Mlle

Mlle

veronika jelinkova

Česko

5 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
    • 20.6.2020  19:40

    Ten román jsem milovala jako dítě. V době, kdy jsem měla louskat normalizační dětské knížky a dívčí romány, nabízela naše domácí knihovna zcela jiný materiál. Beletrie byla v menšině, ale Benešův román mě učaroval. Překvapilo mě, jak málo známý může být až tak dobrý autor. Jsem ráda, že se dílo brzy dočkalo kvalitního filmového zpracování, zápletka by mohla hluboce inspirovat i současné tvůrce. Magické tajemno a napětí ve Vávrově filmu sice oproti knize trochu ztrácí na síle, ale nikoli na úkor dramatičnosti příběhu. Adinu Mandlovou jsem tu nepoznala, při čtení jsem si představovala opravdu krásnou, éterickou divu. Tou (alespoň z mého pohledu) Adina určitě není, ale zahrát dokáže výborně každý charakter. Ve filmu v obchodě prezentovaná kabelka „z pravého tuleně“ :) k ní nakonec dobře pasuje…

    • 6.8.2019  15:46

    Strhující, velmi osobní, a z triologie patrně nejzdařilejší díl. Skvělé výkony herců.

    • 31.3.2019  17:33
    Toman (2018)
    *****

    Vynikající filmařský počin, kde nerozumím jedinému: anotaci o „rozporuplném“ Tomanovi. Své ohromující kvality už poněkolikáté osvědčila výborná Kateřina Winterová, která pravděpodobně přesně odhadla úroveň chápání paní Tomanové a vykreslila ji v patřičně reálné, vrstevnaté a dynamické podobě. Ostatní herci také zaujali svými velmi dobrými výkony, scénář i režie dohromady skvěle fungují v adekvátním tempu, plnosti děje i důvtipu dialogů. Před očima diváka tak kolotá napínavá, mrazivá detektivka, která je však zároveň náročnou dobovou a psychologickou freskou – a tyto nároky tvůrci bez milosti obracejí směrem k divákovi. Obsahově jde potom o strhující prezentaci jednoho z nejtypičtějších českých či snad středo- a východoevropských povahových profilů: člověk, který nemá v rejstříku nadšení pro ideály jakéhokoli typu, proplouvá ulititaristicky všemi možnými režimy i socálními skupinami tak, aby uspokojil svou primární a většinou jedinou potřebu: osobní materiální zisk. Přesně to odlišovalo náš český komunismus již velmi brzy po svém vzniku od komunismů italských a francouzských (což ale zase není jejich obhajoba) – méně početná skupina tvrdě pracujících dělníků, kteří do komunismu vkládali i jiné než konzumní ideály, byla u nás již záhy upozaděna ve prospěch těch, kterým šlo výhradně o moc a o peníze. A jak už to tak bývá v případě, že se jedná zároveň o slabé a hloupé, ti začali být vzápětí ovládani ještě mocnější a odhodlanější skupinou. Tuto českou, nebo také čínskou podobu komunismu zde uplatňujeme dodnes. Před její expanzí v předkomunistických časech nás chránila pouze „nadvláda“ jiných v sociálně, psychicky a zejména morálně mnohem pestřejší monarchii. Ale podobné principy stojí i za Brexitem.

    • 5.2.2019  21:09
    MOST! - Epizoda 4 (E04) (epizoda) (2019)
    *****

    Bezkonkurenčně nejlepší díl českého komediálního seriálu posledních několika desetiletí en bloc.

    • 25.1.2019  17:28

    Ach to je Film! Na počátku byly oupenspejsy. A samozřejmě Adam a Eva. S ceudlkami. Každý měl sice trochu jinou, ale brzy se s tím vypořádali… Jak to asi může dopadnout, když má Bůh trochu neurózu a dceru k tomu? Nezbývá než vstoupit na svět… pračkou. Absurdní svět dávkuje humor zhruba stejně jako hlubokou poetiku, tak jen vstupte. „Když zjistil, kolik mu zbývá času, sedl si v parku na lavičku a rozhodl se, že se z ní nikdy nehne.“

    • 25.1.2019  17:22
    MOST! (TV seriál) (2019)
    *****

    Účelové dno ;) Metahumor a první filmová záležitost, která sedí Jitce Čvančarové :D

    • 9.1.2019  22:05
    Puzzle (2018)
    *****

    Výborný film s příjemně komorní atmosférou, který dává nahlédnout pod pokličku zdánlivě i skutečně nesourodého páru a milostného trojlístku rozličné víry, myšlenkového nastavení i životního stylu. A přesto, navzdory všem typickým šlápnutím vedle, charakteristickému nedostatku zkušeností i subjektivním přáním to tak nějak klape. Zajímavé psychologické profily troufnu si říct mistrovsky ztvárněné pro mě osobně „naprosto neznámými herci“ – v hlavní hrdince jsem nepoznala ikonickou Kelly Macdonald, a tak mě mohla znovu oslnit. Banálnímu příběhu vtiskla zapamatovatelný, sympatický a citlivý ráz. Za mě bez debat jeden z nejlepších filmů roku a důkaz, že pro velký film není potřeba absurdního děje nebo výpůjček z neexistujících světů.

    • 26.10.2018  12:23

    Jako celek vnímám tento korpus rozporuplně, úroveň obsazení a řemeslného provedení je proměnlivá, úspěšnost vyrovnání se s psychologickými profily postav u jednotlivých perfomerů kolísá (ačkoli většina z nich předvádí svůj takřka životní výkon), stejně tak jako míra (byť jistě nutného) redukcionismu. Občas je konverzační a filozofický formát příliš přímý a rovinný pro vyjádření dynamičnosti tématu i historického kontextu. Tento díl ale považuji za nejpovedenější, zejména jsem doslova oslněna hloubkou dialogů – z úst Masarykovských oponentů (zejména doporučuji text pronášený M. Donutilem v roli D. L. Georgea) je obsažen pregnantní, nemilosrdný a nestranný politologický rozbor následků rozbití unie, která se jevila obsolentní překážkou tváří v tvář německému nacionalismu. Nejsou obviněním ani Masaryka ani těchto z dobového hlediska totiž naprosto logických snah, ale jsou jeho maximálně trefnou charakteristikou, včetně nevratných důsledků tohoto aktu. „Když vyžetene lidi z katolické církve, myslíte, že přidjou do té vaší? Nesmysl, stanou se z nich doživotní ateisté.“ „Musím bořit, aby bylo možné stavět.“ „Boříte určitě, boříte všechno. Ale jedno vám povím: vyvoláváte z té vaší minulosti duchy, kteří se jednou zmotní proti vám.“ „Co uděláte, když se dá Karel v Praze korunovat českým králem? Řeknu vám, co udělají vaši kamarádi doma. Všichni ti, kterým posíláte romantické dopisy zašité v knoflících, uspořádají hon na to, kdo mu jako první v katedrále políbí ruku. … Neprozraďte prosím nikomu ve vlastním zájmu, že jste tak strašně jiný než ostatní Češi. Kdybyste totiž zůstal doma, neudusil by vás Habsburk, ale vaši vlastní lidé. Proto jste odešel do zahraničí. Prchal jste před nimi. A potom jste si vymyslel ty vaše teorie. Nejčastěji o Slovanech – `Slováci jsou vlastně Češi`. Já myslím, že nejsou. A myslím, že ani nevědí, že to o nich tvrdíte.“ V neposlední řadě pak oceňuji velmi zdařilý výkon Martina Huby, v jehož pojetí je Masaryk velkým sympaťákem.

    • 2.10.2018  20:36

    Děkuji, bylo mi s vámi velmi dobře.

    • 22.8.2018  20:26
    Dubček (2018)
    *****

    Velmi smutné drama, které si vytklo za cíl vetknout Dubčekův „realistický idealismus“, idealismus tvořivé, otevřené a spravedlivé budoucnosti, v souvislost (a rozpor) nejen s dobovým hyenismem sovětským a husákovským, ale i s mentalitou dneška. A to se mu nadmíru podařilo, i s pomocí skvělých herců, v čele s vynikajícím Adrianem Jastrabanem – zahrát netypického Dubčeka jistě nebylo úkolem nejjednodušším. Ano, nejsme pohrobci jeho snah, nýbrž pohrobci normalizace.

    • 18.7.2018  20:03

    Žena, která si vybrala zbytečného muže, který si myslí, že má doma zbytečnou ženu ;) Téma blízké snad každému je zde rozehráno v atraktivním prostředí francouzských imigrantů newyorkské upper class. Překvapivá spousta sympatických a neobvykle dobře vypadajích herců a hereček nás uvádí do problému mladé rodiny: Po narození syna se mladá renomovaná klavíristka Veronica záměrně plně oddá jeho výchově, svou kariéru dobrovolně přeruší a pro syna odmítá i chůvu. To je v jejím postavení velmi neobvyklé a brzy se to stává terčem nepochopení i ostré kritiky údajných přátel i samotného manžela. Pro toho Veronica coby „pouhá matka“ ztrácí význam jako žena i jako člověk. Pár nedělá věci společně, „naše“ je tu jen průnikem projekcí dvou individuálních, navzájem nekomunikovaných tužeb, a tak je – už ve formě rodiny – odsouzen k bolestivému zániku. Typické soužení dnešních dnů je akcentováno střetem kariéra vs. rodina. Režisérce se podařilo angažovat velmi dobré, ačkoliv naprosto neznámé herce.

    • 18.7.2018  19:32
    Agnus dei (2016)
    *****

    Velké překvapení. Už se bojím tklivých filmů opájejících se filmovou bolestí jako rozkoší svého druhu – ta je pak ve svém falsu vším, jen ne skutečně prožitou erupcí hluboce vitální emoce. Každý se neumí vypořádat s těžkým příběhem tak, aby ho neproměnil v klišé. V tomto díle ale žádný řemeslný kalkul nečekejte. Jeho poutavě natočené ryzí umění otevírá překvapivě širokou diverzitu vertikální i horizontální – snad maximální vůbec, jakou film může obsáhnout: ve chvilce střídá jemný, lidský humor s těmi nejděsivějšími stránkami ztracené humanity, představuje spektrum lidskosti ve formě obrovské variety charakterů. Výjimečně zdařilými komickými diaglogy s doktorem Samuelem (Vincent Macaigne) nás na křídlech humoru přenáší otřesnými zážitky. Film zdaleka není jen o „těžkém osudu znásilněných žen.“ Je také o způsobu, s jakým je možné k životním potížím přistupovat, a tedy jak je překlenout. Na pozadí bohatosti charakterů je rozdílný přístup k problémům zobrazen s velkou silou, každý individuální příběh je tu tak lekcí sám o sobě. To činí výpověď neobyčejně bohatou. Překvapilo mě, že režisérka má na kontě zatím spíše průměrné snímky – asi ji tato zásadní rovina lidství sedne lépe, anebo si pro realizaci pozvala dobrý tým. Maximálně doporučuji. PS: Po přečtení komentářů zde cítím povinnost dodat, že scénář filmu je fikce. Ve skutečnosti bylo 15 znásilněných řádových sester varšavského kláštera po znásilnění vojáky hned zabito, zbylých 10 bylo znásilňováno opakovaně, pět z nich otěhotnělo. Neexistovala žádná matka představená, která likvidovala takto počaté děti po narození, aby smyla hanbu sester, tento příběh je ve filmu zcela smyšlený. Sestry však žádaly sestru Madeleine o umělé přerušení těhotenství.

    • 18.7.2018  18:41
    Nepřátelé (2017)
    *****

    Syrové psychodrama o bazálních lidských citech kladoucí otázky po všeobecnosti a partikularitě morálních zákonů a základů humanity. Film o heterogenní lidskosti, jež logicky odolává jakýmkoliv pokusům o uchopení hodnocením. Napětí prostřednictvím nutnosti vyvinutí snahy při boji o život, která nakonec přežít a žít umožňuje tím nejlepším možným způsobem (a že je to tak vlastně přirozené). Vynikající herecké výkony podtrhují strnulou, funkční rozhodnost na hraně disociace. Oceňuji konečně snad první zajímavou roli, v níž mohla svůj talent rozehrát Rosamund Pike, jinak obsazovaná do nevalných pomád. Skvělý Christiane Bale. To vše podtrženo fenoménem cesty a kulisami lesů a polopouští Divokého západu. Tvorbě Scotta Coopera dám ráda šanci i v budoucnu.

    • 26.2.2018  21:16
    Masaryk (2016)
    *****

    Televizní zpracování ubírá z dojmu scénicky podbarvenou vatou a přílišnou ostrostí z filmu vystřižených scén, na oplátku nabízí jazykově přívětivější verzi. Film je ale jako píseň od Leonarda Cohena.

    • 4.2.2018  19:50

    Takto by asi měl vypadat oskarový snímek. Neplýtvá se tu hlubokou filozofií, nejde o bůhvíjaký art, ale provedení je implicitně sugestivní, všední detaily adresně propracované a výsledný dojem velmi emotivní. Zásadní poselství filmu se dotýká člověka na jeho nejvznešenějším místě. Kromě jiného se mi velmi líbí, že snímek nechává plynout skutečnost tak, jak se odvíjí. Nic nevysvětluje, jen sleduje a ukazuje.

    • 4.2.2018  19:43

    No vida že to jde i bez toho měšťáckého, nepříjemně pokryteckého a všudypřítomného „medu kolem huby“ v pořadu Winterové a Rybové… Skvělý formát, perfektní výběr hostů, věcný obsah a atmosféra přitom nechybí. Za první díl maximální spokojenost, neobvykle příjemné překvapení! Též oceňuji snad první program podobného typu, který z výroby kvásku nedělá vědu – každý si snad může jednoduše vyzkoušet, že dobrá mouka s vlažnou vodou prostě zkvasí, bez ohledu na přesné podmínky i exaktně navážené množství, a pak už stačí jen přidávat (případně pokud děláte kvásek poprvé a neznáte přesné podmínky v místnosti, tak i kontrolovat a eventuelně přesunout do většího tepla či zimy). Ta jaderná fyzika, ve kterou se tak základní věc proměňuje na tisíci a jednom blogu, je legrační :)

    • 20.1.2018  16:20

    Ta z trouby čerstvě vytažená, právě upečená buchta hodné, starostlivé maminky, ke které zasedne trochu zmatený, avšak snaživý a v jádru bodrý český táta, je v tomto posledním svěrákovském počinu extrahována ve svou základní esenci. Jako by to bylo obráceně a teprve v tomto filmu si Svěrákové načrtli základní lajny a mustry pro všechny své předcházející postavy i děje. Prototypy nepříliš pečlivě, ale nesmlouvavě a repetitivně typizovaných charakterů rozehrávají prototypický děj v prototypickém prostředí všech svých předchozích filmových dojíren citů. Jediný psychologický i dějový model, se kterým si toto slavné autorské duo vystačilo po celé 20. století. A přece je to první film, ve kterém mě tato jejich manipulace s divákem neuráží, neunavuje, a ona jalová česká nátura plná chyb a lží, kterou je dle tvůrců lepší omlouvat než napravovat, mě neatakuje se silou, s níž ji Svěrákové protežují v předchozích dílech. Může za to scéna venkovského prostředí. Svěrákové se tu vzdali normalizační poetiky a utonuli plně v náruči odkazu Jana Herbena či Marcela Pagnola. Žádný jejich film není tak pagnolovský jako Po strništi bos – samozřejmě s výjimkou chybějících hodnot, které, mírně a umně, avšak nelítostně akcentované, jsou právě tím, co činí z Pagnolových děl nadčasová poselství, jejichž kvalit nemůže Svěrákova zahleděnost do šosáctví nikdy dosáhnout. Ale i tady je venkov opravdovým venkovem, místem setkávání, reálných věcí i reálného prožívání všedních banalit i morálních dramat. A to je balzám na duši. Bez ohledu na malost českých postav, k nimž Svěrák vzhlíží s úctou a nabádá k jejich laskavému přijetí, utvrzujíc tím nevědomě bídný stav našeho národa i lidstva. Obklopena pokusy o virtuální náhradu světů v dnešní „moderně“, vnímám toto dílo jako lék, anebo aspoň jako přívětivou podívanou. A ano, abych nezapomněla – Kaiserova postava i um, s nímž ji ztvárňuje, je fenomenální.

    • 20.1.2018  15:44
    Habsburkové (TV seriál) (1992)
    *****

    Stručná historie mocného evropského rodu. Brutální připomínka neopravitelnosti lidské povahy, cyklicky propadající nemoci z chamtivosti napříč historií. Okřídlené Platonovo rčení o tom, jak nám kdesi ve strašlivé budoucnosti budou vládnout ti nejhorší z nás, zcela bledne závistí před tím, co už máme za sebou. Nic se nemění a vše už tu v nějaké variantě bylo. Naše historie je od dob civilizací historií nesmiřitelného zápasu o moc a pomíjivost je nakonec její nejlepší vlastností. To vše na pozadí rodu, s nimž se Rakušané sami rozhodně nijak nemazlí.

    • 11.10.2017  00:39

    „Neberme autismus jako lékařskou diagnózu. Pokusme se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení. Neboť kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a stresu a přehlížet absurdity moderní doby, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid, tedy podmínky, které kdysi bývaly normou?“ Miroslav Janek o autistech a svém filmu.

    • 31.8.2017  14:41
    8 žen (2002)
    *****

    Oddychová, humorná „Poirotovka“ s mírně eskalovaným vyústěním, v rozšafně hysterickém, ženském vydání, která jako by svou pozitivní náladou a bezchybnou dramatizací diváka přenášela do bezstarostných časů vytříbených děl kinematografie i Evropy předcházejícího století. Stěžejní nápad soustředit hereckou špičku různých generací v jednom filmu by se mohl neméně úspěšně zopakovat i v jiném žánru – je zárukou povedené podívané sám o sobě, tím spíše, když se v případě Francie jedná o koncentraci výjimečného ženského půvabu. Divadelní konverzačka podmanivě vtahuje do zápletky v luxusně exponovaném, avšak příjemně domáckém prostředí, podbarvena přímočaře funkční poetikou prostého lidového nápěvu, která stojí v pozadí úspěchu francouzského šansonu, a které se, ku svému vlastnímu prospěchu, ani soudobá francouzská populární hudba téměř jakéhokoli žánru zatím nehodlá vzdát. Ženy si nakonec po svém poradí i bez Hercula Poirota, i když to každou chvíli vypadá, jako by se měl tajemně vynořit zpoza některého z brokátových závěsů.

    • 31.8.2017  14:01

    Filmová špička 20. století. Inspirativní, „konstelační“ film plný zajímavých charakterů, od duší hluboce svobodných, plných neklidu, po zdánlivě zcela ordinérní tmely společenství dvou francouzských venkovkých rodin, pevně usazených na vlastní temné minulosti. Svou nerafinovanou lidskostí, které nechybí moudrost všedního prožitku, přirozenou atmosférou, strhujícím odkrýváním rodinných bolestí na pozadí každodenního děje a v neposlední řadě mistrovskými výkony všech protagonistů je snímek výjimečný a přitažlivější než většina produkce století jednadvacátého.

    • 31.8.2017  13:33

    Důležitý kousek pro pochopení toho, že bláznovství nesnižuje důstojnost člověka. Skvělá Sandrine Bonnaire.

    • 29.8.2017  11:54
    Three Girls (TV seriál) (2017)
    *****

    Kvalita v průběhu vzrůstá až k závěrečnému vrcholu. Velmi doporučeníhodný snímek, náhled pod pokličku jednoduchosti, s níž lze, zejména v určitém věku, zneužívat libovolného jedince vpodstatě bez ohledu na jeho inteligenci a další dispozice jen kvůli tomu, do jaké sociální skupiny se narodí. Mladé herečky doslova září svým výkonem, dle rozhovorů představují navíc výrazně odlišné charaktery, než jakými samy jsou, jejich výkon zasluhuje radikální obdiv. Tragickým faktem zůstává, že se jedná o film podle skutečných událostí, a to navíc zcela nedávných. Že v údajně civilizované Evropě opravdu existuje země, kde je možné, že s patnáctiletými dívkami někdo (i proti přání rodičů) nakládá, jak je mu libo, přičemž není v případě sexuálního zneužívání ani monitorován, ani mu to není okamžitě znemožněno a on sám zadržen, a policie i v místě aktivní sociální skupiny de facto jen nečinně přihlížejí, neboť se řídí nejen zákonem, ale taky vlastním předsudkem vůči konkrétní sociální skupině – nemajetným „problémovým“, jako by se jejich dětí ale i dospělých ochrana zakotvená v zákoně netýkala. To vše jen proto, že se špatně narodili. S tímto rozporem mezi psaným a zvykovým – reálně aplikovaným právem – má nejen Británie velký problém, za který nese sama plnou zodpovědnost. Seriál nabízí vysokou tvůrčí hodnotu po všech stránkách, doufám, že nezůstane nepovšimnut v celoevropském měřítku.

    • 22.4.2017  16:48

    Můj oblíbený dokument z roku 2002 bobtná každým rokem novou silou. Čím víc člověk ducha zabíjí, tím víc ducha se soutřeďuje proti člověku – to není trest ani pokus o nápravu, ale v celku člověk není sám a nebezpečné extrémy jsou nastaveny tak, aby pohlcovaly samy sebe. Dokument, který určitě osloví jen někoho, má charakter Valhalla Rising – iniciační, posvátné, transmisivní, restorační. A čím dál tím aktuálnější. Nabízí i zábavné dramaturgické vtípky (ocení milovníci Kalendária se Saskií Burešovou ;) ). Kdyby jen Josef Císařovský v roce 2002 věděl, jak historicky budou znít jeho slova o „ztrácení se míst“ a o proměně krajiny v roce 2017.

    • 6.3.2017  22:36

    A bude líp. Cejtím to v kostech.

    • 21.2.2017  21:05

    Po dvou špatných dílech zase jeden excelentní. Herci i produkce jsou stále obdivuhodní, úroveň textů, nápadů i dějové linky ale díl od dílu značně kolísá. Při svižném rozplétání zápletky jsem se mnohokrát od srdce zasmála, pěknými fórky scénář jen srší. Jedinou vadou na realističnosti příběhu je inteligence, která kouká z očí hercům ztvárňujícím primitivní vekslácké gaunery – takový ten typický, nepřítomný výraz nechápajícího buvola nejspíš ale žádné kontaktní čočky na světě nesvedou ;) Takže soudruhu synu, co bude příště? Už chybí jen soudruh duch svatý...

    • 21.1.2017  12:02

    Tohle je mnohem víc než jeden díl nějakého televizního seriálu. Parodie na celý ten konzumní normalizační fetišismus s pseudohudební broží na veksláckém tričku v podobě Janečka a jeho Kroků je nejen vtipná, s bravurním Budařem, Plodkovou i Taclíkem, ale zároveň dost mrazivá, jak věrně z hlubin historie vytahuje zdrcující bahno, které nás tehdy paralyzovalo – jako bychom se tu dívali na opravdové zrození soudobého českého národa. Herci jsou fantastičtí – vypíchnout bych chtěla taky drobnou vsuvku s Markem Brodským, který svého bubeníka pojal nechutně realisticky – se songy se někdo trefně vymazlil, a velký aplaus pro Ondřeje Štindla.

    • 8.1.2017  20:05
    Dvanáct měsíčků (TV film) (2012)
    *****

    Je to ovšem moje oblíbená pohádka... Nejspíš proto, že se pohybuje na šimravě příjemné hranici mezi mýtem a zlidovělým barokním až biedermaierovským pohádkovým ponaučením plným míru a pokory. Stále se však od mýtu, sdělujícího tajemství vesmíru – a tak vlastně všeho, co člověk potřebuje vědět – plně neoddělila, což ji činí v tomto směru sdělnou, a kdo ví, o čem mluvím, ví, s jak nenahraditelným pocitem je dotýkání se této nesmrtelné existence a její věčné pravdy spojeno. Tato má obliba se v hodnocení nesporně odráží, nicméně i tak jsem byla mile překvapena, jak je nová verze pohádky hezky provedená. Líbili se mi Měsíčkové i výkony obou herců v hlavních rolích, ale nejvíc bych asi pochválila sympatickou Ivanu Korolovou, která to tedy s Květulililinkou pořádně roztočila. Nepokažený originální příběh má šmrnc i spád, takže co si navíc k dobrým hercům přát?

    • 28.10.2016  15:21
    Jedna noc (TV seriál) (2016)
    *****

    Zajímavé, pozvolné rozplétání soudní zápletky vyniká zejména excelentním castingem plném neokoukaných a velmi přesvědčivých účastníků ve všech rolích, včetně těch nejméně významných. Sympatická rodina si navíc automaticky vysluhuje nepodmíněnou podporu. Skvělé drama.

    • 28.9.2016  18:08
    Moone Boy (TV seriál) (2012)
    *****

    Poslední, tj. třetí, opravdu ne moc vydařenou sérii, tvůrcům ráda odpustím. Takhle dobře jsem se dlouho nebavila. Nálož optimismu, příjemná vzpomínka na to nejlepší z konce minulého století, navíc v Irsku, s vtipem a skvělými herci. Směle do toho :)

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12