Motyuek

Toto patří mezi TOP 5 mých nejoblíbenějších seriálů a asi z těchto výšin hned tak nespadne. A to i přes tato důležitá fakta: Hlavní hrdina je mi nesympatický, komediální prvky se neustále opakují, scénáristi se s tím tvrdě perou. Ovšem na druhou stranu: Hlavní hrdina je zastíněn vedlejšími postavami, z nichž každý z nich je perla sama o sobě. Barney.. Co k němu dodat, naprosto dokonalý, prostě awesome. Marshall, chlap jak hora a zároveň hora citů. Dobrák od kosti, přesně jako já. Lily, účelová kombinace berušky a terminátora a Robin, kanadská turistka ve velkoměstě. Komediální prvky se neustále opakují až zlidověly i v našich končinách Suit Up! Nahoď oblek!, High five! Placák! A pak ti scénáristi. Najednu stranu mě rozčiluje nereálnost některých situací. Jak si hrdinové navzájem lezou do bytů bez klepání a podobně. Na druhou stranu jak se dokázali vypořádat s některými fakty příběhu vyprávěného otcem svým dětěm, to je naprsto originální: "Típni tu bagetu, jde sem děkan". "Je to číča, ale neřekl jsem číča". Takže každý týden čekám kdy se objeví nový díl, aktuálně už sedmé série seriálu, a pořád vím, že se nebudu nudit.

Film, který pouze parazituje na fenoménu Pirátů z Karibiku. Nemá ani smysl vyjmenovávat nelogické věci, které se v příběhu stanou, protože by tento komentář neměl konce. Stačí jen to, že jsem si ve finální scéně pomyslel, že tady chybí už jenom ten směšný anglický král, no a ono... Děj je rozvláčný, spousta scén zbytečných a jen pro efekt, vedlejší dějové linie nezvládnuté, stejně jako charaktery postav. Ačkoliv se hlavní aktéři snažili a zejména Johnny Depp si roli kapitána! Jacka Sparrowa určitě užíval, celkový dojem z filmu to u mne nezachránilo. Pokud někdo rozhodne, že se k tomuhle natočí pětka, už nejspíš zůstane bez mého povšimnutí.

Vzhledem k tomu, že letci z první světové jsou pro mě fenomén, tak mi tento film nemohl ujít. A také jsem se nemohl ubránit srovnání s Rudým baronem. Rudý baron mapuje skutečnost, zatímco tento film je čirá fikce, ale jinak Rytíři nebes porážejí Rudého barona ve všech směrech. Autorům se podařilo nastínit atmosféru "posledních" rytířů, jak jejich gentlemanský přístup k soupeři, tak ponuré mysli letců, kteří věděli, že jejich životnost je velmi omezená, takže někteří upadali do depresí, jiní užívali život plnými doušky. Když se to spojí s výpravně natočenými leteckými souboji, pak musím říct, že americko-francouzská vzletnost a umění podat příběh tvrdě poráží německou praktičnost a to platí jak u protagonistů, kteří nakonec porazí své soupeře v leteckých bitvách, tak u autorů, kteří stejně tak roznesli své německé konkurenty s jejich Rudým baronem.

Jste v cizím městě, v cizí zemi a nějaký cizí chlap Vám ukradl identitu a manželku. Navíc celému okolí to přijde, zdá se, zcela normální. Jak byste se v takové situaci zachovali? Já si na tomto filmu cením toho, že já bych jednal nejspíš naprosto stejně jako hlavní hrdina. Což znamená, že scénáristi nám nepředstavují žádného dalšího supermuže ve stylu Bournea, ale normálního chlápka, který je vzniklou situací k smrti vyděšený a dělá vše pro to, aby se to vrátilo do normálu. Naneštěstí při pátrání zjistí, že normál je úplně něco jiného než čekal. U příběhu jsem se nenudil a má žena neusla, což věřte mi něco znamená. Takže, žádný průlomový trhák to není, ale nad produkcí tohoto žánru poslední doby to vyniká a určitě se na to rád s odstupem času podívám znova.

Už jsem si zvykl na fakt, že hollywoodští filmaři ve snaze natočit poutavý film, totálně přehážou historické skutečnosti. Proto jsem byl překvapen, že v tomto snímku figurují skutečně osoby. Což mi imponovalo do té míry, že jsem scénáristům odpustil fakt, že Balian se ve skutečnosti narodil v Ibelinu ve svaté zemi, tzn. s vesnickým kovářem měl asi tolik společného co trakař s vesmírnou lodí Enterprise. Naopak Renaud de Chatillon je vykreslen naprosto historicky věrohodně. Respektive, ve skutečnosti to bylo daleko ohavnější zvíře. Jistou perličkou tedy je, že tento bídák byl pradědečkem českého krále Václava II. Ale zpět k filmu. Je to pokus o historický velkofilm a pokus úspěšný. Nicméně něco málo mu chybí. Přemíra historických faktů je rozvržena neuspořádaně a neznalý člověk se v tom ztrácí. Vykreslení toho, že v té době křesťani byli barbaři a muslimové ti civilizovaní je znát, ale taky trochu nedůsledně. Prostě byl zde potenciál na pět hvězdiček, které uděluji vyjímečně, ale potenciál zůstal nenaplněn.

Když jsem se prokousával (a slovo prokousával je zcela na místě) asi prostředkem filmu, tak došla manželka a začala se vyptávat co to je za film a co se v něm děje, že prej když už na to musí koukat, tak ať aspoň ví, o čem to je. Tak jsem jí převyprávěl zápletku a dosavadní děj a přitom si definitivně uvědomil, jaká to je ptákovina. No, milý Jasone. V SG Atlantis to za tebe obkecali jiní, tady sis musel poradit sám a mít jen svaly, to dneska už nestačí. Abych jen nekritizoval, tak jsem se snažil přijít i na něco pozitivního. Zajímavé je snad jen to, že v této verzi je vysvětlen útok na Conanovu vesnici. Ne že by to dávalo logiku, to spíš naopak, takže je to takové ošemetné plus, ale alespoň nějaké.

Mám rád filmy "... a jak to všechno vlastně začalo". Hloupé je jen to, že od začátku vím kdo skončí na které straně a tak jsem svého času hledal u malého Anakina záchvěvy jeho temné stránky charakteru a i v tomto filmu jsem se nevyhnul čekání na momenty kdy se Míša Fassbenderů začne stavět na zadní. Naštěstí tvůrci představili nové postavy, takže jsem se nenudil. Naopak, obdivoval jsem Kevina Bacona jak zvládá zahrát postavu tak zvrácenou a zároveň tak charismatickou, litoval Jasona Flemynga, že to je vlastně jeho třetí film po sobě, kdy prakticky diváci nevidí jeho vlastní tvář, užasl nad tím, jak Rose Byrne roste s věkem do krásy. Mrzí mě odfláknutá scéna s Wolverinem. Takové kapacity jako Professor X a Magneto by se jednou nadávkou odmítnout určitě nedali, ale chápu, že alespoň malý odkaz na hlavního hrdinu celé série X-menů zde být musí. No a musel jsem strpět povinné křoví ve formě mutantních děti, protože jak jinak by tvůrci před plátna dostali mládež? Celkově mě to příjemně potěšilo a už se těším na další pokračování tohoto fenoménu.

Nepochopil jsem myšlenku, kterou nám tvůrci chtěli předat a jsem si toho vědom. Je ovšem otázkou jestli je chyba na straně autora, nebo na straně mé. Snímek je to zvláštní, určitě originální, nicméně my komiksem nepoznamenaní bychom si asi zasloužili podrobnější zasvěcení do tohoto světa, do děje. Snad pak bychom pochopili pohnutky postav a porozuměli jejich chování. Nezbývá mi nic než doufat, že tomu časem přijdu na kloub a nějakou hvězdičku pak přidám.

Při volbě filmu jsem opatrný. Pročtu si o něm informace zde, prostuduju komentáře lidí, u kterých vím, že mívají dojmy podobné těm mým. Ovšem v tomto případě za jízdy jistým žlutým autobusem jistého žlutého dopravce mi byl naservírován pro mě zcela neznámý snímek a zastihl mne nepřipraveného. O to větší dojem ve mně zanechal příběh mladých lidí, kteří si přímo dekadentně užívají života, na prahu převratných historických okamžiků, které ovlivní jejich povahy ať už se tomu brání jakkoliv. Spolu s hrdiny balancujete na hraně rozhodnutí zda si dál plnými doušky vychutnávat co život přináší, nebo jít a dostát svým povinnostem. Každý z představitelů k tomu postaví jinak a pro každého to přinese jiné důsledky. Prostě koukněte a posuďte sami. Závěrem si ještě dovolím konstatovat, že Charlize Theron je opravdu PANÍ herečka.

Ačkoliv nejsem fanda německé kinematografie, najdou se vyjímky, které mě utvrzují v tom, že jim mám dát ještě naději. Nejvýraznější vyjímkou je tento snímek, který v sobě snoubí inteligentní komedii s dramatem prvotřídní úrovně. Přemýšleli jste někdy co byste dělali, kdyby Vám lékař oznámil, že už máte jen několik dní života? Já ano a proto mě jednání aktérů velmi překvapilo a rád jsem se jako divák stal účastníkem jejich bláznivého road tripu za jejich posledním cílem. I s odstupem času se na tohle rád podívám znovu, stále se usmívám hláškám hrdinů, roztomilým chybám v jazyce jednoho z gansterů, a pokaždé v závěru ve mně autoří vzbudí rozpolcené pocity, kdy nevím jestli se mám smát, nebo si utírat slzy. Pro tohle všechno přehlížím ne zcela vhodný krátký výstup Rutgera Hauera, který chápu jako poctu jednomu z největších německých herců.