Cheeter

Černá zmije. Tak trochu tvoří dvojici s červeným trpaslíkem. A to jak barvami, tak kvalitním humorem. Na oboje se rád dívám a k obojímu se rád vracím. Dobrý výběr herců a skvělé hlášky, co se neomrzí. Asi není potřeba o tom písnit do nekonečna.

Renesance. Lepší technické provedení jak středověk, ale radši mám třetí a čtvrtou sérii. Dokážu je víc docenit.

"Tvůj snoubenec byl jen třetiřadý námořník, ale prvotřídní druhý chod."

Jedna z mála epizod, kde Hawkeye vidíme v jiné situaci, než jsme zvyklí. A tyhle díly mám rád, protože ukazují skutečný charakter rolí, stejně tomu tak bylo u Charlese. A kuželky jako druhou linii netřeba moc komentovat, svoji práci odvedli dobře.

Asi nebylo úplně šťastné, že jsem sledoval nejprve Zlou krev a pak až Sňatky z rozumu. Člověk na konci věděl, kam to bude směřovat. Ale aspoň teď můžu porovnávat. Byť Zlá krev je vyvedena v barvě, tak v kvalitě mi přišly mnohem lepší Sňatky z rozumu. Hodně je zde věnován prostor národní otázce, později otázce sociální, a to ještě docela tendenčně.

Musím se přiznat, že závěr mě moc nepotěšil, přišel mi nějak moc sešněrovaný.

Od začátku do konce byl celý díl ve velmi svižném a příjemném tempu, tentokrát to bylo spíš o velkých událostech, než o těch malých. A zpracování to bylo opravdu dobré, na jedné straně vidíme složitost událostí, na druhé straně jsou velmi srozumitelně vysvětleny i laikům.

Nevím už jak jsem před pěti lety došel k tomuto hodnocení, ale i dnes bych dal stejné. Celý film podle mě pokulhává, a to hned dvakrát. Jednak tím, že nezobrazil atentát, jak proběhl. A to hodně lidí očekávala. Ta matná šmouha, kde se to mihne je dost slabý odvar. A druhým problém je podle mě mdlost celého příběhu. Na druhou stranu technická stránka se podle mě dost povedla. A co se týče zachycení dobových nálad, tak to bylo také dobře zpracováno. Pozorovat jednotlivé názorové proudy tu jde dost dobře, člověk nemusí být odborníkem. Jenom jestli to dokáže běžný divák zkonzumovat.

Velmi složité situace evidentně vyžadují jednoduchá, až primitivní řešení. Ale když to prochází, tak proč ne.

Obyčejný lidský osud na pozadí války. I to je jedna tvář válek. Většinou známu tu bitvu a vítěze. Ale sledujeme úplně jiný příběh. Příběh lidí, kteří měli tu smůlu, že se jim do života připletla válka. Na velmi malém prostoru je zde vidět, co mohli lidé prožívat na pozadí bitvy, jakou byla bitva u Slavkova. A v podstatě všichni lidé, kteří si něčím takovým prošli. Ono ani není potřeba, aby v tomto případě byl snímek delší, bohatě postačilo zvolená stopáž. Divák si ani nevydechne a prožívá film od začátku do konce. Za mě jednoznačná spokojenost a jen doufám, že podobných děl bude jednou více.