Rattlehead

Režiséra Schlöndorffa i slovenského kameramana Luthera spojovala láska k němému snímku "Země". V jeho stylu začali natáčet zkušební záběry k "Ráně z milosti". Aby dosáhli tvrdého, velmi kontrastního obrazu, použili poslední dosud existující černobílý materiál, nejslabší zvukový negativ (14 ASA), který neměl prakticky žádné šedé tóny, jen černou a bílou. Díky úspěchu filmu ve Francii objevil slovenského muže za kamerou velký polský režisér Wajda, který s ním později také natáčel.

Povedený snímek s výbornými herci, potěšila mě i pohyblivá kamera. Když jsem dnes v knihkupectví viděl, jak rozsáhlým románem "Bratři Karamazovi" jsou, tak je zřejmé, že tento film si opravdu vystačil jen s jeho malou částí, ale vůbec to nevadí. Děj je opravdu zajímavý, postava sluhy Smerďakova takřka démonická. Na snímku je zajímavé, kolik ruských (režisér Ocep, scénárista Trivas) či ukrajinských (hlavní herečka, nápadně podobná Marlene Dietrichové v Modrém andělovi) tvůrců se na něm podílelo. Předhitlerovská německá kinematografie byla opravdu kosmopolitní (vždyť třeba i Martin Frič či Karel Anton točili německé filmy). P. S. můj jubilejní osmistý komentář.

Ve své době nejdražší film v (ko)produkci Barrandova. Natočena byla německá a francouzská verze (česká nikoliv). Počty statistů-vojáků rozhodně převyšují tehdejší standardy a ani dnes nepůsobí bojové scény špatně. Pokud jde o děj - ruský důstojník si bere za ženu Japonku Juki, její bratr ji ale už slíbil jednomu váženému Japonci, a tak se své sestry zříká. Juki se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny - svým ruským mužem a svým bratrem - špionem, který chce, aby mu donášela. Může mít tento příběh šťastný konec? Viděno v kině Ponrepo v rámci Cinefestu 2022.

Dobrý scénáristický nápad a povedená taneční čísla. Tyhle roztomile naivní filmy z padesátých let mám rád. Jen ty písničky mohly být lepší, nepamatuji si ani jednu melodii. Snímek není vhodný pro feministky...

Celou tuto trilogii z doby kamenné hodnotím vysoko, jsou to krásné filmy. Kolik obdobných snímků u nás vzniklo?

Příjemné překvapení a další neprávem zapomenutý snímek. Tento film má krásnou duši a moc mě bavil. Natáčení proběhlo v roce 1969, v květnu 1970 byl schválený snímek předán Ústřední půjčovně filmů. Kvůli emigraci hlavní herečky však nebyl uvolněn do distribuce, premiéra tak proběhla až v prosinci 1990. Rozpočet byl na svou dobu celkem vysoký - 4,5 miliónu Kčs.

Povedená bláznivá veselohra s dobře propracovaným scénářem a skvělými herci. Ovšem některé snímky čtyřicátých let, které jsem ohodnotil čtyřmi hvězdičkami, mě baví přece jen více, a tak u tohoto psího filmu dávám jen tři.

Chci podotknout, že s románovou předlohou nemá tento snímek mnoho společného. Film je dělaný na velký efekt (což se mu dobře daří). Kniha popisuje setkávání mladých socialistů u Vlasovových doma. Matka zprvu synovy myšlenky vůbec nechápe, ale postupem času je bere za své a sama roznáší zakázané letáky a knihy. Rovněž je třeba si uvědomit, že matka žila dlouhá léta s tyranem, který ji akorát bil. Nyní se před ní otevírá nový svět, lepší, kde existuje naděje na spokojený život. Název "Matka" lze zřejmě chápat i jako určitou metaforu - viz "Všichni jsme děti jedné matky - pravdy."

Novější verze je určitě vypilovanější. Z této staré se mi líbí scéna u zubaře, zpívání v kostele a závěrečná přestřelka. Naopak úvod mohl být určitě delší a postavy jsou trochu nevýrazné (až na Petera Lorreho). Scéna v Albert Hall je v nové verzi stokrát lepší.

Náhodou to není špatný snímek. Musím pochválit pohybující se kameru, k tomu film nabízí plejádu slavných herců (třeba Ferbaska nebo pan Marvan zde mají jen malé role). Titulní píseň z hlavy jen tak nedostanete. Takovouhle slavínštinu si nechám líbit. Zajímavé jsou osudy Hany Bělské (později emigrovala a zahrála si třeba v akčňáku "Přání smrti 3") a Karla Hradiláka, který rovněž zamířil do Hollywoodu.