jokerik

"……Víte, dlouho jsem si myslel, že návrat k úžasnému pánovi prstenů, není dobrý nápad.

Ale teď jsem zjistil, že jsem se hluboce mýlil. Dělat filmy je stresující a těžké. Ale právě lidé, se kterými pracujete z toho dělají zábavu. A skutečnost, že budeme pracovat s velkou částí staré party  na starých místech a samozřejmě budeme vytvářet nová přátelství. Proto jsme tady. Takže jsem hrozně nadšený……"

Více o začátcích Hobita  zde

Je to jen obrázek, neklikejte (:

Za neděli:

I vzala jsem kabelku přes rameno a hodila do peněženky několik drobných. Vydala jsem se směr kino, kde jsem nasadila 3D brýle a celou dobu s otevřenou hubou koukala, jak jen svalnatý blonďák s ledově modrýma očima může hezký být. Ale ták, přestaň slintat a radši se vrhni na film samotný.

 Keneth Branagh je rejžák, to by do něj, člověka Shakespearo-mana, nikdo neřekl. A už vůbec to, že jeho prvotina se stane kino-filmem. O ano, kinofilm. V našem kině, kam občas zabloudí jen pár lidí, nebylo k hnutí.

 Docela parádní výcuc Asgardské mytologie. Od bohů až po mosty, červí díry, strážce, magické zbraně.

 3D ani dabing filmu neuškodili, naopak – díky nim se člověk mohl hlouběji ponořit do fantaskního světa Bilskirniru. Impozantní pohádka pro všechny.

 A fůůůj fightersovskej přídavek na konec potěší!

aneb: nejezte den starou pizzu, nebude vám dobře.

Už bych nejspíš vylítla z kůže, kdybych si nepustila něco pořádného. Před výbuchem šílenství mě zachránila právě Nolanova Insomnia.

Aljašským půlročním dnem přeletí vražda mladé a sličné dívky. Na chloupek vrahův se podívá sám Al Pacino, kterému je něco přes 60 a přesto vypadá na 40. Zahrát unavené oči, to se mu opravdu povedlo. Svůj strach před halucinogenním zjevováním zabitého kolegy zahrál taky velice věrohodně. Ano, trápí ho výčitky svědomí,neboť  právě on má na svědomí jeho smrt. Nevida ničehoš pořádně v mlze, vystřelil na několik metrů před sebou rýsující se postavu, běda! Nešlo o vraha, nýbrž o kolegu, který měl nakročeno k tomu, policajta, kterého předcházela jeho pověst, napráskat vyšším místům. Jednou totiž, pro dobro věci, našňořil několik důkazů tak, aby usvědčily sadistického vraha malého chlapce. A od tohoto okamžiku se ve filmu ztratíte a porozujete každý jeho detail s mírně zatajeným dechem. Nikdy byste se neodvážili ani věřit tomu, jak slizce dokáže Robin Williams, komediant se srdcem na dlani a slzou na víčku, ztvárnit úlisného zabijáka mladých žen. A, ona se mu vysmála, když pouhým polibkem došlo ke vzrušení a on vztyčil svůj maják vášně. Dobře mu tak, spisovatelovi jednomu mizernýmu. Troufalý vrah několikrát našemu Al Pacinovi volá a nechává ho dusit ve vlastní šťávě, topit v chladné aljašské vodě, vydírá ho a na konec, na konec ho postřelí aniž okem mrkne. A pak si kliďánko sáhne na břicho, ze kterého se valí rudá a sám hapá do vody a nechá se pohltit chladným jezerem. To vše proto, aby Hillary Swank vraždě detektiva na kloub přišla, bundu sundala a ukázala jaká byla u jezera zima. Jinak byla jako policistka výtečná. Snad lepší než Debra Morganová. A nebo radši ne.

Suma sumárům, dobrý film. Trošku psycho, trošku horor, trocha depky a hlavně – úžasný Al Pacino. Robinovi: Příště radši předveď trochu úsměvu nebo pláče.  

Ps. Aljaška je opravdu čarovná země. Půl roku slunce, půl roky tmy, přesto tak krásně.

.

Včerejší počas fandil nejen filmům ale i hokejistům. U nás padaly dešťové kapky, na Slovensku góly. Jo, Češi – během 180 sekund nasekat 4 branky do ledu, je umění. Congratulations! Jak jsem se tak válela v obejváku na gauči, mrcha lenora mě k němu přivázala a pustila film. Nálada byla na něco lehčího s mírnou nadváhou břitkého humoru.

Mlčení šunek – ne moc dobře povedená parodie, ale pro vzpomínku mých x?xnáctiletých narozenin, kdy jsem jako hlavní chod podávala právě tenhle film (k čokoládovému dortu, samozřejmě) vystačila. Docela jsem se i nad těmi hloupostmi bavila – příště radši opravdového Hannibala Lectera.  Astala,baby,vista! :D

. Furt a stále jenom prší. :( Sem tam sněží. Tohle nění květen mých představ.

Opět se filmům počasí vysmálo do obličeje. Nasadila jsem tedy kecky, zahodila ovladač a vyrazila s přítelem do Českého Švýcarska, nejúžasnějšího místa v této Zemi. Když jsme se k večeru vrátili domů, nezbylo než se podívat na hokej a fandit „Našim“….nakonec se fandění vyplatilo a my Lichťáky porazili. Sláva, nazdar a nejen výletu.

Avšak, stejně  jsem na jeden film "náhodou " narazila cestou mezi přepínaním programů. Wualá, hraje tam Nicolas Cage.: Aniž bych to věděla, ta náhoda mě přivedla do Nebezpečného cíle.  Prvotní Wuala vystřídalo: Och!!! a já se jen divila, copak se to s tím Nickem děje. Pecky jako Con Air, Tváří v tvář, Skála, 8 mm, Lord of war, Město andělů (a dalších několik málo ) - Vystřídaly nepodařené snímky, kdy Cage vypadá, že by spíš potřeboval pořádnou dovolenou a lehčí makeup. Možná trošku umít a sestřihnout vlasy, sníst citron a vrátil by se ke svému lepšímu (minulému) hereckému já. Taky si líp přečíst scénář a nebrat každou roli, která se namane. Už po shlédnutí Wickera, spadnul z mého pomyslného žebříčku 20nej herců a nějak se mu nechce zvedat. Škoda ho.

 . jako Seth :-*

" Malíři se vydral ze rtů výkřik zděšení, když v matném světle spatřil ohyzdnou tvář šklebící se na něj z plátna. V jejím výrazu bylo cosi, co ho naplnilo ošklivostí a odporem. Pane na nebi! Vždyť se dívá na tvář Doriana Graye! Ta hrůza, ať už jakákoli, nezničila dosud úplně jeho úžasnou krásu. V prořídlých vlasech je stále ještě trochu zlata a na smyslných ústech trochu šarlatu. Vodnaté oči si uchovaly něco ze své líbezné modři, jemně utvářené chřípí a vymodelovaný krk neztratily dosud zcela své ušlechtilé křivky Ano, je to Dorian Gray. Ale kdo to namaloval? Měl dojem, že poznává tahy vlastního štětce, a ten rám přece navrhl on. Myšlenka, která v něm vyvstala, byla nesmyslná, ale přesto pocítil strach. Uchopil rozžatou svíci a posvítil si na obraz. V levém rohu je jeho jméno, napsané dlouhými světle rumělkovými písmeny....."

Během čtení knihy jsem nepociťovala strach, a ani ve snu by mě nenapadlo jaký horor to čtu, nebýt filmu Dorian Grey. Spíše jsem cítila, že čtu jakousi psychickou zpověd neštastníka, tonoucího ve  kráse a mládí mu vlastních.

Už jsou to dva roky, co jsem hltala každé básnické slovo, každý aforismus a každou 100%tně vtipnou větu pana Wilda. Už jsou to dva roky, co jsem knihu dočetla a potom 10 minut tupě zírala do zdi a promítala si celý děj. Chtěla jsem vidět film. Tak jsem si ho tedy po těch dvou letech pustila a zklamání, které jsem (dle hodnocení na csfd) čekala se nedostavilo. Není to jeden z těch filmů, co mě posadí na zadek. Ale líbila se mi temná atmosféra, Dorian sam o sobě byl velice krásný /dobře vybraný mladý pán – kdepak ho asi našli? V Narnii?/ a role se zhostil naplno. Opravdu se mi líbil způsob, jakým byl zachycen ten jeho zhýralý a sebelítostí naplněný styl života. Trošku se snímek minul s předlohou – ale těžko mu to vyčítat. O to byl zajímavější. ON se mi líbil a musím přiznat: ke konci  jsem cítila lehký depresivní pocit a strach. A to jsem si myslela, že mě dokaže vyděsit jen Aronofsky.

Přátele si vybírám pro jejich dobrý vzhled, pouze známé pro jejich dobrý charakter a nepřátele pro jejich dobrý mozek.                                                                                                                                                                          Oscar WIlDE

O víkendu počasí filmům moc nepřálo. Slunce hřálo, vánek vál – čerstvej vzduch do přírody zval (:, stejně jsem ale neunikla pokušení a podívala se na zdrojový kód. Myslím, že tenhle film mi uplně na celý víkend stačil: bála jsem se, byla jsem zvědavá, zasmála jsem se, trošku i slintala – Jake je opravdu kus chlapa (a to nemyslím, že z hlavního hrdiny, kterého představoval, zbyl opravdu jen kus-to bylo dost ošklivé), přemýšlela o jiných realitách…. Film skončil a já měla pocit, jako bych už něco se stejným „happy endem“ viděla. Člověku nastrčenenému do jiné reality, který v té skutečně buď umře, nebo ho nečeká moc šťavnatá budoucnost, je dovoleno zůstat a zažít šťastný konec. Ale kde? Zatím jsem na to ještě nepřišla, až příjdu, podělím se s Vámi o ten okamžik poznání.

Suma sumárum: film byl neokoukaný svým tématem a zpracováním – leč jsem ho viděla v ošklivé kvalitě kino-ripu, líbil se mi. Stálo to za to. Z Gyllenhaala se stává pan herec.

.

Jsem Maximus Decimus Meridius. Velitel Severní armády. Generál legie Felix. Věrný služebník pravého císaře, Marca Aurelia... Zavraždili jste mi syna a zavraždili moji ženu. Ale já se pomstím teď, nebo v přístím životě.

  Vraťme se v čase....

To bylo tenkrát v létě, když jsem šla poprvé jako 14tiletý teenager do kina bez dohledu rodinných příslušníku čí učitelů. Skoro všechna místa byla obsazená, onehda se v našem kině nedodržovalo pravidlo: sedej tam, kam sis koupil lístek. Tak jsme seděli na schodech. I tak byl ten zážitek docela dost silný a film byl možná i o to velkolepější.

 O několik let později, (kdy mi odzvonila éra pubertálních výletů všude-možně, bez vyšších cílů vzdělávání ve světě kinematografie), jsem se opět navrátila do světa Filmu. Možná ten můj návrat způsobil příchod DVD přehrávače k nám do obývacího pokoje. Opět jsem zabrousila do svých vzpomínek a posbírala střípky… Gladiátora jsem si tenkrát pustila i s docela silným zvukovým doprovodem věže Technics, která mi posloužila jako domácí kino. Super, že se to dalo propojit s DVDčkem.

 Je to historický velkofilm s tím správným složením:

 -           nádherný hrdina s čistou duší, jenž rozžhaví každý uhlík vášně v našem těle!

-           ohavný otrava – bez kousky cti a s pošpiněnou duší, kterým všichni opovrhují a   nenávidí ho!

-           dojemný příběh založený na odvaze, lásce, hrdinství, cti a strachu

-           výprava do srdce starověkého Říma podtržená jednou z nejúžasnějších hudebních múz

              dneška: Hans Zimmer.

Zpytuji svou duši, přesto držím svou: Gladiátor je zatím nejlepší z historických filmů, který jsem kdy viděla!

Po Gladiátorovi jsem stála na kraji propasti, která se nazývá láska. Málem jsem se do tebe, Maxime, zamilovala. Pak jsem viděla Čistou duši a byla tomu málem zase o kousek blíž. Pro blaho mé duše - jsem na tebe na nějakou dobu zapomněla – dokud jsem nenatrefila na kapku dobrého vína: Dobrý ročník mi tě zase připomněl a já se navrátila k té - do země zející, pomyslné díře, která měla symbolizovat mou platonickou lásku k tobě. Jak čas ubíhal, zašla jsem si do kina na Amerického gangstera, protože – jednoduše bez jakéhokoliv splétání labyrintu lží – mám ráda Denzela Washingtona. A tys tam byl. Zase – ne tak hezký, za to o to silnější postava. O tom filmu s Leonardem si povíme jindy, tam jsem si tě totiž záměrně nevšímala. Nechci zase stát na kraji obrovitánské díry svého šílenství. Robina Hooda, no – pane jo, Hood je prostě Costner, ty jsi Gladiátor. Ale slušelo ti to tam a dobře si ho zahrál.  Posledním shlédnutým filmem si mě trošku zmátl. Ó Russele, ztloustnul si! Vím, blížíš se k padesátce, máš na to právo, ale nepřeháněj to. (Ta schozená kila ti svědčí víc, jak Peterovi Jacksonovi.) Opravdu si mě tím posledním filmem zmátl, vypadáš tam moc dobře, hraješ tak výborně, že si prostě nevzpomenu, jestli byl film s dabingem nebo v originálním znění, natolik jsem byla filmem omámená. Nebudu ti tady dále pochlebovat. Prostě si zase zvýšil laťku posuzování krásy mužů: odtěď se na vás dívám zase jinýma očima…alespoň for next three days.

 .

Aneb co se stane, když padnu za vlast do postele, unavená,  bez vyšších zájmů než je sledování filmů.

Život nám někdy připraví do cesty věci podivné, zvláštní. Něco co se jen tak nevidí a to si pak člověk pamatuje dlouho. Myslím, že takhle si budu pamatovat já snímek Limitless, který se vysmívá Správcům osudu do tváře, protože moc dobře ví, o kolik moc je lepším filmem. I přes veškerá doporučení – která  mi byla šeptána do ouška (i vámi csfďákami) – musím hlasovat proti kongresmanovi Mattu Damonovi. Neříkám, že to nebyl  zajímavý film, byl (a byl by možná ještě zajímavějším, kdybych si po něm nepustila hned Všemocného) Zajímavý námět, zajímavé obsazení. Ucházející  hudba. Ale teď mě prosím nechte mluvit o všemocném.  Film jsem prostřílela pohledem. Opravdu celý. Líbil se mi po všech stránkách, jediné mínus: skončil. Klidně by se podle toho mohl natočit seriál a já bych se dívala. Ó jak moc bych si přála taky okusit onu pilulku, to by byl úplně jiný styl projevu, než jaký tu potím.  K hlavnímu hrdinovi, kterého stvárnil nádherný Bradley Cooper: jak si někdo vůbec může dovolit mít tak krásné oči??? Kdykoliv se objevili na plátně, nemohla jsem od nich odtrhnout ty své (oproti  těm, očarujícím) ošklivé bulvy.  Řadím tento film mezi 5hvězdbodové, hlavně díky/kvůli němu.

Co se týče hudby, letošní noc patřila – HansoZimmerovskému samurajovi. Což je naprosto skvělý film. Vzpomínám si na ty chvíle, kdy se vousatý Tomík Cruissů procházel tou úžasnou krajinou, čuchal k růžovým kvítkům třešně, posmíval se Bobovi, probouzel se z nočních indiánských mur (měl si pořídit lapač snů) , vyřvával po nocích jméno své oblíbené (saké) – pomalu se zabydloval v té čarokrásné zemi, upevňoval vztahy mezi těmi pokornými a neuvěřitelně čistými lidmi  - poznával obyčeje samuraiů, tam kdesi v Asii. Záviděla jsem mu, ihned bych sbalila své tři saky a dvě paky, odhodila v dáli svůj mobilní telefon (tedy své tři mobilní telefony) a usadila se tam – jediné čeho bych se nevzdala – té nádherné hudby!!! Hansíkovi můžu udělit titul: nejlepšího soundtrackáře světa!! A to nejen za samuraie, který ovládá emoce každé molekuly mého těla silou  dá se říct - sloní, kdykoliv strčím sluchátka do uší, ale i za Temného rytíře, Gladiátora a mnoho dalších.  Proste ultimate Word classe!

...tohle dejte na billboardy (:

.

Včerejší večer patřil Coralině. Ale o ni mluvit nebudu – ta fantastická holka mě totiž připomněla PREMIERU.

Vzpomněla jsem si na článek s dosti hrůzným obrázkem přes dvě stránky, týkající se právě Coraliny. A tak jsem zaštrachala ve své sbírce a našla to! Ihned jsem pocítila záchvěv stesku, protože co Premiera zmizela ze světa, nenašla jsem lepší  časák (nejen o filmu) /a připusťme – na to jak mi je nesympatická - je Cinema dost drahá/, kterým bych mohla listovat v autobuse, v čekárně u zubaře, na záchodě – a naplňoval by mi tím „prázdné“ chvilky. Pokud dnes neseženu nějaké zajímavé číslo Pevnosti, nelistuji ničím. (Pokud tohle někdo čte a má nějaký dobrý tip na časák – napište prosím!)

A tak tenhle článek věnuji právě vzpomínce na ten skvělý časopis, co se vešel bez problému do kabelky, který sršil zajímavými informacemi nejen ze světa filmu, vtipem a k-zamyšlení-stojícími názory redaktorů. Stýská se mi.

.

Včera jsem se konečně podívala na film o nejrychlejším Indiánovi. A seč se ve filmu opravdový Indián ukázal, s tím rychlejším si nepodal ani ruku. Vlastně to ani nemohl, protože ten nejrychlejší Indián na světě má dvě kola a je strašně starý. Pochází z Nového Zélandu, jako můj nejoblíbenější film, a rád jezdí na výlety: Nový Zéland, USA, Nový Zéland, a pak ještě 9x. :D Byl to zajímavý filmový, ha, přímo labužnický, zážitek. Nemuselo se do něj vrazit milion peněz na leckdejaké triky, stačilo mu málo: dobří herci, dobrý scénář a hlavně zajímavý námět, který obstaral:

Burt Monro

Burt Monro se narodil roku 1899 v Invercargillu.V roce 1915 si koupil svůj první motocykl – Douglas a v roce 1919 si našetřil na Clyno se sajdkárou. Už s nimi trhal leckteré rekordy na různých závodech Nového Zélandu. Motocykl, který si koupil poté v roce 1915 měl číslo motoru 50R627, patřil tak tedy mezi časné výrobky firmy Indian.

Tato motorka zůstala ve výrobě v nezměněném stavu do roku 1931. Během poloviny století Burt pracoval na motocyklu a neustále zdokonaloval motor, aby udělal tento stroj co nejrychlejší. Originál Indian Scout dosahoval rychlosti okolo 55 mil za hodinu, Burt dosáhl rychlosti 90 mil v hodině, čímž se stal držitelem světového rekordu a posléze mnoha dalších. Roku 1962 Burt vyrazil poprvé na Bonnevillskou solnou pláň, kde pokořil jak jinak, další rekordy. První ve stejném roce hodnotou 178,971 mil v hodině.Závody v Bonnevill se neobešly bez incidentů. Jeden z nich se stal roku 1967, kdy foukal velice silný vítr, který Burtovi strhl brýle a on tak nemohl nic vidět. Minul tedy cílovou čáru a i s motorkou havaroval. Vyvázl tenkrát bez zranění. Při tomto pokusu dosáhl rychlosti 206 mil v hodině!

Burt Munro zemřel v prosinci roku 1978. Motocykl Indián, který vlastnil po celých 57 let, je nyní ve vlastnictví motocyklových nadšenců Jižního ostrova Nového Zélandu.

"All my life I´ve wanted to do something big... something bigger and better than all the other jokers."

Burt Munro

Při příležitosti stvoření mého 31. komentáře na csfd (: hurikán v ringu) vkládám video, které jsem našla. Celkem slušné podání písničky od Boba Dylana. PS.becouse Hurricane is beatyfull.

.

A tak zase včera někoho napadlo vzít mě do kina. Ten někdo, byla moje sestra – oblibuje si Anthonyho Hopkinse. (:

Ano, byli jsme v kině na Rituálu. Co jsem si odnesla z kina? Krom obalů od požitého jídla otázku: Proč chtěl Anthony Hopkins hrát exorcistu, který sám bude lapen do otěží obávaného zplozence pekla Baala??? Možná by se tenhle příběh dal zpracovat mnohem temněji a vůbec. Nebylo to nejhroší, ale tématika exorcismu a ďáblů byla mnohem lépe zpracovaná v Constantinovi. Lecter, pardon – Anthony se mi do tohohle filmu nehodil. Podivíni a šílenci mu jdou k pleti, ale tohle byl přehnaný přehmat. Znovu házím svou otázku do světa v naději, že najdu odpověď: Proč, Anthony. Proč? Tvým hereckým hvězdičkám hrozí úbytek.

Kdybych film neviděla v kině, nezasloužil by možná ani ty ***, který jsem mu v záchvatu milosrdenství darovala. Tématika bůh-ďábel je myslím (stejně jako upíři) již přeslazeným čajem, který pijeme každý den. Už nééé!!! /Stejnak se mi už nikdy nezalíbí jiný kněz než ten, kterého tak brutálně dobře stvárnil Ewan McGregor, kurňa fixa – ten byl!!!!/

Po kině jsem potřebovala nějak vyplnit alespoň kousek mého očekávání filmového zážitku, že jsem si pustila The Moon. Viděla jsem zpola polovinu, než jsem padla za vlast, jak se říka a usnula…ale kupodivu mé filmové choutky byli uspokojeny a já ráno vstávala s malými škuby u rtů, které měli symbolizovat slabý úsměv. Mohlo to být horší.

A, ranní cesta do práce byla okořeněná hudbou Billa Contiho a Rocky válel!!!!

Com:to PIC:

Odstup Satane, jinak se neznám a probudím svou temnou stránku Hannibala!!!! Whola hey, nálepku tohodle rulézního psychiatra, koníčkem sériového vraha, mu nikdo nesundá.

Třetí zápis:

Včera večír jsem se vydala tou známou cestou kolem kláštera ke kinu. Promítalo se Biutiful, což byl opravdu biutiful film a Iňaritu mě opět nezklamal. (: Naopak, tenhle hodně dojemný snímek mi snad příjde z jeho tvorby to nejlepší! Alespoň to není zamotanec několika spletených života-osudů. Je to jednodušší, nikoliv méně krásné, ta temnota – ten smutek - působilo to vše tak kouzelně a já tomu kouzlu propadla. Film byl ponořený do takové té smutné a lehce depresivní hladiny, která se dala snést. (Né jako u černé labutě například) Určitě jeden z nejlepších filmů poslední doby. Nevzpomínám si, kdy naposledy bylo v kině takové ticho!!! Velice příjemný Javier Bardem. To jak ronil slzy, jak se smál – jak se vztekal a přemýšlel, jak se bál – to byl výkon herce nadmíru nadaného!! Ony ty „španělský“ filmy něco do sebe maj. Možná mě jen unavila ta americká vize dokonalého života krásných a úspěšných lidí. Tohle je naprostý opak. A ta španělština!! Výborný!

(: Což mi připomíná, poslouchám teď aspoň chvíli denně soundtrack k Dexovi 4. To je taky neskonale temné, depresivní a přitom tak krásné, romantické a veselé. (:, Jako celý Dexter.

Notové téma Trinityho mi nahání strach a já každou písničku s jeho motivem prostě přepínám. Trinity je jeden z nejodpornějších badguyů, které jsem kdy viděla ):, naposledy – to bylo před lety, mi ošklivé sny přivodil Žluťák ze Sin City – před rokem ho vystřídal Trinity. Ještě, že ty doby prvního sledování jsou pryč.

K víkendu: Pokoušela jsem se dívat na Londýnského gangstera. Zahlédla jsem kousek obchodníka se smrtí – a říkala jsem si, kde jsou ty doby, kdy filmovému plátnu slušel Nicolas Cage??? Nakonec jsem se ale opila a padla za vlast, abych si druhý den ( v neděli) zanadávala na pány času, kteří vymysleli přesun na letní čas!!!!!!!!!!

Pro dnes se snad loučím.

(Na obrázku Kino Crystal v České Lípě)

Druhý zápis:

Včera jsem si před usnutím pustila film, od kterého mě delší dobu zrazovalo pouze "nízké hodnocení na csfd". Dobře jsem udělala, že jsem nepodlehla "vlivu". Film byl naprosto dokonalý. Vypracovat to do té úrovně, že by se Ian s Aaronem opravdu dostali do Neverwasu by nejspíš bylo příliš absurdní, avšak netradiční - byť se nejedná o děti plující na podivné lodi, na kterou se dostali přes obrazek na zdi, ani o děti nakažené skoro-až-bez-hranic- fantazií hrajících si v lese na dokonalejší svět, ale o dospěláky!!!! Nekončilo by to smutným poznáním, že nic takového jako Neverwas není, že se Ian i Nick opravdu pomátli a že se velký Aaron nevrátí do dětských let. Snímek na mě udělal tak velký dojem, že v mžiku okna tisknu plakát a vkládám do rámečku a na zeď s ním. Ian McKellen je prostě třída a basta. Myslela jsem, že po Gandalfovi na mě už nemá šanci udělat fantasiijní dojem dramatické dokonalosti. Však tu je, herec - co si zaslouží svůj titul víc než.... Už radši mlčím.

Na obrázku  Two faces: Harvey Dent, pardon - Aaron Eckhart a zlatíčko Gandalfí: Ian McKellen

Dnes, 22.3. - významný to den, neboť jsem se přichýlila k tomu vést si zde svůj fimový deníček. Jakmile uvidím nějaký film, hned se blýsknu - a písnu vám svým košilatým stylem o tom, co - kde jsem viděla a kolik balíčků žvýkaček jsem při tom vyžvíkala.

Tento týden, jsem neviděla film žádný, zato o víkendu jsem jich viděla hned několik:

1) Profesionál - fešák Belmondo vs. fešák Hossein (http://www.csfd.cz/film/32440-profesional/), moc pěkný film na to aby byl zatracen, proto-že je starý. Už jako mala jsem si jím nechala věšet bulíky na nos a dívala se. Pokud dospělácký film zabaví dítě, může si oddychnout, protože zabavit dítě je, jak všecky tetičky víme, moc těžké. (:

2) Já, robot - tuhle assimovskou alegorii jsem viděla terpve poprvé a byla jsem příjemně překvapena, nečekala jsem tak kvalitní scifi (:, Willu Smithovi se tahle role hodí asi tak jako dobře ušitý oblek od Armaniho. (: A ti roztomilý, nevraživí roboti a co teprv ti "vraživí" strach nahánějící. Opravdu moc dobrá krimi-scifi.

3)Kameňák - film sestavený z ftipů, docela slušný nápad, bohužel - páč Trošku skřípam zubama pokaždé, když ho dávají v televizi - není to tak vtipné, jak se zdálo býti, fráze otřepané, ftipy celorepublikově známe a někteří herci: škoda mluvit. Zdeňku, radši natoč další pohádku alá Jasněnka a létající bačkůrkář!!!

4)Matylda - toto rozkošné dílko D. Davita se mi strašně líbilo, je to přesný opak toho co profesional. Když film pro děti dokáže zaujmout dospěláka, je to výtečný dětský film. A Matylda je rozkošná holčina. Zato ta obluda hromotřasova, nebo jak se jmenovala! Brekek.

Toť můj první zápis v deníčku. Držte palce ať není posledním!

(PS. Samozřejmě padlo i několik dílů z Dextra!!!! Již po druhé se dívám na třetí serii a řeknu Vám, Miguel Prado to má spočítaný :-) )