Goldbeater

Chudák Bogdanovich, do jeho pozice u tohoto veledíla by se žádný začínající tvůrce s velkými ambicemi nechtěl a neměl dostat. Na druhou stranu, každý nějak začínal a bez Voyage to the Planet of Prehistoric Women bychom třeba nikdy nedostali Terče, Poslední představení a Papírový měsíc. Takže i sebehorší filmový recyklát, jako je tento, má v kinematografii své obhájení. A to je zřejmě to nejpozitivnější, co k tomu můžu říct.

Jurská planeta je americký sestřih sovětské sci-fi Planeta bouří uzpůsobený západnímu publiku a obohacený o přidané scény s Basilem Rathbonem a Faith Domergue. Přidaná hodnota tohoto snímku je tedy velmi diskutabilní, nicméně na rozdíl od následujícího sestřihu z produkce Rogera Cormana pod názvem Voyage to the Planet of Prehistoric Women se Jurská planeta aspoň poměrně věrně drží vyznění původního materiálu a nevyznívá filmařsky tak zoufale, jako její následovník, do jehož režie byl uvrtán začínající Peter Bogdanovich.

Planeta bouří je poměrně ambiciózní sovětské sci-fi, které obsahuje nemálo dílčích scén ikonického rázu, nicméně nedá se říct, že by celek držel pohromadě kdovíjak uspokojivě. Ale vidět to jako malej kluk, pravděpodobně bych na to měl díky povedeným praktickým efektům poměrně milé nostalgické vzpomínky.

Studio Sony po druhém Venomovi dál pokračuje v ohledávání dvacet let starých slepých uliček kinematografie a sází jen na to, že výslednému produktu může dát nálepku populárního Marvelu. Když si však od Morbia tuto nálepku odmyslíte, zbude vám z něj jen ekvivalent všech těch laciných direct-to-video upírských braků se špatnými herci a ještě horšími efekty, které kolem roku 2000 po úspěchu Bladea zaplavily trh s levnými DVDčky a na které jen málokdo byl zvědavý tenkrát a rozhodně nikdo není zvědavý dnes. Ve svých lepších momentech je Morbius jen fádním, mnohokrát viděným komiksovým originem naplňujícím jen to nejjednodušší myslitelné dějové schéma. Ve svých nejhorších momentech je to totální cringefest se speciálními efekty a digitálními maskami připomínajícími pixelový holokaust. Uwe Boll by zatleskal.

Z komerčního hlediska skvěle vykalkulovaný a vysoustružený studiový produkt, který nikoho neurazí, ale zároveň nemá absolutně žádné ambice přinést jakkoliv výjimečný nebo aspoň lehce nadprůměrný divácký zážitek. Kamenně strnulý horní ret a dokonale vyhlazené tvářičky Sandry Bullock mě z děje docela vytrhávaly, stejně jako úplně marný záporák v podání Daniela Radcliffa, jenž se jako herec sice snaží seč může, ale castingový omyl tím nespraví. Pusťte si radši třeba po letech znova výbornou Honbu za diamantem, Ztracené město je jen naleštěná komerce vhodná leda k žehlení.

Kdyby se člověku chtělo to strhat, tak vnitřní logiku tohohle filmu lze bez obtíží oholit až na kost hodně rychle. Ale jdete na film Michaela Baye a čekáte film Michaela Baye. Jako naprostý no-brainer je to solidní zábava s působivými kaskadérskými kousky. Jen ty jeho hračičky s kamerou a střihem už jsou tady opravdu šíleně přepálené, měl by do budoucna aspoň pár lajn koksu denně ubrat.

Krev z hrobky mumie je krásně barevný, oldschoolový, ale taky dost nepřekvapivý a nezajímavý zářez studia Hammer Films. A zdejší hlavní herečka má sice všechny potřebné dispozice, díky nimž prostřednictvím promo fotek mohla nalákat diváky do kina, ale v herectví by ji snad porazila i mandarinka napíchnutá na špejli.

Jedna pozitivní věc se snímku Monster from Green Hell musí nechat - titulní hmyzí monstrum se neobjeví až v poslední minutě filmu, ale tvůrci nám ho dávkují celkem pravidelně v průběhu celého příběhu a to v plném denním světle. Ale ne že by to filmu přidávalo na kvalitě - pořád je to přespříliš ukecaný brak, v němž se herci (zejména ve finální scéně) snad předhánějí, komu se povede deklamovat co nejvíc klišovitou frázi.

Začátek je nadějný a scéna opravy vnějšího pláště lodi v otevřeném vesmírném prostoru dokonce zajímavá, po dvacáté minutě se to však přehoupne v docela nezáživnou verzi Gulliverových cest, kde se už jen mluví, mluví, tupě kouká a zase hloupě mluví. A Richard Kiel pod maskou mimozemšťana nerozpoznatelný, škoda.

Shrnul bych tenhle thriller slovy klasika: „A není to málo, Antone Pavloviči?“