kwaicheng

Co k tomu říct? Při sledování prvního dílu téhle "šou" jsem se chtě nechtě klepal vzteky. Nechápu, proč se v současnosti musí cokoliv dělat buď podle nařízení ignorantů z EU nebo podle emerického mustru - viz Talentmania. Poté co si protřete oči od slin, kterými vás bohatě obdaroval uřvaný moderátor dementními frázemi "Chcete to vidět? Neslyším vás! Jóóóóóóóó! Víc nahlas!" se (ne)musíte prokousat nekonečným kolotočem dalších blbejch keců, neustálech opakujících se znělek až se po tři čtvrtě hodině ujišťování, že jde o největší, nejlepší a kdovícovšechnonej šou můžete konečně oblažit pohledem na talentovanou malou holčičku, která ječivě blemcá naprosto nevtipnou říkanku, které se v publiku všichni chlámají jak zdrogovaní, přestože to vůbec, ale vůbec není vtipné a holčička se představuje spíš jako uřvaný fracek nežli jako jakýsi talent. A tak se ptám, kdo má tohle zapotřebí? Kdo má zapotřebí nechat si vymývat mozek takovýmahle análismama, ztrácet u nich svůj drahocený čas? Proč proboha nám nikde nenabídnou opravdu kvalitní, inteligentní sledovatelnou zábavu nejlépe v duchu české kultury s českým humorem, který je nám nejbližší? Proč nám místo toho předkládají takovéto hovadiny? Nedívejte se na tento pořad, je určen pouze pro slabomyslné diváky s IQ pod 60. Ukažme, že se obejdeme bez hovadin a ještě k tomu nečeských. Nápad ukazovat talentované lidi, kteří něco dovedou je perfektní, ale prosil bych to kultivovaně a počesku! S tímhle běžte do řiti. p.s jsem zvědavý, zda sem někdo napíše komentář jako že "tenhle pořad má konečně koule!" S tímhle amerikanismem běž případný potencionální pisateli taktéž do řiti.

Prostě hezké.

Příběh legendy kazí v tomto zpracování občasný zbytečně vyumělkovaně zasazený patos a trapně pojatý vztah Manfreda s Käte. Jinak se mi to líbilo, prostředí první světové války je atraktivní. Ještě negativní dodatek: ta letadla se mi zdála poněkud mrštná. A pozitivní dodatek: konečně je v této prohnilé době k vidění ve filmu ukázka rytířskosti. Třeba bude alespoň někoho inspirovat.

Ále co. Dávám pět. Sice jsem chvílema nerozuměl co herci říkají, pani nekromantka si mohla odpustit ten proslov k vesničanům, ale jinak se mi to moc líbilo. Parádní středověk, pořádně temnej, bitky dobrý, družina Ulrica skvělá.

Ve své jednoduchosti dokazuje tento snímek daleko více na poli lidských osudů nežli by mohly kdy ukázat jiná složitá díla. Ve své strohosti dokazuje, že lze stvořit výmluvný obraz, aniž by však tratil na své důstojnosti, která je v současné, zejména domácí tvorbě velmi sporá. Kawasakiho růži lze bezesporu označit za obdivuhodné dílo. Při závěrečných scénách se člověku tají dech, mám na mysli tyto tři: Pavel promlouvá při přebírání ocenění, Bořek čte z knihy nadávek, Kafka sfoukává svíčky. Vkusné, poučné, skvělé.

Pomineme-li voodoo zhrzenou ženu, která bez ustání křepčila kolem ohně a podřezávala nevinné slípky, fakt, že po roce na osamoceném ostrově vypadal Billy Zane jako po pravidelném přísunu proteinových kokteilů a Kelly Brooks jako by se právě vrátila od kadeřnice, další fakt, že ačkoliv slečna Jenny souložila s Manuelem jako divá, nic z toho nevzešlo, ba ani po roce, podivného kapitána, který nařídil opustit čtyřpatrovou jachtu jakmile začala hořet utěrka v kuchyni atd. atd., pak lze konstatovat, že se jednalo o vcelku hezký film. Výčet toho, co ho udělalo hezkým se zastavuje především u Kelly Brooks, s níž by chtěl na pustém ostrově ztroskotat zřejmě každý heterosexuální muž a každá homosexuální žena, a překrásné prostředí ostrova. Koneckonců to je vlastně ono – bez hezkých lidí (Zane, Brooks, di Pace) a hezkého ostrova by to byla nekoukatelná ošatka nonsensů.

Vcelku příjemné překvapení, zejména co do obsahu patosu. Bylo ho tam totiž tak akorát, nikoliv však přespříliš, jak jsem se obával. Je to především příběh jednoho muže, který sjednotil to, co bylo po léta nesjednotitelné, s takovou vnitřní silou a s tak otevřeným srdcem, že se to příčí zdravému rozumu. Nelsonu Mandelovi patří obdiv, uznání a respekt. K filmu mám jen jednu výhradu, totiž bodyguardi, kteří se zapojili do všeobecného jásotu na konci hry a po zápase, byli jaksi k neuvěření svojí neprofesionalitou. Dle mého by měli v takovýchto situacích ještě usilovněji dávat pozor. Ale což, je to jen film.

Film, u kterého by se dalo říct – nevím, zda se mám smát anebo plakat. Hezky po pořadě: Smát se je sem tam čemu, například postavičce generála Michaloviče, jeho finštině, fotce s medvědem či věčně dýmajícímu doutníku nebo Kuzmičovi, stěhování krávy bombardérem, jízdě za dojičkami, dělání lásky s losy atd. Co je ovšem k pláči je to, že nad 99% věcí, kterým se můžeme smát, můžeme zároveň i plakat, záleží zřejmě na momentálním rozpoložení. Společným jmenovatelem spouštěče našich slz se pak stává vodka, na které je celý film postaven. V tomhle Rusku, které nám film ukazuje, jsou totiž všichni včetně medvěda nacamraný tak nechutným způsobem, že se z toho standardnímu člověku musí dělat zle, natož kdyby to viděl pan Nešpor.

Naprosto nudná záležitost prostoupená tisíce klišé, o kterých si myslíte, že už snad není možné propašovat je znovu někam po tisící první. Kdyby to bylo v životě, tak bych to bral, ale kdo se na to má koukat ještě ve volným čase ve filmu? Nemocná nechápající matka, nesplněnej sen, oblbování sama sebe, fotka ostrova, všechápající pohledy…zkrátka kecy, ze kterých vám kysne v lednici mlíko. Foxx nesympatickej, Hanks zase jako by přesedl do jeho taxíku z Top Gunu. Jediný světlý okamžika byla přestřelka v klubu.

Jestli se takhle baví lidi v Emerice, tak jich lituju. Jestli tohle má být pokus natočit něco, u čeho se lidi v Emerice budou bavit, tak tvůrcu lituju. Jestli tohle má být pokus, jak vydělat co nejvíc prachů snahou být co nejvíc „cool“, jakože to tak je – tak si milý tvůrci polibte prdel. Akorát je mi líto, že se Jean Reno vždycky nechá zlákat do něčeho, kam nepatří, viz Návštěvníci v Americe, Trable v ráji atd.