Mlle

Je to pořád stejně skvělé jako nedosažitelný Jean de Florette, ale hysterická Emmanuelle Béart nebyla nejlepší volbou (v českém dabingu s Lindou Rybovou je to ještě horší). Bohužel, její postava je výraznou a důležitou figurou v rozehraných partiích vzájemných vztahů a sousedských nevraživostí, a takto po všech stránkách excelentní kus by si na jejím místě zasluhoval herečku, která umí přirozeně rozehrát nepříliš náročný part a dostát přitom psychologickému profilu své postavy. Tomu neodpovídá ani herecké nadání, ani skutečný naturel Emmanuelle Béart, který se zdá být od pozice Pagnolovy skromné literární Manon na hony vzdálený. Druhému dílu ubírá na kvalitě o jednu, možná i o dvě hvězdy. Látka i zpracování je to ovšem opět zcela extraordinérní a patří k tomu nejlepšímu, co se kdy v evropské kinematografii zrodilo.

Syrové, bez zbytečností, přesvědčivé, realistické. Po letech hodnotím ještě výše, také pro silný dlouhodobý dojem, který snímek zanechává.

Celkem obstojný snímek o neoblomných mužích houževnatě bránících hrad a jižní anglické pobřeží před surovými hordami proradného krále. Je tu vše, co můžeme od snímku daného typu očekávat, tedy: silná slova, chrabré činy, odhodlání, pevné zásady, chytrost, lstivost, nástrahy a tíživé situace, ocelový charakter, síla ducha i těla, a to vše proti zpupnosti, barbarství, zradě, krvi, uřezaným jazykům a rukám a nemilosrdnému boji. Na nervy mi tu lezla jen mladá, neuspokojená manželka majitele hradu, posedlá touhou po sexu s templářským vojevůdcem. Levné a zoufalé úsilí téhle nikterak protivné, ale hloupočké figurky vyznívalo komicky a do celého příběhu dosedalo jen velmi hrbolatě. Snaha po romantické či erotické lince se dá pochopit, ale do „filozofické“ rozepře jednotlivých příběhů, dá-li se to tak nazvat (protože snaha po něčem takovém se kolem jednotlivých postav skutečně rýsuje) tohle prostě moc nezapadlo. Mírně jsem zaváhala i nad čtvrtou hvězdou, je to sice ryze průměrný snímek, ale zdařile provedený, a řekla bych, že v daném žánru přece jen zaujme propracovaností diferencovaných postav a dialogů i choreografií příběhu. A rozhodně potěší špetka realismu, nenechávající dobro filmově vyhrávat za všech okolností.

Tuto tragicky českou novodobou pohádku zachraňují před typickým nekoukatelným podprůměrem kvalitní herci, ale třeba i dobrá kamera a semtam povedený dramaturgický vtípek. Věřím, že se crew při natáčení dobře bavila. Bez katastrofálních hudebních vsuvek by to bylo ještě lepší.

Amatérský, nevkusný dokument, nedůstojný jedné z nejvýznamnějších českých žen. Spousta bezvýznamných řečí pronášených teatrálně pomalou dikcí, spousta prázdných slov i obrazů, zbytečných, pseudofilozofických proslovů a dramatických záběrů. Nesnesitelný hudební doprovod, který dohromady s diletantskými prostřihy neobstojí ani jako recese. Nedůležité prvky jsou exaltovaně akcentovány, zato historická fakta, řada zajímavých kontroverzí i reálie soudobého odkazu a následovnictví chybí. Fakta soustředěná v dokumentu by pokryla desetiminutovou reportáž, zbytek je divákův očistec. Výjimku tvoří doc. PhDr. Soukupová, kterou stojí za to poslouchat. Krizí dokumentu jsou naopak vstupy PhDr. Petra Piťhy, nad jehož vřazením do díla zůstává rozum stát (pakliže dokument nebyl od začátku koncipován tak, aby oslovil výlučně bigotní skupiny satrších katolíků). Vpodstatě se podařilo natočit prototyp edukativního záměru, jenž nemá šanci zaujmout mladé lidi ve školách, a názorně tak ilustruje důvod, proč studenti nejsou ochotni přijímat informace, jež by, podané jinou formou, považovaly za velmi zajímavé, a prostřednictvím kterých by si za jiných okolností mohli osvojit i tolik potřebný vztah ke světu, který Anežka reprezentuje. Prototyp toho, jak se uzavřít před světem, schola ludus naruby.

Zase taková blbost to nebyla, některé rozhovory a scény celkem pobavily. Druhá polovina filmu se povedla o poznání lépe než první, konverzace starého Humboldta a Gausse byla ve filmu tím nejlepším. Škoda, že neznalí tvůrci proměnili obě figury (ale vpodstatě i všechny pomocné postavy) v kostrbaté šašky a dobové blázny, a z jejich myšlenek vytvořili snůšku od reality odtržených nesmyslů, což podtrhují zbytečně přepjatými dialogy. Pravda je mnohem zajímavější. Takový mohl být i film, pakliže by byl scénář sepsán někým, kdo mlhavě chápe význam děl obou mistrů.

Nicholas je opravdový sympaťák. Ze selské idylky o dobrých lidech, podzimních barvách, sněhových závějích, melancholicky kolorovaném nebi a každodenní práci se záhy vyklube překvapivě příjemná a v dnešní době výjimečně odvážná chvála člověka s drsným zevnějškem, ale dobrým srdcem.

Velkohubé doslovné převyprávění oficiální verze schválených evangelií. Hollywood bez špetky nápadu a hereckého charismatu.

Tohle jsem nevydržela dlouho. Na tomto zpracování je špatně snad všechno. Slovník zúčastněných postav, dialogy zbytečně hypertrofované, nebo naopak zbytečně lascivní. Chápu, že jde o pohádku pro davy, ale davy si nezaslouží aspoň základní kultivaci? Nižší cenová už to být nemůže.

Námět skvělý, zpracování slabomyslné. Efekty výjimečně absurdní, chvílemi jsem si připadala jak divák v sanatoriu pro retardované (za všechny snad televizní křišťálová „koule“ v podobě levitujícího zlatého rámu víly Štěstěny) – úplný návrat diskotékových videoklipů osmdesátých let. Nesympatičtí herci, prostoduší bonviváni povrchně recitující texty bez schopnosti vystvořit si vlastní vztah k původní hloubce Erbenových postav.