DaViD´82

Již tradiční IMaxový dokument. Komentář určený pro školní mládež a založený na zajímavostech podmořského života spíše než na nějakém společném přírodovědném tématu. Na závěr samozřejmě nechybí laciné ponaučení. Potud je vše při starém, ale technicky je konečně na co se dívat. Ty tam je obvyklá strnulost, nedynamyčnost, nuda a korektnost. Vidíme lovící dravce v akci, různé souboje apod. Tvorů se vystřídá mnoho a každý ze zúčastněných dostal od tvůrců svých pět minut slávy. Navíc vše podbarvuje dokonalá hudební složka Dannyho Elfmanna. Spolu s Vesmírnou stanicí 3D zatím nejlepší u nás uvedený velkoformátový trojrozměrný dokument.

Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko... Nebýt jednoho zbytečného scénáristického excesu ke konci, tak je Sunshine velmi dobrým a především inteligentním katastrofickým sci-fi snímkem. Takto zůstavá "pouze" v kolonce velmi dobrého snímku. Onen exces zamrzí o to více, že film na cca deset minut zcela změní svůj žánr, ale je to zbytečné až nedůstojné a tak dobrý scénář si zasloužil vymyslet něco lepšího. Vizuálně si Boyle hodně vyhrál a člověk se až diví kolik odstínů žluté existuje... Soundtrack je poněkud netradiční, ale ambientní souzvuky od Underworldu celkovou atmosféru až nezvykle dobře dotvářejí. Sunshine mohl lehce sklouznout do návalu patosu, heroických proslovů a spousty klišé... Jenže nesklouzl a díky soustředění na skvěle zahrané postavy zůstal na hraně inteligentního popcornu říznutého přesahovým snímkem ve stylu Vesmírné odysey. A to je moc dobře. ♫ Hodnocení OST : 4/5

Směšné hádě a jinak nic. Vlastně jo, ještě by se našla gargantuovská porce divákova utrpení. Proč jen to není aspoň tak špatné a blbé, aby to bylo nechtěně zábavné, jak slibuje zdejší galerie?

Televizní zpracování stejného období jako v Hotelu Rwanda. Tentokráte však z pohledu evropanů. Výprava je vzhledem k rozpočtu logicky horší a celé se to vlastně odehraje na pár lokacích. Herecky je to dosti průměrné a navíc postavy samotné jsou v zásadě dosti nezajímavé. Ani režijně to není žádný zázrak. Střelba na psy nedojme, ale rozhodně dokáže zaujmout, byť předpokládá, že o dubnových událostech roku 1994 ve Rwandě alespoň něco málo víte. Přes všechny výše zmíněné nevýhody, ale není tak "okázalá" jako mnohem známější (byť nesporně výtečný) Hotel Rwanda, což také může někomu sedět více.

Výtečný začátek i závěr a... A mezitím se nachází jen a pouze vata, která nenudí jen díky charismatickému Butlerovi a výtvarné složce, která se ovšem stihne přejíst. Vyčítat Třístovce nepřehlédnutelnou machovitou až fašistickou fasádu není zcela fér, ale nezáživnou akční složku již ano. Střední část je sice převážně jenom střet udatných Sparťanů a perských mas, jenže akci samotné schází nějaká šťáva. Což je u takovéhoto typu filmu značný problém. Paradoxně jsou největším kladem až stylizované závěrečné titulky.

Dnes se tomu dá od srdce zasmát, ale když si člověk vezme, že je to míněné vážně... I když přihmouříme oči nad tím, že je to ta největší možná agitka, tak stejně je to naprosto o ničem, herci jsou všichni do jednoho strašní, nic se neděje a.. a já nevím co ještě. Prostě utrpení jakému není rovno.

Fontána je slovy rozhodně nepopsatelný filmový zážitek. Jde o vyjadřování se k otázkám, které trápí lidstvo již od úsvitu dějin, skrze mix esoterické vizuální básně s Kubrickem šmrncnutým Tarkovským. Je třeba ji spíše vnímat pocitově než-li klasickým způsobem. Struktura vyprávění je až nápadně podobná knize Odlesk Boží slávy od Romaina Sardoua, ale komu by to vadilo, když to i zde funguje tak dobře. Nikoli však perfektně. Po skončení ve mě zůstal těžko definovatelný pocit, že jsem právě mohl viděl něco velkého a zcela výjimečného, kdyby mi však tvůrci dokázali tento zážitek (v případě Fontány spíše prožitek) zprostředkovat (i) niterně naplno. Nejvyšší hodnocení si tudíž Aronofského opus magnum po prvním zhlédnutí nezaslouží, ale nevylučuji, že ho v budoucnu nakonec i udělím. Již jen kvůli tomu, že Fontána mi prostě nechce z hlavy ven. ♫ Hodnocení OST: 4/5

Ve Svěrákovské volné "lidské" trilogii stojí kvalitou Vratné Láhve daleko za Obecnou školou, ale rozhodně před Koljou. Jan Svěrák tentokrát nedává na odiv své režijní mistrovství a drží se spíše v pozadí. Jasný prim tedy má Zdeněk Svěrák a otázka je zda je to zcela dobře. Zatímco scénář napsal tradičně výtečně, tak herecky je to takové... "divné". Jeho postavu mu uvěříte, o tom žádná, ale prostě na tom něco nesedí. Na co lze ovšem pět jen slova chvály jsou herci ve vedlejších rolích. Obvzláště Macháček je opravdu dobrý a nepůsobí jako karikature sebe sama jako u kolegy Hřebejka. Největším kladem Lahví, je krom atmosféry především výkon Daniely Kolářové, které má po delší době opět ve filmu větší prostor. A využívá ho přímo neskutečným způsobem. Snímek má výborný začátek a konec (především od intonační narážky na K. I. Prácheňského), ale celkový dojem trošku kazí střední část obvzláště kolem pádu z kola. Tohle nemá režisér Svěrákova formátu zapotřebí. Lahve se zde rozpadnou v sérii méně či více povedených útržků bez výraznějšího dopadu na konečné vyznění.

Roberte, v zájmu všech bytostí na téhle planetě, zakaž svému synátorovi psát a rovnou si sám vem nějaký čas na tvůrčí dovolenou. Myslím, že zamyšlení nad tím kam se tvá tvorba v současnosti ubírá by ti setsakra bodlo. Předem pěkně děkuji, Dáda.

Mohl to být perfektní mystifikační dokument, ale ve výsledku je to jen snůška na sebe náhodně nalepených nudných výmyslů bez špetky nápadu. Nejhorší je, že je to bez nadhledu a místy se to snad i bere vážně.