raroh

Trapné po všech stránkách, shodou okolností jsem den poté sledoval adaptaci Zolova Člověka bestie natočeného Fritzem Langem, která je přesným opakem v kvalitě a zpracování dotyčné nicoty.

Zola podaný optikou Fritze Langa a moderního realismu (tudíž bez původního naturálna autora předlohy) s freudiánskými výklady.

Univerzita, základ života.

Taškařice z oděského kriminálnického a židovského prostředí, k níž scénář napsal I. Babel (dle svých Oděských povídek) pro samotného velkého Sergeje Ejzenštejna. Ten bohužel snímek nakonec netočil, ale i tak v něm občas najdeme nějaký avantgardnější moment, byť je jinak točen tradičněji, přesto však živě (scény z pitek, svadeb, pohřbů stojí za to).

Averčenko pokračuje v čechovovském humoru, Balaďa adaptoval velmi dynamicky, rusky a nekompromisně na televizní produkci.

Zhruba dvacetiminutový fragment v expresionisticky vypjatém montážním stylu, jehož obsahem je chod polského parlamentu a stávka v rumunském naftařském podniku.

Určitá ideologičnost se samozřejmě dá vystopovat, na druhou stranu neuvěřitelná hravost a poetičnost jakoby z raného Vláčila.

Rusko, jaké bylo v Turgeněvových dobách.

Visconti byl niternější a radikálnější v adaptacích literárních děl, přesto je Cesta film s atmosférou díla velkého italského režiséra.

Rádoby společenskykritická alegorie.