Ony

Nemám co vytknout. Hutnější film neznám.

Musím se přiznat, že miluju Edisona. Začalo to, když jsem před lety četla jeho životopis a dodnes je to pro mě největší hrdina. Pravda ovšem je, že to byl v důsledku svých životních strastí tyran (týral zvířata i lidi). Na miloučké hříčce The Boxing Cats však nic špatného nevidím. Tato raritka stojí zato.

Viewegha občas čtu. Nejsem jeho skalní příznivec ani odpůrce. Snad po něm v budoucnu i nějaký ten staromilský pejsek štěkne. S filmy podle jeho knih je to asi stejné. Jsou stejně populární a stejně ploché. Citáty klasiků to nedohoní. Ne že by proměny hrdinky Výchovy dívek v Čechách byly nezajímavé nebo nemožné, ale v tomhle bleskovém pojetí je ani Anna Geislerová nemohla při nejlepší vůli stihnout. Naťukávání, nedodělávky, zjednodušování, spojení všedního s výstředním – typický Viewegh. Spolehlivá „nenuda“ (zábava nemohu říct). A Jana Švandová mi v roli učitelky sexuální výchovy připadala vyloženě trapná.

„Básníci“ mi vždycky připadali dost toporní. Zatímco u těch studentských se mi to líbilo, u dospělých mi to velmi vadí. Není to vyloženě špatný film, Kříž se drží. Ovšem je to trochu nuda, a jak už jsem se zmínila, navíc trochu prkenná.

Tento film se mi úplně sám vetřel mezi mé oblíbené „ponorky“. Je to příběh o nudě a stereotypu, o životním údělu, o vztazích. To vyžaduje perfektní herecké obsazení. Povedlo se.

Příběhu jsem vůbec nevěřila. Ale musím přiznat, že mě tento film tak zaujal, že mi to bylo celkem jedno. Herci mi připadali dobří. Za jedno zhlédnutí Julie určitě stojí.

Samsara je řádka pěkných obrázků a dávka pohádkových moralit, okořeněná několika exotickými erotickými experimenty.

Mám ráda nabité středometrážní filmy, absurdní humor, filmy natočené o závažných věcech s nadhledem a novou vlnu. To všechno je Postava k podpírání – skvěle napsaný a natočený kousek mistra Juráčka.

Moje záliba v Herzových filmech a slabá orientace v jiných hororech vytlačují Upíra z Feratu někam do šedého průměru. Herz z něho občas vykukuje (např. stará babička na vozíčku je typicky herzovská), ale většinou mu asi cenzura hlavičku pěkně zatlačila. Příběh mě nenadchl, strachu jsem se nedočkala. Postavy jsou většinou dost jednobarevné a nezajímavé. Ale jakžtakž to drží pohromadě a nápad by byl.

Možná velké umění, možná sprostý kýč. Já opravdu nevím.