RedHot

Debilita vkusně skloubená s nechutností, každou chvíli někdo něco hulí nebo sopránem řve. Od výstřelků Leslieho Nielsena jako by se po kvalitních amerických parodiích slehla zem - o důvod víc, proč u Scary Movie jásat. Pro mě jednoznačná srdcovka a navždycky vděčný zdroj zábavy pro mozkově uvolněné večery.

Pustili jsme se do toho s kamarádem dva a oba jsme věděli předem, do čeho jdeme. Byl to boj, obvzláště posledních dvacet minut stojí opravdu za to. To snad i pustit prckům navečer Texaský masakr obyčejnou ruční pilou je k jejich vývoji šetrnější. --- Režisér měl tři roky po uvedení filmu smrtelnou autonehodu. Já osobně se odmítám spokojit s oficiálním závěrem policie, totiž, že šlo o nehodu - kdybych něco podobného na svět přivedl já, určitě by se našel někdo, kdo by mi smrt brzy rád zprostředkoval - popřípadě bych si za ten volant sedl a zařídil to sám. Jeden z nejhorších filmů vůbec.

Po všech stránkách příjemné překvapení - líbilo se mi jak obsazení hlavních protagonistů, tak jejich pěvecké výkony - obzvláště mě pak potěšilo mistrné zpracování vztahu mezi Ježíšem a Jidášem, stejně tak jako netradiční pojetí role Piláta Pontského. U muzikálu mě to potěší vždy dvojnásob, když autor donutí diváka trochu přemýšlet a namáhat šišku, aby se zážitek posléze dostavil dvojnásobný. Zbraňová a "tanková" paralela mezi událostmi ve starověku a současností dle mého názoru až tolik vydařená není, ale doba už zkrátka byla taková a ti zatracení hippies to roku 73 ještě neodpískali. Víte vy co? Tentokrát mi to vlastně ani trochu nevadí.

Na začátek se chci obhájit před všemi, kteří mě při nízkém hodnocení 300 nařknou z nedostatku nadhledu a přehnaného hnidopišství. Mýlíte se. Šance jsem filmu dal s větším rozestupem rovnou dvě a pokaždé jsem ho zapínal s přesvědčením, že se mi dostane nenáročné, trikově uspokojivé usínací zábavy. Snímek mě naopak výrazně napružil nejen díky nesmírné debilitě prosťounkého scénáře, ale hlavně mírou, ve které režisér pracoval s pohádkovou nadsázkou. V takovém Gladiátorovi se s úsměvnými hyperbolami pracovat umělo dobře a podle toho výsledek také vypadá, ovšem myslet si, že by něco takového prošlo už v třistanásobné míře, obohaceném o četné vykrádání scén jiných velkofilmů svého žánru (jako Trója nebo již zmíněný Gladiátor), je hloupé. Svalnatá ubohost.

Ách, to zase byla jednou slátanina. Ani legendární, ani královská, jen otravná a bezduchá. Uf.

Potenciál za celý Manhattan, promrhán však v téměř stejné míře. Podobně jako netušíme, kde se hlavní hrdina naučil bravurně skákat po střechách, suverénně střílet z velkorážní pistole či řídit ohromná auta, zůstává neznámo i to, proč bychom hlavnímu hrdinovi vlastně měli fandit. Jen to, že celý námět zavání Wolkerem, bych tvůrcům ještě odpustil, avšak palce jsem Willovi držet zkrátka a dobře nemohl, jelikož pocházel z chudinské čtvrti jak se patří - gauneři, zabijáci, ochlastové - a tudíž bránil práva někoho, kdo mi sympatický nebyl ani trochu. Asi jako kdybyste natočili film, jak nějaký sympaťák hájí právo feministek střílet muže. Přes pár úctyhodných logických nesmyslů se navíc prohlodáváme k pasážím, kde ústřední pár sedí v autě, o něčem bezduše vykecává a tak nějak nevnímá, že oběma na hodinkách zbývá jen pár minut. Chci vidět člověka, který by se v této situaci zachoval podobně.

Odfláknutá průměrná animákovina, která spíš než na nedostatečně kvalitní režii a scénář doplácí na mediální ohlas, který film způsobil, když šel do kin. Viděl bych to tak, že snímek ti správní lidé na správných místech novinářského světa vynášeli Paula do nebes tak dlouho, až se toho veřejnost chytla a každý druhý komentátor v tom vidí nějaký ohromný smysl a nadčasovou satiru. Mno, pokud jde o takzvaný "nerdovský" humor, film značně pokulhává na tom faktu, že nerdovství nemá smysl rozpitvávat, pokud o něm chcete jen kecat. V mistrovském Big Bang Theory se Sheldonovi a jeho partičce nesmějeme proto, že by mluvili o tom, jak jsou od lidí odlišní - baví nás přímo jejich bizarní skutky a šílené nápady, kterými však Paul jako film příliš neoplývá.

Je přelom století a Ridley Skot vpouští do arény Gladiátora. Ten z Trosečníka i Souseda zabijáka nadělává fašírku, jejich střeva si omotává kolem pasu, pózuje před kamerou s lebkami a prsty si schovává pro synka. Vzrušené publikum po vítězi hází nablýskanými soškami, ten děkuje a odchází si odpočinout. --- Gladiátorovi nesmírně sluší styl, jaký pro něj Scott ušil pro první polovinu filmu. Pokud jste s to překousnout nezdařené a nepříjemně dotěrné filosofování hlavního hrdiny o smyslu života, čeká vás krásný zážitek plný akce, napětí a momentů typu "dej jim, řež je jako dobytek!". Celkově filmu dost škodí ten fakt, že režisér podrobil novopečeného císaře mozkové lobotomii a tudíž musíme ignorovat těch tři sta osmdesát pět způsobů, jakými by se Commodus s Crowem mohl vypořádat. Svalovec má tedy čas na to, aby před kamerou pronesl ještě několik zásadních životních mouder, vytřel si zadek císařovým pláštěm a brodící se po pás v bazénu slz dojatých fanynek odešel kamsi do pole plného ječmenových klasů. Zkrátka klasyka.

Milá zrzavá pohádka nabitá hispánským temperamentem v kožené vazbě. Postavy příběhu jsou charakterní a vtipné, poněkud nepohádkový konec je právě tak šťastný, aby byl únosný i pro dospělého a jelikož mě nenapadá jediná část, u které bych se musel chytat za hlavu, nemůžu jinak, než mňoukajícího dobrodruha ohodnotit kladně. A podrbat ho na břiše.

Hned první fór s útěkem z práce sliboval divákovi svižnou a nadprůměrnou zábavu. Bohužel však zbytek filmu úvodnímu slibu nedostál a zatímco v první půlce krátké mezery mezi gagy průměrnými vyplňovaly tu a tam gagy geniální (Fantozzi pojal podezření, Fantozzi sleduje zápas), druhá půle už je o přítomnost těchto úctyhodných zápichů ochuzena a čelní pozici nekompromisně brání gagy hloupé (Fantozzi závodí, Fantozzi maluje na nebe) a gagy trapné (Fantozzi sleduje porno, Fantozzi na lodi). Celkový výsledek této jednoduché rovnice je dost nízký na to, aby mne odradil od jakéhokoli kontaktu s četnými pokračováními.