Idée_fixe

Neskutečná cesta do fantazie, o ještě neskutečnější výtvarné stránce už ani nemluvím. Tento film měl významný vliv na mé dětství, sny a nálady. Poprvé jsem ho viděla v 9 - 10 letech, absolutně silný zážitek, naprosto mě tenkrát tento film okouzlil. A většina pocitů z něj zůstává i po těch všech letech, neuvěřitelné... Tvorbu Jana Švankmajera jsem do té doby sice znala, ale ještě jsem neviděla žádný celovečerní film, tento byl první, a zatím ho dosud žádný jeho další film nepřekonal, a jsem přesvědčená, že už ani nepřekoná (což mi ale vůůbec nevadí). Fenomenální Petr Čepek, dle mne jeho životní výkon (poslední, což mě naopak mrzí neskutečně).

Tady to žije! :-) Geniální film. Má velká láska. Nabité od začátku do konce, každý detail přepečlivě promyšlen (jak taky jinak - u Truffauta), úžasná a skvěle podkreslující hudba. Ideální film k odpočinku, když potřebuji na chvíli "vypnout" a nic nedělat, ani moc nepřemýšlet, zárověň ale mám chuť na nějaký artový film. Vlastně, na tento film mám chuť v podstatě pořád. ;) A paradoxně mě i stále nutí k přemýšlení. :-D Což mi ale vůůbec nevadí, ba naopak. Docela by mne zajímal i ten "film ve filmu", tedy "Představuji vám Pamelu". Škoda, že ho Truffaut taky nenatočil. :-( :-) Mimochodem - absolutně miluju kostýmovou scénu se svíčkou, a to včetně hudebního motivu. I ty střihy na Truffauta + "cvrkot" okolo jsou prostě nepopsatelné. Pro tu scénu bych třeba do horoucích pekel šla... :-D Miluju tento film s každým dalším shlédnutím víc a víc.

Pan Hulot v moderním velkoměstě.. Film, přepečlivě propracovaný do posledního detailu, je jako stavebnice z pár kostek, originální skládačka, kde je každý dílek stejný a přesto jedinečný. Mohla by se poskládat jinak, mohla by být rozdělena na ty jednotlivé dílky, a stejně by byla vyjímečná.

Silný, působivý, dojemný film, který chytne za srdíčko a už nepustí. A to je dobře.

Vlastně už ani nevím, kdo koho ovlivnil - zda já svými sny Buňuela při tvorbě tohoto filmu, anebo Buňuel mé sny tímto filmem...

Totální nářez!!! Po dvou hodinách absolutní kriminální krasojízdy jsem měla pocit, jako by trvala tak pět minut, jak utekla. Tedy, tušila jsem, že se mi film bude líbit, ale že se mnou až takto zamává, to tedy věru ne. Jářku, takovou hru na detaily, napětí, a oko diváka neměl pan režisér snad ani ve svém majstrštyku Strach nad městem. Scéna s ukázkou experimentu na "trénování paměti" je tedy ultramazec, a i když jsem pak v jejím průběhu tak trošinku ten menší "kvasi podvůdek" vytušila, stejně mě to dostalo - zejména ona poznámka, kterou pak doktor řekne vyšetřovateli (v podání úžasného Y. Montanda) /Menší spoiler/: "Vy sám jste začal protestovat až při 200 Voltech...". Tolik úžasně ozubených koleček, do sebe ještě úžasněji zapadajících, jsem si u krimifilmu už dlouho nevychutnala. Nota bene s politickým podtextem, to jsem myslela, že snad ani bohdá nebude... :-) A ten konec, panenko hopsavá, ten až bere dech... Pokud ho už ovšem nemáte dávno v čoudu z toho kouzelného podmanivého hudebního tématu maestra EM, popř. z postupného tuze napínavého odhalování zločinu. Tohle je prostě specielní V.I.P. lahůdka extra pro gurmány nejvybranějších delikates francouzské kinematografie... Dejte si! Ale nezapomeňte na haldu ubrousků, slintat budete ještě tak týden po slupnutí. :-)

Film už jsem viděla několikrát, ale až nyní mě dostal až do morku kostí, ale hlavně duše a srdce (a to mi rozedral na cucky). Pánové Gabin a Delon hrají i "jen" očima, pohledy, ale snad i ušima, kalhotama, a pouhým dýcháním! Ta nespravedlnost!!! Ten hajzl policajt, proč jen musel furt vysírat?! Ta neuvěřitelná hudba, která naprosto dokonale vykresluje celkovou atmosféru filmu, to sólo anglického rohu, to snad skladatel psal přímo Delonovi na záda... Nepamatuji se, kdy jsem u nějakého filmu jednak brečela tak, že by se ode mne mohly učit i placené plačky, druhak měla neutuchající potřebu záporákovi ukopnout hlavu, a konečně - dát si film do topky už cca deset minut od jeho začátku.

Hippies, korálky, batika, zvonáče, květiny, láska, krásné písničky, úchvatná choreografie, vybraný tvůrčí tým..... Co víc dodat? Snad jen to, že film, který nesmírně ovlivnil mé dospívání, smýšlení, a duši, v mé topce prostě nesmí chybět.