raroh

Zajímalo by mě, jak někdo může považovat Nerudu za idylického.

Kritická komika.

Kdyby film tak režíroval Ferreri....

Pěkné vizuálně, herecky, silou myšlenek i vystižením zápasů Vilémových, je vidět, že konzultantku dělala dr. Janáčková.

Pozdější loutkové večerníčky byly hodně statické a monohercké, Broučci vznikaly ve filmových ateliérech a tomu odpovídá kamera, střih i využití hlasů, navíc vypravěč František Smolík je dědečkovsky idylický, i když Broučci nejsou žádnou idylou, ale evangelickým výkladem světa pro děti.

V několika situacích jsem viděl sebe. Jinak film je svým způsobem felliniovský, po britsku.

Lidový britský monarchistický anarchismus.

Tělo pro červy, duše pro čerty.

Málo romantismu a hodně realismu.

Antické drama nasáklé freudiánstvím.