Ony

Tak to byla mela. Původně jsem chtěla hodnotit o něco níž, ale po zhlédnutí celého filmu a jeho několikáté osobní rekapitulaci je to čistých 5 hvězd. Hodnoty poctivého dokumentu a hloubka hraného (mimochodem herci výborně zvládnutého) filmu se spojily v pozoruhodné dílo.

Film natočený s úctou k literární předloze (i když s úpravami). Připadal mi stejně jako ona naivní ale s výbornou atmosférou. Nechybí suché žertíky v rozhovorech Holmese s Watsonem. Pro mě je to jednoduše film, který mi nepřinesl žádný zásadní filmový zážitek, ale uspokojil mě.

Pamatuju si, že jsem se v dětství hrozně bála po zhlédnutí té povídky o ženě, která se v zrcadle viděla jako zrůda. Jen si to představte: Kouknete se na sebe a místo svého xichtu, vidíte jiný (nemusí to být zrovna taková příšera). Ani ale nevím, jestli to byla pravda nebo fikce. Některé díly mě docela zaujaly. Jinak průměrná televizní zábava.

Zezačátku to byl pro mě trochu chaos. Ale život a práce ve válce, to asi chaos být musí. Časem jsem se v tom zorientovala a poznala film natočený o vážných věcech bez nějakého zjednodušování nebo zbytečných výmyslů a přitom s nadhledem. Navíc se mi líbí filmy o natáčení filmů a tenhle je obzvlášť zdařilý.

vzpomínky na říčanské kino + plakátová scéna + hudba, kterou už si sice nepamatuju, ale prý se mi líbila

Z tohoto filmu jsem trochu na rozpacích. Dobře rozjetý příběh jaksi nedojede. Ale neříkám, že je to chyba. Jen mě to napoprvé patřičně zaskočilo a možná jako momentálně akčně naladěného diváka trochu naštvalo. Dále mě vyvedlo z míry množství náhod. Bohatě by mi stačila ta úvodní s výbušninou v koši. Bez těch dalších (např. příběh s taškou na záchodě), které stejně nemají v rámci příběhu význam, bych se klidně obešla. Nebo by mohly být lépe vymyšlené, pokud to měl být film o náhodách. Film Nebe se nese v příjemně volném tempu a pěkných exteriérech a má zajímavé hrdiny, dobře propracované scénáristicky i herecky. Nuda to rozhodně není. Je to spíš nadprůměrný film, ale nadšená zrovna nejsem.

Co u takové klasiky ještě komentovat? Realističtější a neorealističtější film než Zloději kol jen tak neuvidíte. Siluety hlavních hrdinů, neúnavně tápajících v lhostejných ulicích poválečného Říma, vám zůstanou dlouho před očima stejně jako některé konkrétní scény, všední ale působivé. Já mám např. ráda tu zásadní, kdy hlavnímu hrdinovi ukradnou kolo. On se tam chudák moří s tím plakátem, krabatí se mu to, doma nic k jídlu a ke všemu ještě kolo fuč. Je to zkrátka o životě, a když se trochu zamyslíte a zaměříte se na mezilidské vztahy, tak nejen o životě po válce.

Tento film mi byl zkrátka sympatický. Takový dobře stravitelný. Je pravda, že původního tady bylo málo, ale tenhle snímek je založený právě na parodickém i nostalgickém pohledu zpět. Je na něm opravdu vidět, že byl natočen s láskou.

Nejprve film, který všichni viděli a já ne, pak film, který jsem konečně viděla, pak audiovizuální slast, pak "radost" z obsahu podpořená četbou předlohy (podle mě geniální - a tímhle slovem já nemrhám). Nakonec jeden z mých nejmilejších filmových mazlíčků.

Vtipná a romantická klasika natočená v nádherném městě i po létech dokáže divy. Těžko by se hledala krásnější dvojice než Gregory Peck a Audrey Hepburn. A opravdu hodně těžko by se hledala romantická komedie s lepším scénářem. Kdyby v tomhle filmu snad přecejen někomu něco chybělo, spolehlivě mu to vynahradí dokonalý závěr.