Rattlehead

Billy Wilder o Marilyn Monroe : "Marilyn nikdy nepřišla včas, ani jednou jedinkrát. Mám starou tetu ve Vídni a ta naopak všude chodí včas, jenže kdo by ji chtěl vidět ve filmu?" V jednom dokumentu vzpomínali, že při slavné scéně s větrem z podzemky bylo v jednu chvíli vidět Marilynino pubické ochlupení. Její manžel DiMaggio zuřil a v hotelovém pokoji ji měl uhodit. Pár týdnů poté Marilyn zažádala o rozvod...

Dobré, ale přece jen americké, takže tomu chybí větší hloubka. Spíše než neustálé manželské hádky bych ocenil, kdybychom viděli více politického pozadí. Byli to finančníci z Wall Street, kdo finančně podporoval ruské bolševiky. Car nebyl žádná americká loutka, a tak bylo třeba ho odstranit a dosadit na jeho místo svoje lidi. Takový Trockij žil svého času v New Yorku, měl jen malý příjem peněz, ale přesto si žil nad poměry (podpora budoucích kádrů?). A sám prezident Wilson mu sehnal pas, aby mohl v roce 1917 odjet do Ruska dělat revoluci. Původním cílem Bolševické revoluce bylo zavraždění carské rodiny a odcizení veškerého majetku a zdrojů Ruska zahraničními sionistickými bankami. Celé Rusko se mělo dostat do soukromých rukou Domu Rothschild. Takže politicky je tento film dost plytký a postrádá zásadní informace o pozadí tehdejších událostí. Závěrem ještě dodám, že hlavními oscarovými soupeři byli "Ohnivé vozy", "Na Zlatém jezeře" a "Dobyvatelé ztracené archy".

Jeden z nejlepších televizních pořadů, co znám. Žádná pokleslá zábava pro tupé góje, ale velmi inteligentní a vkusná soutěž s přehlídkou našich nádherných zámků, klášterů apod. Navíc s hranými scénkami, které jsou velmi na úrovni a vystupuje v nich celá plejáda našich známých herců (vzpomeňme třeba natěšenou rajdu Kateřinu Brožovou s hlubokým výstřihem, vůči níž je ovšem její manžel chladný, neboť je uchvácen malbami na stropě ložnice...). Přiznávám, že i když mám dějepis rád, tak otázky jsou na mě docela těžké, a tak si většinou připadám jako úplný blbec, ale to vůbec nevadí. Rád se něčemu přiučím. V dnešní době by se Česká televize na něco takového už nezmohla, bohužel. Vynikající moderátorská dvojice - kultivovaný Marek z Ebenu a sličná panna Klárka.

Docela netradiční film naší tehdejší kinematografie. Skvělý němý úvod, vůbec vizuálně se film povedl. Zvuková stopa je, pravda, slabší a navíc občas chybí pár vteřin filmu. Některé scény dnes působí poněkud pateticky, ale je třeba si uvědomit, že jsme stále v podstatě na začátku zvukové éry. Pro mě nadprůměrný film, na kterém se ovšem zub času podepsal.

"Moderní hudba nesmí mít ani melodii, ani cit, ani srdce, protože jinak není moderní!" Tak tahle hláška Oldřicha Nového se spíše hodí na ty současné moderní sračky, které konzumuje přiblblá mládež, ale na tehdejší muziku mi přijde příliš nespravedlivá. Film je takovým standardem naší tehdejší tvorby. Nenadchne, ale ani neurazí. "Vy chcete dovnitř? - Ne, k voknu. - Áá, vy kvoknete...".

Možná by to byl průměrný film pro pamětníky, kdyby tu ovšem parádní herecký výkon nepředvedla úžasná Antonie Nedošinská. K tomu přidejte Lídu Baarovou (ta vždy potěší) a v menších rolích krásku Helenu Bušovou plus skvěle výřečnou Růženu Šlemrovou. Jako u jiných starších filmů musím pochválit vynalézavost při navazování za sebou následujících scén (např. paní Nedošinská v rybárně říká, že by se mohla jít klouzat, načež následuje scéna na kluzišti, to je moc povedené; podobných vychytávek je tu několik). Hezké jsou záběry zasněženého Špindlerova mlýna. Celkový dojem z filmu je tak u mě nadprůměrný. Jen ta anglická čeština pana Korbeláře mě tolik nebavila.

Rok 1954 byl v Japonsku pochmurný. Od Hirošimy a Nagasaki neuplynulo ještě ani deset let, proto Japonci pozorovali experimentální jaderné výbuchy USA, Velké Británie a SSSR s velkým podezřením. K tomu mezigenerační nedorozumění a krize rodiny. Život v té době asi opravdu nemohl být moc optimistický. Tento snímek tehdejší dobu skvěle vystihuje. Rovněž portrét hlavního hrdiny je výborný. Moc se mi líbí gesto, kdy členům rodiny, kteří ho chtějí zbavit svéprávnosti, přinese v horku limonádu. Nepatrné gesto, které ovšem ukazuje jeho lidskost. Nebo když je ke konci filmu prosí, aby s ním odjeli do Brazílie, to je hodně silná scéna. Celkově ale řadím tento film k těm "slabším" Kurosawům, proto jen čtyři hvězdičky. Herecký výkon mého oblíbence Toširó Mifuneho doslova bere dech a troufám si tvrdit, že právě zde vytvořil jeden ze svých nejlepších výkonů vůbec.

Tento film přinesl Kurosawovi nemalé potíže a málem ukončil jeho dosavadní úspěšnou kariéru. Do kin se dostala pouze okleštěná verze, původní autorský sestřih v délce 265 minut byl zkrácen střihači studia bez možnosti zásahu režiséra na 166 minut! Chápu, že producenti mají hrůzu ze čtyřhodinových filmů, ale tohle se opravdu nedělá. Film je pak narušen (jeho rytmus, styl, návaznost děje) a je z něj v podstatě torzo (byť v tomto případě - i v mnoha jiných, třeba "Úžasní Ambersonové" - se pořád jedná o velmi dobrý snímek). Herecké výkony už tradičně výborné, líbí se mi odraz dvou tváří na skle výlohy vedle obří fotky Taeko (jakoby symbol celého následujícího děje), závěrečná scéna se svíčkami, kde Akama podléhá šílenství, karneval na ledě, opakující se motiv nože, vhození balíku peněz do ohně atd. Navzdory neúspěchu "Idiota" se chtěl Kurosawa k Dostojevskému vrátit ještě v roce 1970, kdy uvažoval o adaptaci románu "Zápisky z mrtvého domu", pro tento projekt ale nenašel producenta. Škoda...

Tento film je považován za průlomový v norské filmové kultuře. Ve své době byl jedním z mála snímků vytvořených Nory, protože norské filmy tehdy často natáčeli Švédové, Dánové či Němci. Pozor, herečka Asta Nielsenová zřejmě nemá nic společného se stejnojmennou hvězdou němého filmu z Dánska. Viděl jsem zrestaurovanou verzi, která je k dispozici na "uložto.cz". Trvá 75 minut a má skvělý hudební doprovod, který nahrál Norský rozhlasový orchestr. Pro fanoušky filmové historie povinnost!

Film měl slušný komerční úspěch. Část filmu se natáčela přímo před rodným domem Vladimíra Slavínského, ten se zde rovněž ukázal jako obratný a odvážný lyžař.