Happens

Celé mi to připomínalo Sin City na divokém západě, možná to bylo Evou Green, možná ty lyrické scény, možná to bylo tím, že celý film byl vyprávěn stylem jednoduchých vět. Tečka. Příběh se nesl. Tempo divoké. Charaktery ostře řezané. Krásné zakončení.

Problematika terorismu na blízkém východě a celý ten Palestinsko-Izraelský konflikt je velice senzitivní záležitost, v které mají obě strany trochu pravdy. Jednotka obranných složek Izraelských sil se snaží před teroristy ochránit civilisty a v konečném důsledku i sami sebe a svádí u toho sofistikovaný a psychologický boj.

Co jsem to jenom viděl? Moje oči. No, nedoceněná jednička byla fakt znásilněná jak nejposlednější sirota. Film, co je tripem sám o sobě. Tím špatným ale. Chudák Joe Deertay.

Zrcadlově položený snímek o rybáři, který se dostane mezi mlýnské kameny dvou znepřátelených zemí (S. vs J. Korea). Na obou stranách se ukazují charaktery ryze pozitivní a ryze negativní. Snímek je prvoplánově polarizovaný a politicky ideovaný.

Poetické, lyrické, příběhová linie založená na vášnivých pocitech lidského života a měnících se v jeho průběhu, až dospějí do zralosti a určité vyrovnanosti - smíření. Kouzlo filmu tkví v malebné krajině. Pastva pro oči.

V první řadě jsem rád, že Kinnaman se konečně dostává k lepším celovečerákům. Hezky strukturovaný akční film, který toho má příliš k vyprávění a ty necelé dvě hodiny jsou mu málo. Krásný začátek se rozjede a ptakticky zvrtne v strmý pád událostí, které se snaží urvat divákovu pozornost plottwisty, ale zapomínají na charaktery postav a celé to pak působí nesourodě, rigidně a shazuje to tak film k do kategorie lepších béček.

Tak tohle bylo thrillerové béčko z céčkové kategorie, zápletka jak se sedmdesátých let s využitím toho, že antagonista je neviditelný, respektive používá nevidtelný plášť. Možná kdyby ponechal na divákovi rozuzlení, zdali hlavní hrdinka blázní, nebo jí život skutečně ničí bývalý přítel v neviditelném plášti a nevyložil všechny karty, no a karty - ze spodků esa neuděláš. Nemluvě o absolutně nelineárním vývoji charakteru, cesta směrem dolů - věrohodná, úžasně zahraná a ten plot twist, kdy se z hromádky neštěstí stává Xena. Opravdu? Tak strašně moc to muselo být za každou cenu ve scénáři, že je vidět i na herečce, že tomu sama nevěří, co to vlastně hraje. Oh Lord, za co.

Klasika Bykov. Pár postav, malý prostor. Každá postava má neskutečnou hlubinu a drží si linearitu. Postavy tím, že se střetnou, tak vytvoří děj, zamotaný, psychologicky propracovaný, epicky se rozvíjející k vyvrcholení na konci. Vcelku si postačil ve filmu s ústřední trojicí. Mentálně rozloženou alkoholičkou, jejím mužem a správcem sanatoria. Láska. Záplaty na duši. Mafie. Každý si nese svůj kříž a svůj příběh. A jde tu o - jak jinak - život.

Tohle je nářez. Absolutní špička. Není díl, kde si člověk nedá salvu smíchu. Sice postupem času všichni "zperaltují". Což není na škodu, stále zůstává každá postava definována a vytváří svou zvláštností komično neskutečného kalibru. Po tom všem mi říkejte Hitchcock, respektive Scully. Moje spiritual animal je navždy změněno.

Tato hořkosladká gangsterka mi sedla. Tohle jihokorejské mafiánské prostředí mi chybělo. Místy možná trochu zbytečně komické, ale i tak jsem zůstal okouzlen příběhem zamotaným v lásku tak jednoduchým, ale neotřepaným způsobem. Sympatický hlavní hrdina, místní terminátor, který dělá chyby, jako my všichni, a nebojí se jim pak postavit, ať to stojí, co to sotjí.