Goldbeater

To bylo tak strašně blbý, naivní a „školácky“ smýšlející, až je mi líto tomu ten odpad! dávat. Ale teda... brrr.

Beverly Hills Cop z roku 2013 je neodvysílaný pilot k seriálu, který měl podle původních plánů navázat na sérii filmů s Eddiem Murphym. Novou hlavní postavou měl být jeho syn v podání Brandona T. Jacksona, jemuž by Murphy sem tam vypomáhal. Věc se má tak, tenhle čtyřicetiminutový reboot a částečně sequel není vlastně vůbec špatný, děj pod zručným vedením Barryho Sonnenfelda dobře odsýpá a atmosféru původní filmové trilogie se mu daří velmi dobře napodobit. Na druhou stranu bohužel není tak pamětihodný na to, aby dokázal rozhýbat celý nový seriál (zvlášť v konkurenci desítek jiných lehce komediálních crime shows), a proto byl poslán k ledu. Jako taková jednohubka před opravdovým návratem Axela Foleyho příští rok na Netflixu je to OK.

Uf, to byla ale bída. Doufám, že John Carpenter dostal aspoň pořádně zaplaceno za to, že k tomu přilepili jeho jméno. Nápady a tvořivostí je tahle minisérie jen tím nejnižším a nejlacinějším hororovým minimem, jaké si lze představit. Pokus o rádoby dokumentární stylizaci to připravuje o jakýkoliv náznak tvůrčího rukopisu, odvahy nebo zkrátka čehokoliv zajímavého a pamětihodného. I sám Carpenter to bral vážně asi do takové míry, že svůj režijní příspěvek natočil přes facetime ze svého obýváku (no kidding). Pár hodin po zhlédnutí zapomenete, že jste to viděli. Upřímně ani nevím, za co dávám tu druhou hvězdu.

Stvořitel je skvělým technickým úspěchem vzhledem k rozpočtu „pouhých“ 80 milionů dolarů, protože svým skvostným vizuálem a výpravností strká do kapsy všechny ty předražené a počítačově umělé sci-fi snímky posledních let. Stejné nadšení bohužel nelze sdílet po straně scénáře, jehož kostra je ohraným schématem a v němž se spoléhá na tolik náhod a příhodných podivných rozhodnutí postav, až z toho jde hlava kolem, když se nad tím člověk trochu zamyslí. A je to velká škoda, člověk by tomu rád fandil.

Ridley Scott má tyhle historické spektákly zkrátka v malíku a Napoleon dopadl přesně tak, jak jsem si ho před projekcí představoval - v tom dobrém i tom špatném. Začal bych tím horším. Bohužel i při té dvouapůlhodinové stopáži je snímek takovým rychloběhem Bonapartovým životem a kariérou, takže chvílemi zkrátka až moc skáče ze scény na scénu, přičemž vedlejší dějové linie a postavy se v něm tak trochu objevují a zas mizí a pojítka zůstávají nedořečena. To je problém, který doufám bude vyřešen ve slibované čtyřapůlhodinové verzi na Apple TV+. Skvělé jsou válečné scény, jak už jsme u Scotta zvyklí, a celkově ve filmu dokonale funguje dobová stylizace, která diváka opravdu vrhá do prostředí divoké Evropy na přelomu 18. a 19. století. Joaquin Phoenix přistupuje k legendární postavě světových dějin s velmi civilním pojetím a jeho Napoleon je poutavý každou minutou na plátně. A věřím, že to utáhne i v oné o dvě hodiny delší verzi. S výhradami spokojenost.

Slasher, kde legendární a unikátní zjev americké kinematografie Joe Spinnel (Maniak) opět ukazuje, zač je toho propad do šílenství, by byl fascinující už sám o sobě. Tenhle snímek má ještě tu přidanou hodnotu, že byl natáčen guerillovým stylem během prestižního Festivalu v Cannes roku 1981 (nebo v Benátkách nad Jizerou, pokud jste navštívili jednu z unikátních českých projekcí :-)) a slouží tedy i jako taková kulturní časová kapsle, v níž je stejně zábavné sledovat drobné cinefilní detaily v pozadí jako dějově stěžejní momenty odehrávající se v popředí. [Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka 2023]

Mark Pirro tyhle bejkoviny s přitroublým humorem o jednom nápadu umí. Vidět to o samotě doma se ale rozhodně nemůže rovnat zážitku, jaký naskýtá projekce v plném kinosále. [Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka 2023]

Conann je svérázný moderní take na příběh barbara Conana, který od prvních vteřin poutá svým netradičním a vynalézavým vizuálem, ale jemuž výrazně chybí pamětihodný a rázný hudební doprovod, jaký by doplnil právě ty fantaskní vize, jako to třeba právě Basil Poledouris dokázal u klasického Barbara Conana. Nutno však dodat, že tou reinkarnační strukturou tomu v pozdějších minutách několikrát spadne řetěz a úplné finále snímku je už jen nastavovaná kaše a hotový autorský blábol. [Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka 2023]

Rob Roy je vizionář. Bohužel pro mě se jeho vize rovnají těm nejhorším audiovizuálním nočním můrám, u nichž s ubíhajícím časem víc a víc čekáte, kdy už konečně dosáhnou konce. [Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka 2023]

U těchto věcí se člověk modlí, aby byly špatné aspoň nějakým tím zábavným způsobem. To bohužel není tenhle případ. Krvavý Johann je úmorná kombinace tvůrčího nevkusu a nesoudnosti, otravného pitvoření a prkennosti herců a scenáristické bezradnosti. A k tomu se v něm opakuje snad ta nejzoufalejší česká filmařská technika: „Nevíš, jak udělat přechod mezi scénami? Hoď tam dronový záběr Prahy!“ Takhle nějak by vypadal halloweenský speciál Ulice a podobných odpoledních telenovel, kdyby ho někdo ještě natáhl na neúnosných 90 minut. Nejvíc fascinující na tomhle projektu je, že z té plejády seriózních herců nejlepší a jediný uvědomělý výkon vzhledem k podstatě filmu nakonec podávají dvě pornoherečky. Já jsem všemi deseti pro podpořit v našich kulturních končinách nějaký nadějný, byť klidně i laciný a nadšenecký hororový projekt, ale tudy cesta fakt nevede ani omylem. Dlouho jsem neměl takové nutkání odejít z kina. [Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka 2023]