miike přichystal,(-takže stravitelnější).Začátek jak brutální videoklip nějaké řízné rockové kapely,aneb aby bylo po deseti minutách hodinu co řešit, a když se řešení nedaří,tak si alespoň střihnem neskutečný finále.Miike už zas kašle na nějaké rovnoměrné tempo,klišé jsou pro něj osnovou příběhu a krve samozřejmě není nikdy dost.Ten člověk si dělá co chce! Snad mu to vydrží.(nějak si nevzpomínám ,že by měl Miike v nějakým svým filmu sympatickou hlavní postavu,nebo vedlejší,nebo alespoň nějakou sympatickou postavu,-a jestli se náhodou někdo alespoň chvíli nechová jako naprostý hovado,tak z toho vyleze jakože submisivní neštěstí,nebo ovce-většinou na porážku,--co se nám Takashi asi tak snaží zdělit,he?,-radši nedomýšlet)(při posledních vteřinách filmu jsem se nachytal jak si nahlas opakuju magore,magore,magore,-bylo to určeno Miikemu,a na obličeji se mi usadila grimasa ne nepodobná té co vyloudil(a) Divine v Růžových plameňácích, na konci,když sežral(a) psí hovno)

plakát

Stáhni mě do pekla (2009) 

Asi jsem si tenhle film užil míň než by se dalo čekat.Jsem si myslel,že za to může má přítelkyně,toho času přísedící po mé levici v kině.Je tak trochu zatížena na horory(fanatička jedna) a nevím sice jak to dělá,ale při lekačkách se většinou začne děsit asi tak půl vteřiny před samotnou akcí.Takže jsem byl lekán dvakrát,jednou přítelkyní, hned na to filmem,- a to nemluvím o tom jak moc jsem se snažil uhnout úderům loktem ,nebo hlavou.No pištěla s chutí a docela často.Já o dost míň.Když jsem (já kluk pitomej) předčasně uhádl pointu,zazdil jsem si to ještě víc. A šlo se domů.-Nenudil jsem se,ale ani moc nebavil.A třeba za to tak úplně nemohla má přítelkyně.Třeba by to chtělo dát příště Raimiům nějaký směšný rozpočet(chuti mají evidentně dost),zavřít je na pár dní do lesa (nebo mateřský školky,to je jedno) a oni by zas místo řevu a bafání mohli zkusit něco jako že atmosféra bububu,bu.

plakát

Sunset Boulevard (1950) 

Vydět filmy Sunset Blvd., Co se vlastně stalo s Baby Jane,Den kobylek,a třeba Hráč,jako malý (řekněme patnáctiletý chlapec),tak už by se mi určitě vůbec nechtělo stát se slavným holyvůdským scénáristou nebo režisérem(nebo nějakou jinou hvězdou,jen na hereckou kariéru jsem opravdu ani chvilku nepomýšlel,na to mám moc hnusnej ksicht) a mohl jsem mít rozhodování co se mnou dál mnohem jednodušší.

plakát

Zelený paprsek (1986) 

Hm,mě by asi hrdinka taky nechtěla,když ohrnuje nos i nad francouzkým maskul průměrem (proč si nezačala se švédkou z pláže?,tam to jiskřilo!,asi moc konvencí,nebo čeho) ,tak co se mnou chlupatým pupkatým neholeným metrosexuálem se sklony k latentní homofobii.Není to jednoduchý.Princezny to nemaj jednoduchý.( ale že se to čekání na prince ,nebo třeba truhláře,může protáhnout,co?)