Tom Hardy

Odvážný tvůrčí krok ve změně formátu (respektive využití přímé linky napříč 90 minutami s umělým smíchem), jemuž nedochází dech a s přehledem drží vysoko nastavenou laťku od prvního prolezení skrz kočičí dvířka až po Krytonovo prospání zřejmě nejdůležitější výpravy téhle posádky. Bylo to hrozně fajn a vlastně to jediné, co mi pořád v přicházejících epizodách chybí, je nějaké pořádné dořešení Kochanské. To mi Robe a Dougu netvrďte, že jste s ní už vážně skončili!

Slabá detektivka, zachycení vietnamské komunity nicméně hodně povedené a často intenzivní. Ve filmu překvapivě příliš nejde o střet kultur. Jistě, Novotného rasista občas vyvolá tření, ale to je vedlejší. Jde hlavně o hodnoty. Jde o to, na jakou stranu se, stojící tváří v tvář těžkému rozhodnutí, postavíme. Ve svém emocionálním finále, které je současně nejsilnějším momentem filmu, Miss Hanoi tíhou morálního rozhodnutí "práce versus rodina" téměř připomíná hongkongskou akční školu, kde se podobná dilemata řešila hlavně v osmdesátých a devadesátých letech. A to myslím jako pochvalu. Nemalou zásluhu na tom má výborná Ha Thanh Špetlíková v hlavní roli. Zdeněk Viktora, pro něhož jde teprve o druhý režijní počin, má před sebou ještě kus práce. Jakmile Miss Hanoi opustí "exotický prostor", stává se tuctovou kriminálkou s televizním vizuálem. Nejde ale naštěstí o časově ani dějově dominantní prvek. A zbytek je velmi dobrý, chvílemi až vynikající.

Zapřisáhl jsem se, že už si rozhodně nedám žádný nový film s Willisem, který bude režírovat Matt Eskandari. Jenže ve mě ještě pořád žije ten desetiletý kluk, který kdysi s otevřenou pusou koukal v televizi na Měsíční svit a od té chvíle potřeboval vidět všechno s tím šílencem, co tam hrál hlavní roli. Takže k Survive the Night. Nakonec jsme vlastně rád, že jsem vlastní předsevzetí porušil, protože zdaleka nejde o to nejhorší, co VODillis během poslední dekády natočil. V prvé řadě tady nemá pouhé cameo, ale plnohodnotnou roli, která se producíruje před kamerou dobrou polovinu stopáže. Herci navíc všeobecně nejsou špatní (rozhodně to nepůsobí jako slezina amatérských nadšenců), jen na Lydia Hull se film od filmu hůř kouká. Dokonce i Eskandriho musím pochválit, protože tentokrát něco konečně režíruje a chvílemi mu i slušně funguje napětí (čemuž pomáhá i fajn soundtrack). Bohužel je úplně mimo scénář. Zhruba do půlky se ještě snaží držet nějaké elementární logiky, ale pak se to opravdu odstrašujícím způsobem rozsype, postavy se začnou chovat úplně šíleně a s nadějí na slušný výsledek je konec. Ale dívat se na to bez újmy dá, o tom žádná. A to je po odpadovém Trauma Center přeci jen zlepšení. 30%

Komiksová verze Community. Zcela bez přehánění. Naprosto utržené, řetězící zběsilé nápady a přitom nezapomínající na postavy. S původním konceptem seriálu už to nemá prakticky nic společného, ale mě osobně ani to vážné zachraňování osudu světa nebavilo. Zato tahle pestrobarevná šílenost, která má něco z roztomilé naivity Power Rangers a Xeny, to mě bere hodně. Přirozeně ne každý nápad padne na úrodnou půdu, ale je jich tolik, že je to jedno. Oddechovka jak víno.

Lepší režisér by možná podobný námět očesal o nepřirozeně znějící dialogy, dodal mu tempo a vylepšil dojem z některých těžkopádných odhalení. Nemluvě o tom, že by akční scény (kterých naštěstí není moc) pak nemusely působit komicky. ALE, i když má The Poison Rose pořád daleko k něčemu opravdu dobrému, je třeba jedním dechem dodat, že kdyby kousky takovéhle kvality nyní natáčel například Bruce Willis, byli bychom za to ještě rádi. Protože když už mít nakročeno k hereckému důchodu, kde zkrátka kinohity do klína nepadají, je i lacinější televizní detektivka lepší než tupé akční céčko.

Ironického komentáře málo, tupost soutěžících víc ubíjející svou povrchností a prázdnotou než aby byla opravdu zábavná (Haley nicméně občas správně ne/trefí myšlenkový cíl - "Je z L.A. a bydlí na lodi. Znamená to, že je chudý nebo bohatý?"). Ve výsledku to ale není o nic horší než jiné reality ptákoviny, které se plodí. A tahle má aspoň nezpochybnitelné produkční kvality. Nejpřekvapivější je pro mě každopádně to, co se dnes pokládá (alespoň očima amerických tvůrců) za sexy vzor (Nicole... opravdu?). A dvakrát tolik to platí u chlapů. Takového Davida jsem celou dobu díky jeho hlasu Toma Hollanda nedokázal brát vážně a Harry... inu, mám 174 cm, tak nikdy asi nedocením to, jak je výška opravdu žádaná :) Je každopádně škoda, že se nepovedlo najít nějakou výraznější paletu charakterů. Tak třeba to vyjde v druhé řadě.

Hodně fajnové řemeslo s wow akční scénou uprostřed a spíše vlažným dojezdem, kde nejvíc zamrzí, že to chlapáctví, jaké by tam Hargrave chtěl mít, postrádá onu úspornou rafinovanost v profilaci charakterů, s níž uměl pracovat Tony Scott (dvakrát tolik na ploše dvou hodin). Ale jako výplň nudné soboty v době koronaviru naprosto ok záležitost. A uvědomil si, že Hemsworth dozrál do momentu, kdy bych mu s chutí svěřil Jacka Reachera. V podobné stylizaci je pro to skoro ideální.

Domino by už z logiky věci, vzhledem k lidem před i za kamerou, mělo být aspoň slušné. Jenže téměř všechno je špatně. Ještě by šlo přežít, že je hlavní hrdina za neschopného blbce a celý scénář dost klouže po povrchu. Opravdu bolestivá je ale hlavně laciná výprava. Není to tak, že by De Palma nebyl z filmu cítit. Pokud alespoň trochu znáte jeho filmovou řeč, snadno poznáte mistrům rukopis. Vinou mizivého rozpočtu vše ale působí lajdácky a amatérsky, jako práce nadšeného studenta, který se ze všech sil snaží imitovat svůj vzor, ale nemá na to dostatek času ani prostředků. Nejefektivnější je Domino v momentech, kdy bylo vyžadováno nejméně produkčního úsilí, tedy když postavy někde sedí a diskutují. Velká zábava se stále nedostavuje, v tu chvíli to nicméně alespoň není trapné ani nechtěně komické. Většinu času každopádně Domino působí jako zlý vtip, kterým si někdo střílí z De Palmových fanoušků. Nenechte se nachytat, vážně to za to nestojí. 30%

V prvé řadě by měli autoři "poděkovat" studiu za to, že se v rámci propagace rozhodlo vykecat i to málo zajímavé, co se ve filmu stane. K čemu je pak scenáristická snaha o nějakou hravější expozici, když všechno divák před zhlédnutím dávno ví. Druhým problémem je hlavní hrdina. Bloodshot je v jádru klasické devadesátkové béčko, jenže tehdy podobné kousky táhli v akci zajímaví borci (co bychom tady dali za někoho, kdo umí Van Dammeovu roznožku nebo Seagalovo sebejisté lámání rukou). Bohužel Diesel nabízí akorát nahoněné svaly, zarputilý výraz a tílko, které tahá už od prvního dílu Rychle a zběsile. S někým v akci schopným by z toho mohla být fajn ozvěna akčních dob minulých. Takhle Bloodshot nemá nic. 50%

Film, u kterého jsem si uvědomil, že ač oceňuji všechno to pečlivě budované napětí, prokreslenou psychologii i VELMI dobré zaznamenání toho, s čím se vyrovnává oběť šíleného manipulátora, stejně mi nakonec udělá největší radost béčkové šlápnutí do plynu, kdy se "hlavní hrdina" konečně utrhne ze řetězu. Evidentně je to to, co od podobné látky chci především.