Rattlehead

"Kam jdeš?" - "Chlastat". První polovina je dost průměrná, ale když to vydržíte až do konce, budete odměněni, neboť druhá půlka už je mnohem zajímavější. Je to jeden z těch filmů, kde se hlavní postava zprvu jeví negativně, ale nakonec zjistíme, že je to správný chlap a vlastně chudák. Nejvíce mě zaujaly záběry na výtah jedoucí pod zem. Zajímavé je zjištění, že i v padesátých letech byl u nás film zjevně částečně sponzorován tabákovým průmyslem...

"Víš ty vůbec, kdo to byl Galileo Galilei?" - "Vím, hrál za Juventus, fotbalista". Když jsem se o existenci tohoto snímku zcela náhodně dozvěděl v knize "Encyklopedie fantastického filmu", nevěřil jsem, že bych ho kdy mohl vidět. Ale stalo se a jsem za to rád. Jedná se totiž o poměrně zajímavý kousek, kde vedle záhad nechybí ani humor. Prostřední povídka možná slabší, ale ty dvě zbylé mě bavily. A vůbec mě takové filmy baví více než nablýskané hollywoodské blockbustery za sto miliónů dolarů. Snímek je k vidění na YouTube.

Opravdu krásný snímek, který je zcela neprávem zapomenut a zde navíc těžce podhodnocen. Jsou zde patrné vlivy francouzského poetického realismu. Václav Řezáč napsal skvělý scénář, kde je činžovní dům spojovatelem různých životních osudů a tragédií. Pan Krška s kameramanem Střechou pak vše obohatili krásnými záběry. Zajímavé je, že zde vystupuje docela dost mně naprosto neznámých herců. Znovu se ukazuje, že naše kinematografie mezi Druhou světovou a Vítězným únorem byla hodně kvalitní, a je škoda, že byla utnuta dříve, než řekla své poslední slovo. Ale na druhou stranu nemá cenu brečet, běh dějin už zpět nevrátíme...

Muzika je samozřejmě výborná, ale nesnáším "modernizaci" klasických děl. Místo plesu ve vévodském paláci tu máme nějaký mejdan zlaté mládeže, dvorní šašek vypadá jak donáška pizzy, vévoda mantovský je přiblblá celebrita atd. Celá výprava působí dost uboze a nepatřičně. Navštívil jsem starší představení v roce 2012 a to bylo celkem v pořádku. Ale tohle nové nastudování hraničí se znásilněním původní opery, která měla premiéru 11. března 1851 v Teatro La Fenice v Benátkách. To je ta moderní doba - krásné a ušlechtilé umění zaplevelit lacinou úchylností.

Velmi záslužný počin, jenom ten Smetana si podle mě moc podobný není.

Milé a přesvědčivé, hned bych si šel koupit draslo...

Nádhera, tolik krásných nápadů na tak malém prostoru.

Ať se jdou dnešní počítačové triky vycpat, tohle je ta pravá filmová magie.

"This isnt my kid, I am not kidding." Uvedeno 9. listopadu 1914, tedy jeden z posledních filmů prvního roku u Keystone, kdy Charlie stihl celkem 35 snímků. Nejvíce se mi líbilo utírání rukou do vousů jiného muže.

Stejně jako první film o doktoru Hichcockovi docela slušný horor se solidní atmosférou. Ale závěr je natolik přitažený za vlasy, že více než tři hvězdičky prostě dát nemohu.