Tom Hardy

První série fantastická. Sice využívá falešné cliffhangery, aby nalákala na další díl, ale rozplétání jednotlivých nitek je zajímavé a poslední díl nabízí přímo vyčerpávající odhalení (následná emocionální katarze je jedna z nejpůsobivějších, jakou jsem kdy viděl). 85% Druhá série bohužel hrozně spadne. Celý proces je vlastně jen čekáním na Godota, protože se vesměs jen opakuje, co již divák sám ví (nové informace jsou tu vesměs dvě) a jde přesně o takový ten otravný projev nespravedlnosti, která akorát vytáčí tím, jak klade jednu překážku za druhou, aby se náhodou postavy nenudily. Po druhém díle jsem měl chuť to zabalit. Alespoň konec je silný a stojí za celý ten úmorný proces. 50% Třetí série jde lepší cestou v případu, finále tomu ale zlomí vaz. Po odhalení podstatného totiž vůbec, ale vůbec nedává smysl nic z toho, co se odehrálo předtím (respektive jak byly v úvodu rozdány karty). Ústřednímu duu - David Tennant a Olivia Colman oba excelují - to naštěstí šlape stejně pěkně, jako v první sérii. Znovu zaměření se na případ prospělo. Jako završení série může být. 70%

Takže jestli jsem to správně pochopil, tak žena v mužském světě uspěje jen tehdy, pokud má nějakou speciální schopnost, protože "normální" dřinou by toho nemohla dosáhnout? Inu, to je odvaha přijít v roce 2020 s takovým poselstvím. I když přejdu tenhle absurdní posun oproti originálu, zůstane vykastrovaný film s uměle působícími kulisami, zmateným střihem (Jak že se to Mulan dostala za padouchy u té sněžné hory?), nevýraznými vedlejšími charaktery, nevyužitými bojovými legendami v obsazení a hlavně s mdlou režií Niki Caro, která se evidentně k podobně velkému projektu nikdy neměla dostat.

Mix Slz slunce a Lovců lvů, kde režisér Michael J. Bassett nejednou scénou dokazuje, že má daleko do všech těch céčkových patlalů, nízký rozpočet mu ale podráží nohy, kde to jde. Jedna věc je, že to má zřejmě nejhorší zadní projekci při pádu do řeky, jakou filmový svět viděl od Lovců dinosaurů. Ale ta animovaná lvice, to je opravdové neředěné peklo. Skoro to vypadá, jako kdyby Bassett věřil, že peníze na lepší triky budou a tak film natočil způsobem, že ji neschovává. Přitom zrovna pro něj by určitě nebyl problém vytvořit hororovější pasáže s neviditelným nepřítelem. Škoda. Navzdory tomu si nemyslím, že je extra nízké hodnocení fér. Akce je slušná, herci sympatičtí (Philip Winchester sype jednu hlášku za druhou), spád tomu nechybí a jasně, konec je jak od Disneyho a triky jsou k smíchu, ale filmový odpad rozhodně vypadá úplně jinak. 50%

Výborný nápad, který Nolan nedokáže zužitkovat. Kdyby se jen "skákalo" a ne "přetáčelo", na celkovém vyznění by se totiž NIC nezměnilo. Ústřední lákadlo slouží hlavně jako koření akčních scén, které ale dle mého nevypadají zajímavě (už z logicky věci boří veškeré šance na pořádnou choreografii) a ještě je to vyčerpávající v tom smyslu, že jakmile divák ví, je půlka scén jen čekáním na již vyřčené. Možná kdyby nebyl hlavní hrdina tak vyprázdněný a nezajímavý (jeho postava nemá doslova nic vlastního - i ta jediná dobrá hláška je vykradená), mohlo by napětí fungovat. Jenže Protagonista je zbavený minulosti i budoucnosti (paradoxně) a víme jen to, že se umí docela dobře prát (ne že by tvůrci tuhle expozici později nějak využili). To je veliký ústupek oproti předchozím Nolanovým hrdinům chyceným v čase. Memento, Insomnie, Počátek i Interstellar byly v zapojení se hrdiny do děje mnohem osobnější a tím i emocionálně přístupnější. Ještěže je tu alespoň výborný Robert Pattinson, v rámci potřeb použitelný soundtrack (i když kopie, ač sebelepší, zůstane jen kopií), kouzelně přepálený Branagh a dvě fajnové velkolepé akce plné praktických efektů, na které dnes sežene prachy asi jen Nolan. Škoda, že ta finální působí dojmem, že si kluci chtěli hrát na písečku a z rozpočtu už zbyly peníze jen na kulisu z konce posledních Expendables. Myšlenka podle mě opravdu dobrá (a na rozdíl od Interstellaru není v žádném případě banální), ale nedotažené pojetí, dokazující, že více nutně neznamená lépe. A studené jak psí čumák. První Nolan, který mě nebavil. 50%

V podstatě všechno špatně. Výchozí nastavení figur nešťastné, protože 1) buď jsou všichni ostatní magoři nebo 2) je hlavní hrdina úplný idiot. Pravidla světa nejasná, takže někdo hraje sám sebe, někdo svou fiktivní verzi, někdo úplně někoho jiného a nevychází z toho dobré vtipy ani nějaká chytrá satira (už proto, že vlastně není jasné, co přesně se paroduje). Krátká minutáž tomu také dvakrát neprospívá, protože se co 8 minut snaží tvůrci přijít s nějakou malou pointičkou (aby díl uzavřeli) a vždycky je to jak pěst na oko. A Kevin Hart mě znovu nepřesvědčil, že si pozici komediální jedničky zaslouží. Jediný světlejší moment je, když se dostaví Josh Hartnett a konečně zafunguje trocha nenucenosti s pohledem za kulisy. Ale nevydrží to dlouho (a navíc jeho účast zazdí vtípek na konci, díky němuž už vůbec nic nedává smysl). Nebrat. 30%

Snaživá hra s dávkováním příběhu, která bohužel potvrzuje, že jakmile vezmete výraznou vedlejší figurku a dáte ji do středu dění, přijde o velkou část kouzla, protože najednou nestačí jen energické vstupy, ale musí fungovat jako komplexní charakter. A právě ona konkretizace najednou vezme veškeré tajemství a tím i faktor zábavy. Margot Robbie do té role dává všechno, ale jakmile utváří situace a jen na ně vtipně nereaguje, nemá vlastně úplně jak zářit. A zbytek, tam se bohužel sešly jen průměrné prvky, ze kterých nedokázal se ctí vybruslit ani jindy jistý Ewan McGregor. Spálená šance za 50%.

1. série - Jednoduchý koncept vydřený téměř dokonale s dostatkem vnitřního obsahu, aby se neokoukal. I když byl největší twist čitelný dopředu, zůstala výborná zábava s fantastickými produkčními kvalitami a snovým obsazením. 90% 2. série - Za mě osobně úhyb nešťastným směrem s příliš velkou snahou o hraní si v něčem, co mě v rámci Westworldu nezajímá a navíc takovým způsobem, že jsem si ani nebyl záhy jistý tím, o co tam vlastně šlo a kdo měl jaké motivace. Tvůrčí ambice jsou hezká věc, ale určitá čitelnost a větší diváčnost nutně neznamená, že se člověk podbízí. Někdy to jen může prospět pečlivě piplanému vesmíru. 50% 3. série - Očividná snaha o zpřístupnění v rámci čitelnosti příběhu, pořád se ale nějak nemůžu naladit na to, že seriál Westworld opustil brány lunaparku budoucnosti tak brzo. Tady je sice alespoň určitá snaha o návraty, ale omezují se na minimum lokací. Co kvituji je jasná profilace postav i jejich postojů. Co naopak vůbec nefunguje je natahovaná linka Caleba Nicholse (Aaron Paul), jehož příběh by se dal říci v pěti minutách a místo toho nám tvůrci dokola jenom naznačují (a ještě pořád ty samé scény). Oproti druhé sérii jednoznačné zlepšení, ale že bych hořel zvědavostí, jak tohle dopadne, to příliš ne. Ostatně, strach o postavy už dávno neexistuje, tak proč se vzrušovat? 60%. 4. série. Do sebe zahleděné, plné křečovitých dialogů, které se tak motají v kruhu těkavosti, zmatených myšlenkových pochodů a náznacích, že by z toho Krajčo upletl novou kariéru. A bohužel i dějově slabota, který se zmůže na pouhopouhé vykrádání jiných (Matrix, Moon), případně rovnou sebe sama (první série). Ne že by tu nebyl potenciál, ale toho rádoby intelektuálního balastu, který je všude okolo, je tolik, že se to opravdu pořádně nedá sledovat. Kvůli tomu, že na životě žádné postavy vlivem neustálého oživování nezáleží, je mi dávno jedno, co se vlastně stane. Jen fascinovaně pozoruji, jak se z kdysi možná jednoduchého, ale silného konceptu stala ubíjející tvůrčí onanie, která neustále motá slova labyrint a hra. Opuštění parku byla prostě chyba. 30 %.

Jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. The Silencing nepřichází vyloženě s ničím novým, potěší ale tím, jak důsledně pracuje se základními principy žánru. Žádná věta není zbytečná. Vše, co je nějak zdůrazněno, ať už slovně či vizuálně, později sehraje svou roli. A postavy - v rámci světa, v němž jsou uzavřeny - jednají až vzácně logicky. Což nutně neznamená, že by dělaly jen správná rozhodnutí. Ale reagují správně v rámci vnitřního nastavení a současně je scenárista nikdy nenutí, aby vypadaly jako idioti, kteří pro stromy nevidí les. Atmosféra místa v zemi nikoho, kde se (leč velmi lehce) střetává indiánská kultura s americkou, postavy jsou v neustálé tenzi a bolest se musí řešit za pochodu, dává vzpomenout na famózní Wind River. A jakkoli je zdejší vyznění jednodušší a diváčtější (ve smyslu menších uměleckých ambicí), nemůžu se zbavit pocitu, že bude The Silencing patřit k nejvýraznějším filmům, jaké jsem v letošním roce viděl. S něčím takovým jsem po unylém traileru vážně ani v nejmenším nepočítal. P.S. Coster-Waldau je jasnej Joel pro seriálové The Last of Us!

SKORO je to fakt dobré. Koncept Highlandera naroubovaný na skupinku žoldáků má své kouzlo a jednotliví členové jsou sympatická sebranka underdogů. Po rychlém úvodu se to nicméně na poměrně dlouho zabrzdí a ani bezchybná Theron nemůže vyvážit to, že příběhově je tu materiál možná tak na čistou hodinku. Nemluvě o tom okatém schématu klasického (jen dražšího) televizního pilotu, který vlastně ani nechce přijít s pořádným obloukem a jen pokládá základy pro budoucí dějové linky. Ale vesměs jsem se nenudil, látka je sexy, akce minimálně slušná a nechybí několik opravdu cool momentů. 60% s tím, že na úvod ok, ale příště by to rozhodně chtělo posílit akci i příběh a najít výraznějšího záporáka. Snaha o realistickou motivaci (respektive protivníka, který je takzvaně z našeho světa) je vesměs k ničemu, protože když už máme ve hře nesmrtelné, chce to jim dát opravdovou výzvou. A tou chlápek s vizáží čerstvého absolventa ČVUT vážně není.

Jako jednohubka na zabití devadesáti minut volného času to celkem funguje. Ale že by za to měl člověk platit v kině (i v době koronavirového sucha), to vážně ne. Akce slavá, postavy se chovají divně a ani ty hlášky nefungují. Jediná zajímavá věc na téhle vykrádačce Kurýra, která se snaží Olgu Kurylenko natlačit do současné vlny akčních drsňaček, což se hrubě nedaří, navíc s kvalitou filmu nijak nesouvisí (ale rozhodně si to nejvíc získalo moji pozornost). Někdy v první třetině si Oldmanův záporák pouští doma vážnou hudbu a poslouchá... operu z Pátého elementu! To bylo až roztomile dada...