Misterioso

Tak to Stephen Daldry poněkud dosti klesnul, když po Hodinách, Předčítači či Billym Elliotovi natočil tenhle paskvil. Příliš uplakané (no jo no, zase jednou 11. září), scénáristicky naprosto nezvládnuté (náhody, nelogické chování postav, nuda, rádoby zajímavá pointa) peklo. To korunuje ještě herecký ansábl. Toma Hankse jsem až na pár výjimek nikdy nemusel, Sandru Bulldog nemusím tuplem a samotný hlavní hrdina by si zasloužil dostat kamenem do hlavy (byť ho možná Thomas Horn špatně nehrál, tak samotná postava je (ne)skutečně otravná). Tohle se opravdu nepovedlo, umíral jsem u toho bez jakéhokoli zaujetí.

Oscarový hit The Artist určitě má něco do sebe, ale skutečně byl oceněn film jako takový a ne realizace filmu tohoto typu ve správnou dobu (která byla zrovna po chuti Akademikům, jako tomu často bývá)? Ať tak nebo tak, rozhodně to tvůrci vychytali, protože natočit v roce 2011 černobílý, němý a ještě k tomu francouzský film a získat pět Oscarů v dosti důležitých kategoriích, to bere dech. Herci jsou výborní, stejně tak i režie nebo hudba, ale příběh je to klasický, nijak diváka neohromí, ale na druhou stranu ho ani nikterak neurazí. Já jsem se taktéž bavil a zavzpomínal na tuhle zlatou éru Hollywoodu, ale upřímně řečeno - raději sáhnu po Chaplinovi nebo Metropolisu. Každopádně příjemný filmeček. 8/10

Nádherný životopisný film o mistrovi nad mistry - Charlesu Chaplinovi. Jeho život mě velice zajímá, takže i díky tomu měl film u mě předem velice slušný náskok, aby mohl uspět. A uspěl. Sešli se totiž čtyři nesmírně silné faktory. Richard Attenborough, který svou jistou rukou tenhle snímek zrežíroval, tak jak si to vždycky přál udělat, John Barry a další z řady jeho povedených hudebních motivů, Charles Chaplin a jeho dosti zajímavý život a na první místo bych dal Roberta Downeyho Juniora, který podal svůj životní výkon. Opravdu jsem byl zvědavý, jak si s rolí Ch. Ch. poradí a upřímně řečeno, vyrazil mi dech. Výkony ostatních herců také nejsou k zahození. Velkou radost mi také udělalo to, že se film alespoň chvilku nějakou scénou zmínil o všech klíčových filmech Ch. Ch. Zábavné, nenudící, dojímavé. Chaplin by měl určitě radost.

Thelma & Louise - podle některých feministická jízda dvou zralejších ženskejch. Asi kvůli tomu, že jsou hlavní hrdinky (minimálně Louise) silné ženy, které se nebojí (respektive musí) jednat. A někteří (ne všichni) chlapi tam jsou pěkní hajzlové. Ale vy si myslíte, že Ridley Scott je feminista? No nemá cenu nad tím nějak více polemizovat, jestli si někdo rád kazí filmy kvůli takovýmto kravinám, budiž. Pro spoustu dalších lidí je však příběh Thelmy a Louise nádhernou road-movie, která není jenom o úprku před zákonem, ale je o životě jako takovém. Krásný hudební motiv Hanse Zimmera, krásy amerického středozápadu a životní role Geeny Davis a Susan Sarandon (obě byly poraženy v klání o Oscara Jodie Foster alias Clarice Starlingovou). Geenu Davis však, mám pocit, spousta lidí nemá ráda právě díky roli Thelmy. Tahle členka Mensy zahrála svou roli (naivní, poprvé si život užívající ženu) asi tak přesvědčivě, že jí od té doby má spousta lidí zafixovanou jako otravnou blbku, s čímž zásadně nesouhlasím. K celkově zajímavému příběhu, na který se krásně kouká, je třeba ještě připočíst neuvěřitelně krásný a velice dojímavý závěr a další perfektní film Ridleyho Scotta je na světě.

K tomuhle filmu těžko hledat slova. Apokalypsa v pravém slova smyslu. Jeden z nejlepších filmů, které kdy byly natočeny. Těžko se dohadovat, jestli je Coppolovo vrcholným dílem Kmotr nebo právě Apokalypsa. Jen co se rozezvučí hudba a slova "The End" od The Doors a sledujeme otáčející se větrák v přítmém pokoji nebo sťatého Martina Sheena, je jasné, že tenhle zážitek nebude jen tak ledajaký. A pak se to všechno rozjíždí. Kapitán Willard dostává důležitou misi, musí najít plukovníka E. Kurtze (jeden z další řady geniálních výkonů Marlona Branda, který se v podstatě jen skrývá v přítmí, a přesto dokáže způsobit mrazení v zádech), který "zešílel." Postupem času proti proudu řeky Mekong příběh houstne, a divák obklopený peklem tak může zažít ledacos zajímavého. Jedna z nejlepších kamer "ever seen", výborný hudební podklad (bombardování vesnice za zvuků Jízdy valkýr), famózní režie (v 70. letech měl Coppola prostě neskutečnou formu) a výborní herci (jak evergreen Brando, tak Robert Duvall a jeho "I love the smell of napalm in the morning" či o nic horší Martin Sheen jako hlavní hrdina příběhu). K tomu silný filosofický podtext, který rád budu s každým dalším zhlédnutím více a více poodhalovat a zamýšlet se, co všechno tím chtěl básník říci. Na první zhlédnutí doporučuji spíše normální verzi, z vlastní zkušenosti totiž vím, že napoprvé není úplně nejlepší sledovat "redux". Apokalypsa je prostě zážitek, který musíte prožít, byť vás po jejím zhlédnutí čeká pravděpodobně pěkná depka. Já si tu depresi ale rád prožívám při každém zhlédnutí jednoho z mých nejoblíbenějších filmů. EDIT Jednoznačně sahejte po rozšířené verzi, ta atmosféra je totiž natolik omamná, že ty více než tři hodiny utečou jako voda.

Ke Kmotrovi toho také není moc, co bych mohl dodat. Buď jste tenhle film viděli a víte, že je dokonalý a nebo jste film k vaší smůle ještě neviděli, jinou možnost nevidím. Kmotr, ač co se do počtu získaných Oscarů týče, překonanán Kabaretem se střeštěnou Lizou Minelli, získal sošky pouze tři, nicméně cena za nejlepší film ho neminula. O dva roky později však o mnoho více "plešounů" sesbíral Kmotr II, který podle mnohých dokonce první díl překonal. S tím ale musím nesouhlasit. Klíčovým faktorem tohohle filmu totiž je Marlon Brando, což byl (jak jistě nikoho nemusím poučovat) Pan herec. Stačí, aby promluvil, podíval se či zafuněl a má respekt všech diváků. A tenhle klíčový faktor pak druhému dílu trochu chyběl (ani Robert de Niro ho naplno nedokázal nahradit, byť byl také výborný). A když se ke geniálnímu Brandovi přidá stejně tak geniální, mlaďoučký Al Pacino, Robert Duvall, Diane Keaton a mnoho dalších, musel být výsledek takový, jaký je. V první řadě je ale třeba ocenit práci F. F. Coppoly, který tenhle snímek zrežíroval neskutečně precizně, a jde vidět, že je neskutečnou výhodou, že Kmotra natočil člověk s italskými kořeny. K perfektně odvyprávěnému příběhu ze sakra zajímavého prostředí (mafiánská rodina) je nutno ještě přičíst perfektně se hodící hudbu Nina Roty, která dotváří to správnou atmosféru příběhu, ve kterém mafiáni (převážně) nejsou žádné špinavé krvelačné bestie, ale lidé, kteří si s noblesou vydělávají na živobytí něčím nelegálním. Král gangsterek. Skvostná podívaná.

Statečné srdce je přesně to, co můžete očekávat od kvalitního "historického" (historii si (hollywoodští) filmaři upravovali, upravují a budou upravovat vždycky, není proč Melovi něco vyčítat, protože historie není vždycky až tak zajímavá, jako může být práce scénáristy, a já si myslím, že většina lidí jde do kina kvůli tomu, aby viděla kvalitní film a ne kvalitní dokument, ne?) eposu o nějakém hrdinovi (v tomto případě o skotském válečníkovi Williamu Walleceovi). Nabízí dodnes, troufám si říci, nepřekonané akční bitvy (a přesně jak je záhodno, jsou plné krve), smutnou lovestory, nádhernou hudbu (jednu z nejlepších prací) Jamese Hornera, překrásné exteriéry, které nám naplno představuje úžasná kamera a hlavně pak Mela Gibsona. Ten zazářil jak na poli režisérském (předvedl něco podobnéno jako Kevin Costner s Tancem s vlky), tak na poli hereckém, protože si myslím, že skoro každý si ho spojí především s rolí W. W. Ten jeho výraz, jeho prožívání "boje za svobodu" a jeho charisma, totiž nejde zapomenout. Záporáci jsou navíc řádně slizští a zlí (Anglie může poděkovat Melovi za pěknou reklamu). Hlavně je ale tenhle film napěchovaný emocemi, je v podstatě nemožné neuronit slzičku, zvlášť když Mel křičí: "Svobodaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa". Možná mám nějaké pochopení pro odpůrce, ale pro mě je už od dětství Statečné srdce jedním z nejoblíbenějších filmů. Za tři hodiny tenhle film pokaždé schrupnu jako malinu.

Jak a proč vlastně okomentovat Společenstvo Prstenu a Pána prstenů celkově, když ho vlastně každý viděl? Peter Jackson natočil údajně nezfilmovatelnou knihu J. R. R. Tolkiena přímo neskutečným způsobem, který navždy změnil svět filmu. Superlativů by se našlo tolik, že se mi ani nechce je všechny vypisovat. Peter Jackson a celý štáb si totiž dali na každém detailu tak neskutečně moc záležet, že výsledek musel být dokonalý. Snová hudba Howarda Shorea, díky které se snadno ponoříte do víru Středozemě, dokonalá kamera (podle mého dosáhla vrcholu v celé trilogii právě zde), úžasná výprava podpořená přenádhernými scenériemi Nového Zélandu, jeden lepší herecký výkon vedle druhého (dokonalý casting!)... Musel bych pokračovat do nekonečna. K tomu kupa přenádherných a zapamatování hodných scén (je jich tolik, že mám pocit, že celý film je v podstatě jedna úžasná, dokonalá scéna). Proč právě první díl mám nejradši? Zřejmě kvůli tomu, že příběh je zde asi nejvíce pohádkový a poetický a nabízí asi tu nejkrásnější atmosféru z celé trilogie. Škoda, že ten nespočet Oscarů nezískalo také Společenstvo. Na Pánu prstenů jsem vyrůstal, a má láska z dětství k němu mi vydrží zřejmě napořád. Epika v celé své kráse. Filmový svět Ti děkuje, Petere!

Tenkrát na Západě – jak popsat tenhle film a nesklouznout pouze k vychrlení obrovského množství superlativů? To asi nedovedu. Je až neuvěřitelné, jak dokázali Italové, především pak Sergio Leone, změnit ryze americký žánr, jakým western nepochybně je a stvořili tak dokonalou obrazovou (krásné kulisy, exteriéry, rekvizity, které dělají tenhle film epickým) a hudební (hudba – dar od Boha) symfonii. Ve filmu snad ani není potřeba slov, protože zmiňované dvě složky (krása obrazu a nepopsatelně božská hudba Ennia Morriconeho, ze které máte každou chvíli husí kůži) všechno důležité obstarají sami za sebe. Když se ale ke slovu dialogy dostanou, je to samá hláška. Do toho úžasní herci, kteří jsou k dotvoření atmosféry často snímáni v obličejích. Atmosféra je sama o sobě neuvěřitelně precizně a pečlivě vybudována (hlavně první hodinu a pak už není šance jí utéci) – to se jen tak nevidí. Atmosféra je správně „zápaďácká“, ale zároveň toho má v sobě mnohem více – zvláštní formu smutku, zklamání a nostalgie po době, která už je dávno pryč. Scény jsou naprosto výborně vygradovány! A pověstnou třešničku na dortu jsem si nechal na konec. Nadpozemsky krásná Claudia Cardinale – to je kapitola sama pro sebe. Ona je tím, co mnoha westernům chybí, je tím, bez čeho by se tenhle film neobešel. To obrovské množství superlativů zkrátka na tomhle filmu musí najít i naprostý filmový laik, stejně tak jako si každý musí užít celý tenhle úžasný film, který už se mi před nějakou dobou řádně vryl pod kůži a do srdíčka.

Postava Judy Ben-Hura se stala životní pro Charlton Hestona, kterého si s tímhle hrdinou už navždy spojil nejeden divák. A právem získal Oscara. Jednoho z celkových jedenácti (což je dodnes nepřekonaný počet)! William Wyler, jeden z předních režisérů zlaté éry Hollywoodu, dokázal stvořit filmový kolos, který i přes svou délku (tři a půl hodiny) a stáří (více než padesát let!) nepřestává překvapovat i dnes. A nemluvím teď jenom o nepřekonatelně úžasné scéně závodu čtyřspřeží. A že já jsem pořádně "úchylný" na "historické" eposy s obrovskými davovými scénami! Zvlášť když dřív v davech stáli skuteční lidé a ne počítačem vytvoření panďuláci. Když pominu monumentální výpravu (což je něco, při čem pravidelně prožívám orgasmus) či skvělou atmosféru dotvářející hudbu, musím jako největší pozitivum tohohle filmu označit příběh samotný. (Ne)obyčejný příběh pomsty neprávem odsouzeného člověka totiž dostává největší hloubku v poslední části filmu, kdy se do něho zamíchá jistý pán z Nazareta. Zkrátka k dokonalosti dovedený historický epos, který bude možná ještě omračovat generace v daleké budoucnosti. Promyšlené od první do poslední minuty.