hroubek

Parádní dokument, který je pro komiksové geeky a fanoušky hodně zajímavou podívanou. Velmi se mi líbilo, že to není jen oslavné povídání a poplácávání po zádech, ale že všechno má historický kontext a nebojí se říci, že něco v minulosti udělali špatně, či zkritizovat své kolegy a předchůdce. Není to honitba vlastního ega, ale na druhou stranu je tam cítit velká hrdost na něco co funguje tři čtvrtě století. Je fajn slyšet za jaký podmínek vznikl Superman, Batman nebo jak se Wonder Women vyrovnávala s úpadkem feminismu v 50 letech, Green Lantern bojoval s rasismem či Green Arrow s drogami. Doporučuji všem, kdo se zajímají o komiksy a komiksové filmy.

Když, jsem se poprvé dozvěděl, o čem Banshee je tak jsem byl hodně zvědaví. Pilot byl hodně přepálená akční jízda s ne moc hezkými triky, přesto mě hodně dobře bavil. U seriálu jsem vydržel a teď po konci třetí řady(budou naštěstí další) jsem hodně moc spokojený. Alan Ball prostě umí a ví jak to prodat a taky to prodává skvěle. Povrchní jedinci by mohly seriál odstřelit, jelikož je hodně nekompromisní, drsný, krvavý, morálně laciný(drogy, prostituce, násilí, sex) a dost béčkový. A právě tohle je největší přednost Banshee, když nebudu počít skvělé obsazení. Na rovinu si přizná, že není psychologicky sofistikované dílo, aby to v následujících epizodách a řadách parádně shodil. Funguje to skvěle, jelikož tvůrci zatím stojí nohami pevně na zemi a stále mají čím překvapovat. Jako například dobře zvolenými flashbacky, netradiční vývojem, práci s vedlejšími postavy, kde naprosto vládne Matthew Rauch jako Burton nebo v poslední řádě Geno Segers(Chayton) či Tom Pelphrey(Bunker). Hodně mě baví jak seriál dokáže překvapovat, nasadit adrenalinovou jízdu, akci ze které jsem půl den vytřeštěný a postavy, které jsou sympatické, i když dělají hodně ošklivé věci. Antony Starr je perfektně obsazený a prostě mu musíme fandit. Ten jeho buldočí zápal, smutné a prázdné oči a jeho nevyzpytatelnost to se mi prostě líbí. A navíc jsme se o jeho postavě skoro nic nedozvěděli, což je pro mě další plus. Ivana Milicevic mě ze začátku moc nebavila, ale s každou další epizodou to bylo lepší a lepší a v půlce první řady si mě získala. Ulrich Thomsen je prvotřídní záporák, ze kterého jde v mrazení v zádech, kdykoliv kdy přestane vyjednávat, opravdu chytrý a perfektně zahraný záporák. Frankie Faison a Hoon Lee parádně doplňují ústřední dvojici a druhy jmenovaný přináší hodně anarchistického chování. Rus Blackwell a Matt Servitto jsou dobře odehrané vedlejší postavy, které velmi dobře dokázali využít svůj potenciál. Lili Simmons je nádherná a ale její hraní má jisté rezervy. Trieste Kelly Dunn jsem si hned zamiloval a nejsem sám, a její postava byla velmi dobře využitá a Dunn jí zahrála skvěle, zvláště výkon ve třetí řadě. Jak už jsem psal, seriál má tak moc luxusní akci a souboje, že je radost na to koukat a doslova je to kochání. Má velmi dobře napsaný vývoj několika postav a žádný díl nenudí a neskřípe. Jsou tu chyby a jejich tu dost, jako ve správném béčku, jenže tohle je áčko, které chce vypadat jako béčko a to vždycky cení. Banshee je prostě parádní jízda, která mě hodně moc baví. S04 - Tak nám to skončilo. Od té doby co bylo ohlášeno, že čtvrtá řada Banshee bude tou poslední se mi v hlavě rodila představa jak by to mělo celé skončit. A rozhodně jsem si to nepředstavoval, tak jako tvůrci. Budiž. Ten odklon od předchozích řad je hodně znát. Od tempa, brutality a samotného pocitu ke zakončování nezodpovězených linek a příběhů. Tvůrci na to šli úplně jinak, než bylo fanouškům po chuti(hlavně zápletka o kolo satanistické vraždy). I tak, ale mohu říci, že jsem ve výsledku s poslední řadou dost spokojený. Některé věci skončili, tak jak jsem chtěl, jiné jinak a mnohdy zajímavějším a originálnějším způsobem. Že to mohlo být o dost lepší, o tom žádná. Že jsme se konečně něco mohli dozvědět o skutečné identitě Hooda, to sice zamrzí jen na chvilku, ale v posledních deseti minutách budeme rádi za to co vidíte, jelikož seriál končí se vztyčenou hlavou a s koncem, který seriálu nedělá ostudu. 8/10

Tohle mě nesedlo, tak jak jsem čekal. Když, jsem viděl trailery, tak jsem věděl, že to chci vidět, ale tak jsem pořád nevěděl co od toho čekat. Na komedie je to málo vtipný a jako drama to úplně nefunguje. I tak můžu říci, že se mě film hodně líbil. Craig Johnson odvedl velmi slušnou práci a hodně se mi líbilo jakým způsobem nám dávkuje dramatické momenty, flashbacky, hudební číslo nebo jak vykresluje postavy. Kristen Wiig je tady opět skvělá a její výkon se mi hodně líbil, a zvláště v dramatických momentech. Bill Hader tady vládne, a jeho výkon se mi hodně líbil. Mile mě překvapil Luke Wilson a jeho obyčejný chlapík, co nic netuší. The Skeleton Twins má spoustu dobrých momentů, ale má taky svoje tempo a styl humoru a vyprávění, který nemusí každému sednou, ale i tak jsi myslím, že je to dobrá podívaná.

Parádní povídkový film. Je velmi příhodné, že si tvůrci vybrali téma o tom jak někdo ztratí nervy a začne se vyrovnávat s danou situací trochu agresivněji, než se na první pohled zdá. Každá povídka funguje hodně dobře a jsou skvěle vypointované a nechybí jim cynické zakončení. Nejvíce mě bavily povídky Pasternak, Bombička a o těch dvou řidičích co se trochu pohádali. Nejméně mě bavila povídka o té autonehodě, která mě přišla trochu přes čáru. Zábavný film, který dokáže velmi dobře pobavit a divák se u něho krásně odreaguje.

Dostat takovéto filmy do kina je opravdu těžké, jelikož tohle nejsou filmy pro všechny(na festivaly se tyhle filmy hodí a krásně tam zapadají). Ned Benson má mé uznání za to, že svůj nápad dotáhl do konce a navíc si sehnal perfektní herce, kteří doslova dýchají pro své postavy. Líbilo se mi jak jsou filmy pojatý, jak se liší a v čem jsou si zas podobný. Hodně se mi líbilo, že některé scény jsou zabírány zblízka(On) a jiné zpovzdálí(Ona). Trošku mě mrzelo, že se filmy občas táhnou a "jakoby se v nich nic neděje". James McAvoy je zde perfektní a já jsem mu celou dobu fandil, aby to zvládl a nesešel z cesty, která ho čekala. Jessica Chastain je zde naprosto perfektní a hodně jsem ocenil její odtažitý výkon, takový melancholický a přitom jsou z něho cítit tolik emocí. Bill Hader mě tady moc nesedl, ale asi je to dáno jeho scénami. William Hurt, Isabelle Huppert a Ciarán Hinds krásně doplňují hlavní pár a dodávají patřičné emoce a vývoj postav. ONI: To kouzlo předchozích vyprávění je v tomto případě fuč, jelikož film nic nerozšiřuje a ani nemění. Pro mě je to sestříhaná verze dvou filmů do jednoho, která nudí a nefunguje, tak jako ty dvě předchozí.

Dostat takovéto filmy do kina je opravdu těžké, jelikož tohle nejsou filmy pro všechny(na festivaly se tyhle filmy hodí a krásně tam zapadají). Ned Benson má mé uznání za to, že svůj nápad dotáhl do konce a navíc si sehnal perfektní herce, kteří doslova dýchají pro své postavy. Líbilo se mi jak jsou filmy pojatý, jak se liší a v čem jsou si zas podobný. Hodně se mi líbilo, že některé scény jsou zabírány zblízka(On) a jiné zpovzdálí(Ona). Trošku mě mrzelo, že se filmy občas táhnou a "jakoby se v nich nic neděje". James McAvoy je zde perfektní a já jsem mu celou dobu fandil, aby to zvládl a nesešel z cesty, která ho čekala. Jessica Chastain je zde naprosto perfektní a hodně jsem ocenil její odtažitý výkon, takový melancholický a přitom jsou z něho cítit tolik emocí. Bill Hader mě tady moc nesedl, ale asi je to dáno jeho scénami. William Hurt, Isabelle Huppert a Ciarán Hinds krásně doplňují hlavní pár a dodávají patřičné emoce a vývoj postav. ONA: Je to mnohem pomalejší vyprávění, hodně se tady mluví a filozofuje. Spoustu detailu se dá zachytit v hovorech, které postavy mezi sebou vedou. Ona je smutná, neví co má dělat, prožívá to mnohem citlivěji a nedokáže s ním být, i když ho miluje. Tahle část depresivnější, tak nějak bez příkras, prostě plyne dokud nejsou postavy připraveny přijmout, že některé věci se nedají změnit. Zajímavý pohled, jak se vypořádávat s problémy.

Dostat takovéto filmy do kina je opravdu těžké, jelikož tohle nejsou filmy pro všechny(na festivaly se tyhle filmy hodí a krásně tam zapadají). Ned Benson má mé uznání za to, že svůj nápad dotáhl do konce a navíc si sehnal perfektní herce, kteří doslova dýchají pro své postavy. Líbilo se mi jak jsou filmy pojatý, jak se liší a v čem jsou si zas podobný. Hodně se mi líbilo, že některé scény jsou zabírány zblízka(On) a jiné zpovzdálí(Ona). Trošku mě mrzelo, že se filmy občas táhnou a "jakoby se v nich nic neděje". James McAvoy je zde perfektní a já jsem mu celou dobu fandil, aby to zvládl a nesešel z cesty, která ho čekala. Jessica Chastain je zde naprosto perfektní a hodně jsem ocenil její odtažitý výkon, takový melancholický a přitom jsou z něho cítit tolik emocí. Bill Hader mě tady moc nesedl, ale asi je to dáno jeho scénami. William Hurt, Isabelle Huppert a Ciarán Hinds krásně doplňují hlavní pár a dodávají patřičné emoce a vývoj postav. ON: Jeho příběh se mi líbil více, než to co pak následovalo, jelikož mě byl bližší. Příběh je rychlejší, otevřenější a v jistém ohledu i zábavnější. Přesto je plný smutku, bolesti a nepochopení a ztráty. Zajímavá kombinace, která funguje.

Pokusím se napsat tento komentář objektivně a poměrně krátce. Hned ze začátku uvedu, že jsem knihu četl, takže moc dobře vím co je v knize a co ve filmu chybí a včem je hlavní síla knihy. Líbilo se mi jakým způsobem je film technicky udělaný. Kamera, hudba, luxusní prostředí, atmosféra deštěm zmítaného Seattlu či lehké satirické narážky a pomrknutí na čtenář. Tady dobrý, zbytek je na tom mnohem hůř. Sam Taylor-Johnson se ukázala jako špatná volba, jelikož se jí nedaří prodat postavy, dialogy, napětí a vlastně ani erotiku. Byl bych ochotný jí tohle všechno odpustit, kdy byl film zábavný, ale on je z devadesáti procent nudný. Všechny zajímavé věci z knížky jsou zbytečně ořezané a celkově ztrácejí význam(večeře s rodinou, plán na cvičení, návštěva matky) nebo úplně chybí. Většina postav ve filmu přijde a řekne pár vět a odejde a nijak zásadně nezasáhne do děje jako například v knize. Dakota Johnson mě nevadila, ale ve spoustě momentech jsem se více spál, než abych s ní soucítil nebo plně pochopil co jí k jejímu jednání vede. Jamie Dornan je velký castingový omyl a v jeho podání je Grey doslova nudný a nezajímavý. Při sledování jsem si jen říkal jak by to vypadalo, kdyby film točil někdo s větším autorským rukopisem a bez zábran. Padesát odstínu šedi není úplně nejhorší, ale rozhodně to není film, který si mě někdy získá. PS: Film jsem sledoval s něžnějším pohlavím, které si také stěžovalo, že tam nic moc nebylo, natož jsem jí jako správný gentleman pustil pár scén z Nymfomanky, aby viděla jak vypadá otevřené zobrazování něčích úchylek, na což mě odpověděla, že to musí být porno. Když to, vypadá romanticky tak je to OK a jakmile to vypadá drsně a až moc realisticky, tak je NG(not good).

Asi je zbytečné říkat, že si tento dokument nejvíce užijí fanoušci Katy Perry. Já Kate mám dost rád a její muzika mě baví. Dokáže mě rozveselit, pobavit, být příjemně ulítlá a pozitivně naladěná. A když, jsem sledoval dokument, tak mě přišlo, že taková je i ve skutečnosti. Má ráda zábavu, po letech odříkání se konečně baví a má ráda hudbu a své fanoušky. Taky se mně líbilo jakým způsobem je zachyceno její koncertování, přípravy a námaha. Dokument všechno krásně zachycuje a mně mrzí, že nejde více do hloubky a ty nejzajímavější věci jen nakousne. Hodně zajímavý dokument.

Po posledních pár dílech bych strašně rád dal čtyři hvězdy. Neudělám to, jelikož začátek seriálu doslova nevyužívá svůj potenciál, zazdívá zajímavé nápady, má hloupé dialogy a vleče se. V půlce seriálu se z ničeho nic šlápne na plyn a hned to vypadá mnohem lépe. Konečně začínají fungovat i vedlejší postavy a hlavní hrdinové jsou mnohem zajímavější. Hayley Atwell táhne seriál nahoru a jen díky se kolikrát nerozpadne. James D'Arcy se dost snaží a patří k tomu nejlepšímu na seriálu. Akce je dost sterilní a televizní a kolikrát si říkám, že to šlo provést mnohem zajímavěji. Agent Carter není špatný seriál, jen má potenciál někde úplně jinde a neprodá ho(zatím). S02 - Nevěřil jsem tomu, ale Peggy Carter dostala druhou šanci a snaží se neopakovat stejné chyby jako v první štaci. A ze začátku se jí tolik nedaří, jenže pak se dostaví hlavní zápletka vše je jinak. A z agentky Carter se stává moc fajn podívaná, u které se může krásně vypnout, ale hlavní je, že nás to pobaví. Nové prostředí, nové postavy a i samotná zápletka působí dost zajímavě. A zrovna v tomhle okamžiku, kdy je potřeba být tvrdý, nekompromisní a poručit status quo, tvůrci vyměknou takovým způsobem jaký jsem opravdu nečekal. A je to škoda, jelikož to celé působí jako by to nemělo mít následky. Že se všichni nakonec udobří, zlo je potrestáno a všichni hrdinové se zachovali jako čestný ochránci práva a pořádku. Já sám jsem takový konec předpokládal, přesto jsem doufal, že si tvůrci zvolí lepší cestu jak daného cíle dosáhnout. Agent Carter ve své druhé řadě je lepší, než v první sérii, přesto pořád má co vylepšovat.