Ony

Knižní předlohu jsem vnímala jako velice zábavnou odpočinkovou četbu, a jestli měla být něčím víc, tak to na ní naštěstí není znát. Film je trošku okázalejší, umělejší a nudnější, ale snesitelný.

Já vím, že o tom, jak je tenhle film výjimečný mezi současnými českými komediemi, psalo už sto padesát milionů lidí, ale když člověk před ním v kině zhlédne trailery na Svatou čtveřici a Líbáš jako ďabel, tak to prostě strašně chce napsat taky. Okresní přebor nevyniká ani tak nějakou extrémní vtipností, ale tím, že jeho humor je nastaven na chápání normálního, nikoli retardovaného člověka. Něco takového jsem zaregistrovala už u děvkaře Františka, ale tehdy si mě nějak nikdo nechtěl všímat a toho filmu taky ne. Přebor má naštěstí oporu v seriálu. Akorát si říkám, jestli se o něj neopírá až moc. Některé postavy a pojmy (Ludva, Jarda, Kostomlaty,...) asi nelze bez znalosti televizního předchůdce docenit.

Připadá mi těžké tomuto filmu něco vytknout, ale zároveň nemožné nad ním nějak jásat nebo si ho oblíbit. Dozvěděla jsem se, že existoval nějaký Torgny Segerstedt, který psal do švédských novin antihitlerovské články a po kterém všechny ženy v okolí prahly, přestože se už sotva držel na nohou, ale odnáším si to spíš jako informaci než filmový zážitek. Snad mi rozumíte. Líbili se mi psi a nasvícení.

On je Peter Bogdanovich syn Borislava Bogdanoviće? To jsem asi už měla vědět... Tak teď si to budu pamatovat. Jinak je to dobře splácaný dokument o česko-srbském kamarádění, ale mám pocit, že celovečerní formát tady není to pravé. Je to látka spíš pro televizní cyklus nebo tak něco. A teda strašně mě nadzvedávalo, jak v českém komentáři říkali [konJovič].

V býčích zápasech fandím zásadně bejkům, takže jsem opravdu viděla trochu jiný příběh a nesnášela všechny lidské postavy včetně Sněhurky. Líbily se mi ty trefné vniky reality a banality na místa, kam v klasickém pohádkovém syžetu patří typicky pohádkové motivy. Nemyslím jen dominu místo zlé královny, ale taky třeba bulvární tisk místo kouzelného zrcadla. O tom, proč a jak to bylo němé, se mi moc přemýšlet nechce, ale jsem za to ráda. Obraz, pohyb a hudba stačily vrchovatě.

Měla jsem dojem, že tvůrcům je téma filmu ukradené, což je dost zásadní problém. Sám Epstein v diskusi po projekci říkal, že ho k napsání scénáře inspirovala praprateta, na niž už se nepamatuje, a jakýsi zaměstnanec domova důchodců, kterého jednou svezl autem a který mu vyprávěl cosi o sedativech. Vznikl z toho eklektický, povrchní blábol s několika silnějšími místy. Nemám samozřejmě nic proti obsazování starých dobrých herců, ale pokud je to touhle formou „dávání šance“, je to zlé. A jako francouzštinář nechápu to [defuró].

Začátek mi připadal (z hlediska hereckých výkonů a tak nějak všeho) natolik špatný, že jsem měla chuť se na to vykašlat. To by ale byla bývala věčná škoda. Nakonec je to docela legrace, která přiživila několik mých fóbií.

Sice jsem si u toho připadala taková povytažená ze sraček, ale když jsem si na konci uvědomila, jak podbízivé, nenápadité a povrchní to vlastně je, bylo mi rázem zase smutno.

Příběh je slabší, ale jednotlivé reálie jsou natolik zajímavé a jejich zpracování tak přesvědčivé, že film nenudí. A dokonce mi něco říká, že bych o něm neměla přemýšlet jen v mezích "nudí - nenudí".

Kino plné důchodců a uprostřed sedí Ony a roní slzy jako hrachy. Uf.