Amarcord_1

60% - Musím čtenáře varovat před koupí tohoto DVD od HCE. Nekvalitní české titulky a rádoby dabing (ve skutečnosti velmi tupé čtení oněch titulků, kde pouze viditelné gramatické chyby střídá slyšitelná neznalost výslovnosti) mě jako diváka při sledování zrovna nepotěšily. O velmi nelogickém českém názvu filmu raději pomlčím. Gohatto je film o homosexualitě v samurajském "dojo". Je udělán velmi poutavě a k celkově přesvědčivé atmosféře velkou měrou přispívá i pěkná Sakamotova hudba. Styl vyprávění je však poněkud chaotický, a divák se s žádnou postavou pořádně neseznámí. Těžko říci, zda-li je to chladnou povahou dané kultury, nebo umělecký nezájem o propracování postav. Každopádně zde určitá hloubka, vzhledem k citovým ambicím filmu, dost chybí. Pro milovníky digitálního sekání asi málo krvavé, a pro milovníky ostrých emocionálních gulášů zase příliš povrchní... Gohatto má však parádní dynamiku, kratší epizody si navzájem pěkně kontrastují, a vůbec se na to "dobře kouká". S lepšími titulky bych asi hodnotil lépe. Pointa závěru mi totiž, přiznám se, docela unikla…

90% - Z filmů, co jsem od Almodóvara viděl je Carne trémula jasně nejlepší. Svět, který režisér ve svých filmech vytváří je sice i zde poněkud přitažený za vlasy, ale konečně se nestává dominantou obsahu. Je pouze ideálně načechraným polštářem, který filmovému jedlíkovi usnadní a zpříjemní koncentraci na strhující děj. Již od úvodních scén je jasné, že se řemeslně bude jednat o vybroušený klenot. Obsahově začne být film unikátní v okamžiku, když se divák začne pohybovat mezi relativními pravdami všech pěti ústředních postav, a klást si mnoho otázek, jako při četbě dobré knihy. Film Na dno vášně mi přinesl parádní zážitek, v němž se mísí výborný scénář s dokonalou režií, pěknou Iglesiasovou hudbou a hereckým koncertem, z něhož vyniká zejména Javier Bardem.

90% - Film s jednoduchým dějem, jednoduchou myšlenkou, a jednoduše geniálním zpracováním. Že by jednoduchý film? Ne. The Graduate je uhrančivou "psychologicko-sociální", a přesto romantickou podívanou, kterou by si neměl nechat ujít žádný fanoušek Dustina Hoffmana a Simona & Garfunkela.

50% - Je obtížné přesvědčivě zfilmovat literaturu, kde většinu zajímavého děje obstarává vypravěč, nebo delší, zpětně vysvětlující dialogy… Páté filmové pokračování u mě doplatilo zejména na zjednodušování a zplošťování už tak nepříliš hlubokého materiálu. Zatímco předchozí filmy uměly pracovat s kontrasty, a pokoušely se dát chování postav logicky uzavřenou formu, zde na ony dva faktory autoři rezignovali. Dějově se strašně moc věcí odehrává bez logického kontextu, a tak je tento film vlastně jakousi přehlídkou scén a postav pro diváky, co znají knižní předlohu. Pro mě je zklamáním této přehlídky především Albus Dumbledore, který je málo elegantní, příliš afektovaný, a vůbec působí dojmem věčně podrážděného feťáka. Další dvě věci, co Fénixově řádu škodí je filmařská nečistota (Harryho mizející jizva a zejména nepřirozené chování a polohy více herců najednou nejen v pozadí záběrů) a HODNĚ slabá hudba. Ta mě svou úrovní reklamních jinglů na prací prášky velmi rušila, a autory podezírám, že trestuhodně podcenili důležitost rozličně instrumentované a harmonicky bohaté hudby u takového druhu filmu. Pátou knihu považuji za nejzajímavější z celé řady, a na film jsem šel s obavami, které se bohužel potvrdily. Zklamání nenapravila ani viditelná snaha některých herců o obsažení mnohého, co v knize je, ale ve filmu chybí. HOWEVER… Výborné efekty, skvělá práce na interiérech (ministerstvo…), a pár úsměvných momentů k tomu zaručí, že se v kině nenudí ani tak skeptický divák, jakým jsem byl v tomto případě já. UPDATE: Po druhém shlédnutí mám tendence své hodnocení ještě snížit. Hudba vskutku otřesná, kompozice záběrů velmi hloupá, prakticky žádné smysluplné dialogy... Celek vytváří dojem televizního filmu za drahý peníz. Ach jo...

85% - Tento film měl na mě zvláštní účinek. Při jeho sledování jsem se spíše bavil, usmíval, obdivoval animace a filmařské nápady, a tu a tam si přál, aby už ta Muchowova infantilní hudba skončila. Pár minut po jeho skončení jsem však upadl do deprese, a zjistil jsem, že to vlastně byl jeden z nejsmutnějších filmů, co jsem poslední dobou viděl. Oldřich Kaiser naprosto úžasně ztvárnil člověka, o kom nikdo nechce nic vědět, a koho každý bere když ne jako pošuka, tak jako vlastně sympatického cvoka. Tento člověk je plný emocí, myšlenek a nápadů o které nikdo nestojí. Ten pán z přízemního bytu, co věčně kouká z okna a oslovuje kolemjdoucí, žije svým způsobem v každém z nás, a bojíme se ho. Proto jsme asi tak rozčarováni, když nás podobný člověk osloví na ulici uprostřed zmatku všedního dne. Film o samotě, odcizení, žití sama se sebou, a ztráty opravdového kontaktu s okolím. Vybavují se mi texty Krylových písní "Nechte ho spát" a "Důchodce"... Pět hvězd za film, co mi v kině nasadil žraloka do hlavy.

70% - Skvělé herecké výkony a Almodóvarova řemeslná zručnost jsou hlavními klady tohoto posmutnělého filmu. Vzhledem k jeho vážné povaze mě ale naivně laskavý svět, do kterého je depresivní příběh zasazen, příliš nepřesvědčil. Vše o mé matce pro mě není ani tak o kvalitě, jako o vkusu. A na můj vkus se film drží příliš při zemi, co se týče hloubky, do které se rozhodl vypustit sondu (do psychiky žen, matek…). Částečně to dohání za vlasy přitaženým prostředím, a to mě připravovalo o dojetí v místech, kde se autoři očividně snažili o citové zemětřesení. Hlavně mi však unikla ona myšlenka o matkách a mateřství… Patrně si pod těmito pojmy představuji něco jiného, než co mi scénář nabídl. Podivný, a v mnoha ohledech neuvěřitelný film o ženách (s minimální účastí mužů), je přesto poutavý od začátku do konce, a celá ta kritika je pouze vysvětlení, proč nedávám plný počet tak kvalitnímu snímku.

75% - Zajímavý a hluboký film, který rozhodně stojí za shlédnutí. Úžasná atmosféra, perfektní herecké výkony, a sympatická lámaná angličtina s mnoha přízvuky :o) Mnoho symboliky, mnoho moudra, zatraceně mnoho bolesti, a přesto tolik romantiky… Hm… Jen ta věčná ruční kamera… Často jsem měl pocit, že už by si mohli autoři přestat hrát na Blair Witch, a jestli si už zapomněli nějaký ten stativ doma, tak aspoň zaměstnat někoho, komu se neklepou ruce na držení kamery. Proč jsem (ač laik) z ničeho nic tak přísný na příliš tvůrčího kameramana? Velkou část filmu tvoří intimní dialogy dvou osob, a díky nápadným pohybům člověka s ruční kamerou k nim mně, jako divákovi, přibyla i třetí -ta, co vše natáčí. A docela mi to kazilo zážitek. Umělecký záměr tedy na mě moc nezabral. Ale určitě se v tom dá "naučit plavat" ;o)

80% - Tož chlapi! Vybrali jste si dívku svých snů, ale nejste si úplně jistí, zda-li jsou vaše city opětovány? Žádný problém! Potřebujete pouze správnou sílu v ruce, dlouhé lano a izolepu, případně trochu zámečnického umění a prášky na bolest… Ano. Tento film je o tom, že se čas od času vyplatí někoho unést a počkat si, až se ze vzdorující rukojmí vyklube milující snoubenka. Divný? Úchylný? Ilegální? Misogynní? No jo… Ale je to zajímavej Almodóvar, hraje tam mladej Banderas (zatím jeho nejlepší role, co jsem kdy viděl), a ještě k tomu Morricone napsal skvělou hudbu. Podivný a naivní film, jenž je ale s trochou tolerance vůči násilí velmi zábavný a velmi sexy…

90% - Tento film naštěstí nestojí pouze na strhujícím hereckém výkonu Sofie Lorenové, ale je to právě ona, kdo na sebe logicky strhne veškerou pozornost. Sicova tradičně skvělá režie je umocněna tradičně skvělou Trovajoliho hudbou, a herecké výkony jsou již jen třešničkou v tomto jinak velmi hořkém drinku, který namíchal pan Alberto Moravia. Konzumace takových nápojů vede k vděčnosti, že žijeme v době, ve které žijeme. Proto je doporučuje svaz amatérských psychologů a devět z deseti zubních lékařů…

100% - Největší sranda, co kdy Česká televize vypotila. Tečka.