MaedhRos

Prvnímu dílu se "Return" nevyrovná, na to je v něm moc málo příběhu a málo dynamiky (nezaměňovat prosím dynamiku s nonstop akcí, některým lidem to má tendenci splývat); a závěru trilogie, "Novému jednorukému šermíři" se tenhle sequel nevyrovná už vůbec (třetí jednoručka totiž dokonale vychytal jak tu dynamiku a příběh, tak akci, a co do cool faktoru a stylovosti dává zejména "Návratu" stokrát flek). Což ale v žádném případě neznamená, že by se mi tahle úžasná krvavá řežba nelíbila. Je to sice trochu ploché a ve vertikále poněkud chudší a vlastně to na mě působí jako rozcvička na New One-Armed Swordsmana s Davidem Chiangem - ale být o něco horší než (New) One-Armed Swordsman není zas taková tragédie, a na ty 4/5 to *bohatě* stačí...:-)

Zábavné, místy opravdu vtipné a v zásadě velmi roztomilé. Škoda, že ke konci Detective K už poněkud ztrácí dech. (A že je to křesťanská agitka, která až příliš výmluvně dokládá, jak pěkně se ten plevel nakonec v Koreji chytil...)

Dře to, ale ještě to jde. Fan Siu-wong mě nehorázně bavil a k nenáročnému "kopanec do koulí-ptakopyskem po hlavě-nazvraceno v pekingské kachně" HK humoru mám veskrze pozitivní vztah, takže tu půlhvězdu milosrdně zaokrouhlím směrem nahoru. (Lidé, kteří hongkongské absurdní slapstick frašky dvakrát nemusejí, ať jdou radši o film dál.)

Ve všech směrech geniální. A že jsem dcera z kastelánské rodiny, hodnotím o to příznivěji. ...Z fleku bych k našim psům, kanárům a kočce pořídila aspoň jednu sovu a jednu kavku. A Ruprechta. Bohové vědí, že práce by tu pro něj bylo dost, zvlášť když přijede smečka cyklistů s dětmi.

Zle nefunkční a bezduchá vykrádačka kdečeho, jíž naprosto schází nějaký ten upřímný zápal a drive, jež jsem zaznamenala např. u podobně derivativního, ale o dost příjemnějšího Returnera. Na hony z toho táhne vypravěčská nemohoucnost a odtažitý kalkul. Použitelné nanejvýš jako guilty pleasure nálož pro Andyho fanynky. A nejspíš ani to ne.

Jóóó, ty feministky, jejichž eseje jsem byla nucena číst do žánrových studií, by si na tomhle smlsly. "Monstrous feminine", "evil mother", "castration anxiety" - aj, zmocňuje se mě akademická nostalgie. "Mateřství vás změní", jak se říká - autor scénáře horlivě přitakává a jedním dechem dodává "...v monstrum". 'Inseminoid' je docela funkční a koukatelný SF horror s několika velmi dobrými momenty a překvapivě efektním zabijákem, nicméně na víc než na jedno použití asi nebude (pokud tedy nejste zatíženi na psychoanalýzu či osmdesátky, eventuálně na obojí).

Co říci o filmu, na němž to pravděpodobně nejlepší (ovšem nikoli nejzábavnější) je herecký výkon Garyho Danielse? :-) Pusťte si to, nebudete litovat...:-)

Ještě na základce mi spolužáci, jejichž rodiče byli majiteli videopřehrávačů, básnili o "úplně kožím horroru" (to není překlep, "koží" jsme fakt říkali) Vyvrhel z pekla. Barvitě mi líčili úvodní napíchnutí na špici na bráně a "jak tomu chlápkovi tekly střeva z břicha, tyvole". Pak je rodiče asi vyhnali od videa, páč dál to neznali, vrtačku už nikdo nezmínil. Už pro tu nostalgii bych ráda hvězdičku přihodila, ale celou první hodinu jsem usínala nudou a docela solidní, atmosférickou závěrečnou půlhodinu, během níž jsem občas opravdu byla napjatá jak špagát, mi zas dokonale znechutil fakt, že vy-budete-vědět-kdo z toho vyvázl prakticky bez škrábnutí.

Mému naturelu bližší je přeci jen Changův nepřiznaný remake (vykrádačka, chcete-li...;-)) Bao chou, jenž je klaustrofobnější, emotivnější, mnohem přímočařejší a výrazně melancholičtější (ale bez ohledu na moje preference, vděčí Point Blanku opravdu za hodně). Ovšem tenhle Boormanův odtažitě psychedelický, formálně naprosto dokonalý majstrštyk hned tak z hlavy nedostanu.

Mencius věřil, že člověk je ze své podstaty dobrý. Mistr Xun tvrdil, že člověk je z podstaty instinkty puzené hovado, a to dobré a ušlechtilé se mu musí vlámat do hlavy. Liu a Xu zastupují dva protikladné principy - a v tom, jak se jejich cesty a cíle střetávají, aby nakonec našly společné (a přece dvojí) vyústění, je (myslím) třeba hledat klíč k tomu, o čem že Wu xia (a Xuovo vyšetřování) nakonec vlastně je. O obecný konflikt mezi menciovským optimismem a xunovským pesimismem (či pragmatismem, chcete-li) a morální konflikty z něj vyplývající, o cestu k individuálnímu vykoupení a kolektivní harmonii, o člověka a o lidi - o to jde. Téma nikterak nové a otázky už tolikrát položené a zodpovězené na tisíc různých způsobů (mj. pravděpodobně i v Cronenbergových Dějinách násilí, jež jsem doposud neměla to potěšení zhlédnout, a jichž je Wu Xia volným remakem) - jenže Wu Xia je záležitostí natolik stylisticky vytříbenou, že dosucha vyždímanému tématu dodává neuvěřitelnou porci čerstvé šťávy. Chan využívá filmový jazyk s účelností a elegancí, z nichž jsem se od začátku až do závěrečných titulků tetelila blahem. --- Palec nahoru a doufám, že aspoň v rámci nějakého toho filmového fesťáku to tu proběhne na velkém plátně. EDIT: Po zhlédnutí Dějin násilí (super biják, mimochodem) můžu jen potěšeně konstatovat, že z toho Chan udělal svůj film a kupodivu vlastně i na trochu jiná témata...