Ony

Když teď intenzivněji sleduji naše seriály 70. a 80. let, uvědomuji si, že nejsou zdaleka tak sterilní, jak jsem si vždycky představovala. Třeba právě Inženýrská odysea je text plný pnutí, nerovností a trhlin, nad kterými mě baví dumat, nebo se alespoň pozastavovat. Třeba jen pozorovat, jaké se tam nosí brýle nebo jak se oblékají jednotlivé sekretářky, je velice výživné. Když už jsem si říkala, že vrcholem celého seriálu je nepochybně Zbyňkův vztah s Veronikou a takřka horrorové scény v přeplácané vilce jejího tatíčka a mamičky, přišlo velké japonské finále, a to mě dorazilo úplně. V něčem je to opravdu dobré (Císler!), v něčem zábavné a v mnoha ohledech samozřejmě dementní.

Námět sám o sobě mi připadal trochu nanicovatý. Dobrý tak akorát k naplnění dávno známých schémat. Stačí se podívat na filmografii Mikiho Manojloviće a v roce 2007 ho objevíme ve dvou nápadně podobných úlohách (ta druhá v Golubovićově filmu Klopka). "Babička v bordelu" mi zní trochu trapně a rádoby atraktivně. Nicméně třeba právě Manojlovićova účast mě ujišťovala, že úplná katastrofa to nebude. A hle, ono je to přímo dokonalé! Je to tak civilní a decentní a zároveň tak pubertálně obscénní, že prostě nechápu, jak toho tvůrci mohli docílit. Tragika a komika se vůbec netluče, nevidím jediný zádrhel. Stoprocentní spokojenost.

23. října 1998: "Je to právě půl roku co jsem se zamilovala do Davida Jamese Elliotta. Babička má narozeniny. V Jagu padlo slovo Praha. Jak blízko jsou Mnichovice od Prahy!" S tímhle seriálem jsem strávila kus života. Dneska ho vidím jako průměr. .....I když po tom, co jsem se neuváženě podívala na jeden díl z nějaké nechci ani říkat kolikáté řady, tak tedy průměr, no, nooo, berte to jako rozkaz, majore.

Ať žijí zvučná balkánská muzika (včetně The Clash:-) ) a ještě zvučnější balkánské vulgarismy! Toto je velmi divoká podívaná, ale stejně tako romantična!

„Básníci“ mi vždycky připadali dost toporní. Zatímco u těch studentských se mi to líbilo, u dospělých mi to velmi vadí. Není to vyloženě špatný film, Kříž se drží. Ovšem je to trochu nuda, a jak už jsem se zmínila, navíc trochu prkenná.

Předem jsem se nejvíc bála těch nahrávaných pasáží, ale nakonec dopadly příčetně. Film působí celkem kompaktně, neokázale a nedojímavě. Chápu, že nebylo cílem zfilmovat celé Doležalovy knihy, ale trochu delší a "rozměrnější" to být mohlo.

Herci-neherci jsou sice extrovní, ale jinak celkem průměr: staré vs. nové. Humor a veškerá poetika mají dost nízkou koncentraci.

Že se dělá nějak takhle, ví asi každý. Že skoro každý asi ví i trochu víc, než říká tenhle dokument, je samozřejmě chyba. Že jsem na konci křičela "néé, to už je konec?!", je zároveň klad i zápor. Neinvenční, zjednodušující, ale přesto zábavné. A ok, v jednom bodě pro mě i poučné (přestrojení za bezdomovce). (Viděla jsem necenzurovanou verzi.)

Když jsem tento film viděla před pár lety poprvé (v balkánské společnosti, což asi sehrálo jistou roli), byla jsem z něj unešená. Teď jsem dokonce dohledala na mailu nějakou seminárku, kde se rozplývám nad Fulírem a kajkavským dialektem. Zato dnes mi to připadalo skoro nesnesitelné. Průměruju.

Sice je to trapná nuda, ale musím říct, že od tak antioceňovaného filmu, který na několik let úplně vyřídil svého režiséra, jsem čekala něco mnohem pekelnějšího.