Martrix

Nejspíš by to bylo fajn čtení pro teenagery. Díky lesbické romanci, zastoupení všech možných etnik a možnosti ztotožnit se s mladými hrdiny, by to jistě dnešní mlaďoši ocenili. Akorát by se autoři takové knihy, museli trochu víc rozepsat ohledně vztahů, motivů...prostě ten příběh propsat něčím živým. Tohle je totiž největší problém tohoto filmu. Je to jakýsi scénáristický zombík, ve kterém jsou postavy posouvány od scény ke scéně, od rádobyfórku k trapnostem...jako šachové figurky, ale v partii orangutan vs makak. Všichni tam dělali vlastně křoví. Komu? To je právě to...nikomu, protože záporák je jen digitýpek s jednoduchým originem a asi hlavní postava Phoebe levitovala mezi všemi tak nějak bezprizorně . Nefunguje tady načasování, dynamika, chemie mezi postavami, nic se nebuduje...je to jen skládačka, která nemá dokonce ani pořádné finále. Žádné z témat, která se mihnou jen tak v řeči jako je rodina, boj s nepochopením ze stany starších, pocit užitečnosti starých...nic z toho nemá ani za mák uvěřitelnosti...žádnou energii vzbudit nějakou emoci. Celé je to jako epizoda animovaného seriálu, která byla omylem natočena masáky a z nějakého podivného důvodu nabobtnala na téměř dvouhodinovou stopáž. Cílovka 8-16 let...s telefonem v ruce. Krotitelé duchů: Odkaz posloužili jako solidní propojení mezi pamětníky a fandy bezmála čtyřicet let starého filmu a dnešní generací. Byl to vcelku vydařený pokus o restartování úspěšné franšízy. Dalo se čekat, že postupně se začne odhazovat to staré a najede se na modernější vlnu...zaměří se víc na cílovku, která dnes jede na něčem jako Wednesday, Stranger things, apod.. Jenže v tomto paskvilu se nic takového nestalo. Staré zůstalo, ale bez nostalgie a vtipu a pro novou generaci diváků, nic moc atraktivního nepřibylo. Jako by se dívali na film pro pamětníky, ale s lepšími triky a aspoň několika mladými herci. Za mě je to velké selhání především ze strany studia. Jak mohlo angažovat na takovou práci zrovna Gila Kenana?! Svěřit takový projekt někomu, kdo nemá žádný profesní kredit? Tímto selháním se ze slibně rozjíždějící frenšízy stala mršina, kterou se samozřejmě bude snažit studio i nadále oklovávat. Je mi jasné, že výrok...dostáváme zprávy z celého světa o paranolmálních aktivitách..., je předzvěstí otevírání nových poboček Ghosbusters...s novými členy...v různých koutech světa...možná vzniknou seriály... . A je to dobře, protože by byla škoda, aby to skončilo komatem značky, jako se povedlo třeba díky Muži v černém: Globální hrozba. Ale popravdě, pokud to tentokrát nesvěří do rukou někomu schopnému, nebo aspoň s potenciálem, tak budu raději reprízovat některý z mnoha jihokorejských duchobijných seriálů. Krotitelé duchů: Říše ledu sice nejsou tak otravně nudní, jako Krotitelé duchů (2016), ale to jen díky zakomponování staré gardy a sympatické Mckenna Grace.

Filmy pro pamětníky mám moc rád a leckdy jsem se při jejich hodnocení nechal unést nostalgií; i přes vyšší míru patosu a strojenosti, jsem nějaké ty půlhvězdy přidával. Ale tentokrát tomu tak nebude. Tahle rádoby krimi komedie, je v mých očích pouze velká zavlasypřitaženost s hloupou pointou. Do parodie a la Lelíček ve službách Sherlocka Holmese má dost daleko. Samozřejmě není špatně vše. Korbelář byl vynikající a Pešek ukázal, že ustojí hlavní roli. Ovšem tím bych s pozitivy končil. Mám rád chytré scénáře....ale nesmí být překombinované. Vlastně jsem dost alergický na filmy, které na diváka v samotném závěru vybalí podvůdeček ve stylu...všechno je jinak. Ale nebudu spoilerovat. Že je to pochybně zkonstruovaná opičárna bych i přešel, ale nikoliv to, že jsem se tak často nudil. Pocitově to byl dvouhodinový film.

Některé zkušenosti jsou sice nepřenositelné ze 100%, ale dobrý vypravěč dokáže díky empatii diváka ...tzn. představivosti a soucitu, předat nejen spoustu informací, ale také emocí. A přestože se dal tak silný námět zpracovat lépe, Levinston jich na vás nakydá tolik, že zapomenete na děsivý český dabing, poněkud rozvláčnou první půli, nevyužitého Hoffmana a dokonce i na za vlasy přitažená místa ve scénáři. Druhá půle Spáčů je totiž natolik silná, že vás tahle nepravděpodobně složitá cesta za pomstou, stejně vtáhne. A jako každý dobrý příběh ve vás Spáči vzbudí potřebu diskuze. Tvůrci totiž hodili do placu nejen téma týrání dětí, ale také několik závažných a poněkud zapáchajících témat, týkajících se morálky. I s ohledem na nepřenositelnost traumat z dětství je jasné, že by šlo o diskuzi bouřlivou. Ovšem i po takovém konci mi zbývá dost drzosti na kritiku: i když má film téměř tři hodiny, dost mě mrzí nedotaženost v případě kněze; máte k dispozici DeNira, navíc v takové roli....jen jeho linka s dilematem kterému čelil, by vydala na celovečerák. Škoda. Stojím si za tím, že Spáči mohli být v rukou lepšího scénáristy, extra filmem.