Ony

Poctivý hollywoodský velevelkofilm. Po mnohaletém znásilňování antiky slátaninami typu Xena tento snímek rozhodně potěší. Ta inflace Oscarů je mi tedy trochu k smíchu, ale není úplně tragická. Ve své audiovizuální kráse se film sice nevyhnul patosu a zjednodušování, ale má můj obdiv. Ten si zasloužil, už když jsem po dvou hodinách zjistila, že se ještě nenudím (a to je u takového "hitu" co říct).

Trošku kýčovité, ale kouzelné zpracování knižní klasiky. V dětství mi to posloužilo jako dobrá učebnice zeměpisu a navíc s tím mám spojeny takové zážitky jako trhání zubu a podobně.

První Woodyho film nového století je výborná, trošku šílenější komedie založená na nesmyslné síle dvou slov: "Konstantinopol" a "Madagaskar". Takže špetka fantazie a už tu máme příběh a prostor pro mistra Allena, jako vždy obletovaného ženami o desítky let mladšími. Není to tentokrát žádná analýza mezilidských vztahů, hledání smyslu života nebo tajemství smrti. Nechybí ale výborná hudba a standardně kvalitní hlášky jedna za druhou. A aby to nevypadalo, že tu nenajdeme vůbec nic hlubokého: "Rozhodujete se špatně. Hlavou, ne srdcem. Tady jsou šedé buňky, tohle je krev. Krev obíhá, vyzná se. Buňky jen dřepí a myslí." A to není všechno!

Jestli čekáte, že se v tomto filmu dozvíte něco o Warholovi, tak to se nedočkáte. Ale je to výborná dokumentární komedie dotýkající se kromě radostného civilizací nedotčeného života i sociálních a rasových problémů. Rozhodně stojí za to.

Zkoušela jsem rozdělit banán na třetiny, jako to v Snílcích dělal Michael Pitt. A ono to fakt šlo! Teda šlo to o něco líp než koukat na tenhle film. Mně se strašně líbilo, o čem je, ale vůbec se mi nelíbí, jaký je. Nemyslím si, že by to bylo něco extra intelektuálního a filosofického. Vždyť mluvili většinou úplně o ničem a na nic nepřišli! Možná, kdyby se to trochu zhustilo a ubylo těch sexuálních hrátek, mohli jsme se někam dostat. Ale bohužel.

Luis Buñuel mě vždy znovu přesvědčí o své schopnosti vyvést diváka z míry přesně odměřenou dávkou své fantazie a odhalením lidského podvědomí, zesměšněním lidské povrchnosti a pohledem pod ni. Jeho filmy jsou důkazem a zárukou, že surrealismus nikdy nezanikne, protože každý má nějaké sny, každý sám v sobě hýbe minulostí i budoucností. Ale ne každý to dokáže tak rozhýbat na plátně a v sále kina jako Buñuel. I když už jsem od něj byla na leccos zvyklá, Nenápadný půvab buržoazie mě zase zaskočil. Je to smršť příjemně absurdního humoru mířícího ovšem na zcela konkrétní cíle. Jeho styl mi silně připomínal Monty Pythony. Jak jsem se mohla přesvědčit, může to být požitek i pro Buñuelem zatím netknuté "běžné" diváky.

Kdybych měla vyjmenovat všechny ty mistry, kterých si za tohle dílo zatraceně vážím, byl by to nejdelší komentář, co jsem kdy napsala. Naprosto bezkonkurenční je hudba, ať už ji produkoval Morricone nebo prostě lokomotiva nebo vítr. Málokterý film dokáže takhle potěšit smysly (minimálně dva).

Dokonce i v dobách, kdy jsem sledovala Esmeraldu, Xenu a Carusošou mi "humor" Policajtů z předměstí připadal blbý a založený pouze na vulgaritách. To znamená, že dnes bych sebenší styk s tímto seriálem nemusela psychicky zvládnout. Naštěstí pro nás i pro všechny ty herce, co se tu ztrapnili, snad už nikdy nebudou tenhle děs opakovat ani na matičce Nově.

V dětství to byl můj nejoblíbenější seriál. Ale když jsem viděla pár dílů po letech, už mě to tolik nebralo. Je to dost naivní, skoro bych řekla primitivní. Nejlepší herecké výkony podávají koně. Naštěstí je jich tu dost:-)

Jedna z nejpříjemnějším a "nejopakovatelnějších" českých komedií. Navíc dost originální, skrz což se mi fakt líbí.