Amarcord_1

65% - Velmi dobrý film, jež u mě doplatil na svůj naivní přístup k hlavní myšlence. Při sledování Obchodníka se smrtí jsem si vzpoměl na Bowling for Columbine - tematicky příbuzný a taktéž velmi subjektivní film, který má ale hlavu, s trochou tolerance i jednu patu, a nemá umělecké ambice. V zásadě nemám rád, když si scénář hraného filmu musí pomáhat vypravěčem, a zde byl vyprávějící hlavní hrdina (jakkoli herecky mistrně ztvárněný) extrémně nepřesvědčivý. Příliš zjednodušený pohled na obchod se zbraněmi nemůže konkurovat seriózním dokumentům, ale na druhou stranu je mi jasné, že dokumentární film stěží přitáhne pozornost lidí tak, jako Nicolas Cage.... Co dodat? Sympatický pokus upozornit na aktuální dění ve světě, o kterém se radši moc nemluví. Rozhodně stojí za shlédnutí.

95% - Bijte mě, mučte mě, ale nepolevím ve svém přehnaně vysokém hodnocení tohoto krásného kýče. Ze všech animovaných amerických blockbusterů poslední doby je pro mě Ice Age (dnes již s odstupem času) úplně nejlepší. Je originální nikoli svým dějem, ale svým zpracováním, perfektní dynamikou, atmosférou, vypracovaností postav -jak grafickým tak charakterovým... Co bych se rozepisoval... prostě jsem to sežral i s navijákem. Nejsou zde žádné rušivé elementy (jako např. laciný pop, či jeho ještě lacinější parodie), ani narážky na kohokoli, na cokoli... Vše je zkrátka úsměvné a milé SAMO O SOBĚ, a to v dnešním světě filmové tvorby není příliš častý jev. Proto dávám pět hvězdiček a třesu se strachy, aby druhé pokračování neshodilo tak vysoko nasazenou laťku.

85% - Princezna Mononoke je prvním dílem Miyazakiho, s nímž jsem měl tu čest seznámit se. Už na začátku jsem pochopil, že to asi nebude obyčejný cartoon, a že se jedná o umělecky propracovaný film. Již výtečná hudba Joea Hisaishiho nasadí atmosferickou laťku vysoko, a daný standard celý film drží až ke konci. Animace působí velmi přirozeně, a moc pěkně se na ně dívá. Hlasy postav (vyzkoušel jsem japonské a anglické) jsou rovněž velmi působivé. Myšlenka celku je silná a k přemýšlení. Možná jsem se ke konci trochu ztratil v logice počínání extra-kladného Ashitaky a lidí okolo něj, ale jinak nádherný zážitek, a těším se na další zkušenost s Hayaem...

80% - Film obsahuje mnoho řečnických otázkek, na které se nesnaží najít, ani naznačit odpověď. Vztah v absolutní anonymitě v pařížském bytě, nebo vztah příliš transparentní, dokonce za přítomnosti kamery...? Do jaké míry je sexualita ovlivněna touhou po neznámém, a co se stane, když toto neznámo přejde v příliš osobní známost...? Asi ten film budu muset dát podruhé... Technické zpracování je skvostné, kamera nádherná, hudba působivá, a ti herci... bravo! Pátou hvězdičku bych dal, kdybych ten film (jeho myšlenku) lépe pochopil. Snad se dočkám.

88% - Kitanův snímek Scény u moře mě nadchnul již od samého začátku svou ospalou atmosférou, během níž jsem úplně cítil slanou příchuť vzduchu kolem silnice, na níž projíždí popelářské auto. Příběh je dojemný, pozitivní, a poetický. Film vládne mnoha druhy ticha, jež mnohdy poví více, než sebelepší dialogy. K nim kontrastuje hudba Joea Hisaishiho, jež podporuje dokonalou plochost celkové podívané. No zkrátka... Tyto lidské SCÉNY u moře jsou ódou na tichou poezii obrazu a křičícího ticha, ke které se vždy rád vrátím.

50% - This is SICK!!! Ztělesnění brutaity... Mnoho, opravdu mnoho variací na smrt (čím ošklivější tím lepší) roztomilých zvířátek... Hrůůůza. Pět hvězdiček za nápad, mínus dvě za kvalitu, rovná se tři ostře nabroušené hvězdy letící k mazlíčkům s velkýma černýma očima.

95% - Vetřelec se dá jen těžko objektivně komentovat. Proto zde popíšu chod svých vlastních pocitů (pořadí se pokusím zachovat...): Zvědavost... obdiv designu a Goldsmithovy hudby... napětí... ještě větší zvědavost... strach... ještě větší strach... vztek... starost... PARANOIA... konec... úleva. Tento film se stal nesmrtelným naprosto právem, a dodnes neznám v této kategorii působivější konkurenci.

99% - Film mě od začátku do konce udržoval ve velkém napětí, a pohrával si s mou fantazií i podvědomím. Obvyklé rysy Kubrickových filmů jsou i v jeho posledním díle jasně rozpoznatelné. Herecké výkony znamenité, i když na mě největší dojem udělal Sydney Pollack. Za zmínku zde URČITĚ stojí hudba. Originální skladby totiž ve filmu zní minimálně, a režisér nabídl velký prostor hudbě Dimitrije Šostakoviče a Györgye Ligetiho. Aby toho nebylo málo, v hospůdce zní část Mozartova Requiem... Šostakovič: Orchestrální waltz -úsměvně taneční, přesto s nádechem ponurosti a nostalgie. Ligeti: sólový klavír -statické napětí vyjádřené dvěma od sebe půltón vzdálenými úhozy. Ad absurdum: Jedno je symbol společnosti s maskou veselí, a druhé zase symbol dvou nejistých lidí, kteří k sobě mají velmi blízko, ale vždy budou hrát jinou notu... Hudba nejen v tomto filmu, to je podtržení poselství, jež nám Kubrick zanechal.

89% - Raný snímek Federica Felliniho Darmošlapové je tak trochu tematicky předehrou k jeho pozdějšímu mistrovskému dílu La Dolce Vita. Zde je děj zasazen do jiných společenských kruhů, a má nádech "neorealistického existencionalismu". Hlavní hrdinové, darmošlapové, jsou závislí na okolí, žijí bohémským životem, a vysmívají se pracující třídě (toto téma později mistrně zpracoval Pasolini ve své prvotině Accattone). Postupně ale odhalují, že se za jejich pýchou skrývá bezprizornost a mizivé vyhlídky na lepší, nezávislý a perspektivní život. Psychologicky velmi působivý film se skvělou hudbou Nina Roty patří mezi Felliniho nejlépe stravitelné filmy nejen díky své minutáži, ale i díky celkové přímočarosti a srozumitelnosti jeho obsahu. Viva Federico Fellini!

90% - Film, při kterém se člověk ani na chvilku nenudí. Stále je na co koukat. Příroda, počasí, famózní herecké výkony, a hlavně dokonale přesvědčivě se odehrávající příběh, jež je snímán mimořádně citlivou kamerou. Od filmu jsem očekával mnoho, a nebyl jsem zklamán. Takže za pět :o)