Goldbeater

Další z neveselých snímků ukazujících, že pocit bezpečí je jen iluze. V Utøye hraje hlavní roli autentičnost. Dokážu si představit, že u tohoto filmu bude hodně diváků tvrdit, že forma převládá nad obsahem. Mně to tak však rozhodně nepřišlo, i když rozumím všem, kterým Utøya, 22. července nesedne, je to totiž dílo velmi náročné na sledování. Tvůrcům patří velké uznání hlavně za natočení příběhu v poměrně náročném terénu a s nevyzpytatelnými dětskými herci na pouhý jeden záběr! Působivé a emocionálně velmi nepříjemné a znepokojivé. [KVIFF 2018]

Přestože má tento krátkometrážní snímek pouhých dvacet minut, rozvíjí zápletku, která by v krajním případě dokázala vydat i na celovečerní film, a dokonale divákovi přibližuje podstatu problému, na který chce upozornit. Jako filmařsky precizně natočené poselství tento kraťas vystačí a splňuje svůj účel v tom nejlepším směru. [KVIFF 2018]

Richard Pryor a Gene Wilder se stávají svědky vraždy. Jeden ji neviděl, druhý ji neslyšel. Ale společně mají ambice na to, aby případ vyřešili, i když jim jdou po krku zločinci, policie a vlastně jdou po krku tak trochu i jeden druhému. Přesto je to snímek o krásném přátelství a spolupráci. Jeden bez druhého není nic, společně jsou však silnou dvojkou. Oba hlavní protagonisté jsou neskutečně vtipní tahouni a těžko si tento snímek představit bez nich. Výborná komedie. [KVIFF 2018]

Domorodí obyvatelé Austrálie musí snášet útlak bílých přistěhovalců v době, kdy spravedlnost je relativní pojem a každý si ho vykládá po svém. Zahrané je to skvěle (Sam Neill a jeho zpěv!), ovšem prostřihy do minulosti či budoucnosti postav jsou poměrně zbytečné a záběry jsou někdy opravdu až příliš dlouhé, což má za následek, že se snímek mírně vleče. Jsem rád, že tento film vznikl, protože má značný přesah, nicméně vyhovovala by mu o něco kratší stopáž. [KVIFF 2018]

John Carroll Lynch mě velmi mile překvapil. Svůj debut režíruje s citem a humorem a vytvořil téměř filozofické dílo hodné rozličných interpretací. Prošpikoval snímek tolika symbolickými scénami, které si divák musí vyložit po svém, že snad každý si v tomto filmu musí najít to své ořechové. Lucky může být snímek o stárnutí, o životě, o umírání, o promarněných příležitostech - a dost možná je úplně o všem. Kdo ví. Lucky se člověku dostane pod kůži. Mě si rozhodně získal. Velikán David Lynch ve vedlejší roli mě velmi dojal, hvězdou je ovšem samozřejmě Harry Dean Stanton - tohle je jeho labutí píseň a jedno z nejlepších rozloučení na filmovém plátně vůbec. Tak to berme s úsměvem! [KVIFF 2018]

Jednoduché, naivní a přesto precizně zrežírované melodrama natočil Karel Lamač a zahrál si v něm zároveň hlavní úlohu. Na něj a Anny Ondrákovou je radost se dívat a jsem moc rád, že se mi dostalo příležitosti vidět tento snímek na velkém plátně v rámci karlovarského festivalu (nutno říci s velmi pochybným hudebním doprovodem bohužel). Banální děj kompenzují naprosto báječné herecké výkony hlavních představitelů a režie Karla Lamače s mnoha nápady a vychytávkami. Nemálo scén je pastvou pro oči (u mě vyhrál zámek ze sklenic a jeho motiv v rámci příběhu). Taková mírně naivní pohádka jednou za čas člověku neuškodí. [KVIFF 2018]

Velice znepokojivé drama o nastupující psychické poruše (anebo možná taky ne, ale nepředbíhejme) a následném rozpadu dosavadního klidného rodinného života. Michael Shannon je v hlavní úloze úchvatný a Jessica Chastain mu zdatně sekunduje. Klobouk dolů hlavně před postavou, kterou Jessica hraje a která si i pod tíhou těžké životní zkoušky zachovává tvář a trpělivě a láskyplně stojí při svém muži. Některé snové sekvence v tomto snímku nemají daleko k hororu a sledovat běsnícího Shannona je opravdu trýznivé. To vše předznamenává opravdu neveselou finální scénu, ke které to celé nutně směřovalo. Dvouhodinová instantní deprese. [KVIFF 2018]

Velmi provokativní a vyzývavý muzikál o užívání si života plnými doušky v kontrastu s možnou smrtí. O osobitém tvůrčím procesu i bezbřehé marnivosti. Bob Fosse režíruje poměrně ponurý děj s nadhledem a vtipem. Páteří snímku je herecký výkon Roye Scheidera, jehož donjuanovský režisér se pod tíhou svého bouřlivého životního stylu a pracovní vytíženosti žene do záhuby. Závěr byl na můj vkus možná až zbytečně natahovaný, i když to byl jistě tvůrčí záměr. U tohoto snímku jsem velmi rád, že se mi ho podařilo vidět na velkém plátně. To zážitek umocnilo. [KVIFF 2018]

Hal Ashby - osobitý hollywoodský rebel, tvůrce několika z nejkrásnějších amerických filmů sedmdesátých let a hlavně člověk oddaný filmu jako takovému. V tomto srdečném dokumentu na něj vzpomínají lidé, kteří s ním pracovali a kteří ho znali. Snímek mapuje celou jeho kariéru od úplných začátků až po jeho předčasný odchod. A bezprostředně po zhlédnutí mám okamžitě chuť si nějaký z Ashbyho filmů pustit. [KVIFF 2018]

Podle slov režisérky tohoto snímku herečka Trine Dyrholm nevypadá jako Nico, nezpívá jako Nico a ani není stejné národnosti jako Nico, přesto je však pro tuto roli nejlepší možnou volbou. Nelze nesouhlasit. Její proměna v postavu je opravu výborná a snímek táhne s velikým zápalem. V dalších ohledech je však už Nico, 1988 poměrně konvenční životopisný snímek o posledních letech života Warholovy múzy. Scéna pražského koncertu je highlightem filmu. [KVIFF 2018]