Frajer42

Spoilery! Neuvěřitelně originální záležitost, která dovede být vtipná a neskutečně zvrácená a nechutná zároveň. Pokud se vám někdy dostane do úst kuřátko s vyšším obsahem bílkovin, než by bylo zdrávo, tak jej okamžitě vyplivněte, protože je více než pravděpodobném, že se na něm ukájela celá Thanatosova rodina. Konečně jsem pochopil, kde vzala původ fráze "Chodit spát se slepicemi" a konečně jsem zahlédl pravou a upřímnou tvář dánského východa a můžu na mapě definitivně zaškrtat další část světa, do které se nechci nikdy podívat. Už samotný úvod, kde nám byl představen kompulzivní masturbátor Mads Mikkelsen, naznačil, že se bude jistě jednat o dosti nevšední divácký zážitek. Mads Mikkelsen však zdaleka není jediný psychopatský úchyl, kterého ve filmu zahlédnete. Dokonce by se skoro chtělo napsat, že je ten nejméně úchylný. Jeho bráškové jsou ti neburanštější burani, jaké si vůbec troufne vaše neburanská mysl představit. Pánové se chovají jako zvířátka, a jak se v průběhu filmu sami dozvíte, tak jimi částečně i jsou. Jejich táta se totiž v době, kdy ještě byl v kondici, věnoval genetickému inženýrství. Tento humor po většinu času dokonale funguje. Párkrát jsem se od srdíčka zasmál a vzápětí okamžitě zastyděl, když jsem si uvědomil, čemu jsem se to vlastně zasmál. Bohužel i tento nestandardní humor se časem omrzí. Navíc se mi ten nápad s podvedením genetiky moc nezamlouval. Více bych si snímek vychutnal s vědomím, že se jedná o obyčejnou rodinku retardů. Celkově vidím film na lepší tři hvězdy. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka harfuska.

Spoilery! Celá epizoda byla v podstatě o pokusu o návrat do "normálního" života. Bylo celkem zajímavé sledovat, rozdílný přístup při hledání zaměstnání. Zatímco feťák musel jít za prací, tak za rakoviňákem přišla práce sama. Když feťák při hledání všechny diváky zaskočil a neuspěl, tak se pokusil navrátit ke kšeftu a pokusil oprášit si základy chemie a ve své znečištěné mobilní laboratoři se pokusil se svým retardovaným kamarádem vyrobit svoji dokonale čistou dávku. Závěr dílu se vlastně kompletně točil kolem rakoviny hlavní hrdiny. Ne, že by to nebylo vůbec zajímavé, ale už jsem v tomto seriálu viděl zajímavější věci. Opravdu se toho za 48 minut příliš nestalo.

Spoilery! Trošičku mi překáželo, jak strašně cool se film pokoušel být. Dost se mi líbila forma. Proložení filmu všemožnými animacemi působilo příjemně. Velmi příjemný je i soundtrack. Příjemné bylo i to, že se snímek snažil zachytávat poslední okamžiky života tak nějak bez příkras, což mě na jedné straně dost potěšilo, ale na té druhé jsem měl pocit, že to až trošku v tomto ohledu přehání. Třeba tím, že jediným větším kamarádem hlavního hrdiny je cool černoušek. Potěšilo mě i milion odkazů na slavné filmy. Dokonce i hlavní hrdina byl cool filmař. V samotném závěru vytvořil dokonce tak cool film, že z něj jeho umírající kamarádka umřela. Tomu se říká talent. Dokázal dokonat to, co leukémie započala. Děj je samozřejmě pěkný. Postavy jsou sympatické. Bavilo mě to, ale neoslnilo mě to. Dokonce mi ani slzička neukápla.

Spoilery! Pokud jste doposud patřičně nepřivítali listopad, tak jste možná právě narazili na vhodný prostředek. Moc nechápu, proč se tento skvost spolusledovatelce nezamlouval, když verzi tohoto filmu z roku 1968 dala hned čtyři hvězdičky. Každopádně jsem ji takhle rozhořčenou doposud nezažil. I když na její obranu nutno podotknout, že se dnes sešla opravdu hromada věcí, které navodily ke zhlédnutí filmu jedinečnou atmosféru. Tak nějak se dá odhadnout, že když hlavní hrdinka praktikuje výlučně měsíční známosti, že je buď dementní a nebo nemocná. V druhém případě je však demence rovněž součástí balíčku, neboť racionálně smýšlející člověk by před odchodem na věčnost rozhodně nezavěsil jako kámen na náhodného člověka a nestáhl by jej s sebou do pekelného trápení. To bylo od hlavní hrdinky krajně sobecké. I když se Charlize Theron chovala celý snímek jako totální kráva a Keanu Reeves činil jedno nepravděpodobné rozhodnutí za druhým, tak herecký talent doposud úplně neztratila a navíc se na ni celkem pěkně kouká. Ze začátku se ovšem na film jako takový prakticky nedalo koukat. Tuctová slaďárna, všude samé klišé a nesmysl vedle nesmyslu. Od okamžiku, kdy nám Charlize dovolila nahlédnout do své domácí lékárny, která by byla zlatým rájem pro nejednoho amatérského výrobce drog, mě film alespoň nepatrně začal zajímat. Je to trošku paradox, neboť v tomto okamžiku spolusledovatelku zajímat přestal. Od tohoto okamžiku už jsem poslouchal jen hořekování a nadávky, takže jsem si ten intenzivní a nekonečně romantický závěr nemohl vychutnat plnými doušky. Malinko možná přeháním. Závěr nebyl romantický a vlastně ani závratně intenzivní. Spíše jsem jej shledal tak nějak sebeparodizujícím a krajně nepravděpodobným, leč zajímavým a do tohoto okamžiku se o zajímavosti ve spojení s tímto filmem naprosto nedalo hovořit, takže jsem byl mile překvapen. Na závěr bych si k nepravděpodobnosti a nesmyslnému jednání hlavní postavičky, dovolil snad jen kratičkou vsuvečku. Kde jinde se dají lépe bořit logické bariéry a konfrontovat se s nepravděpodobným než právě ve světě filmu?! Tento svět byl k tomuto účelu stvořen. Slabší dvě. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka Asia_Power.

Spoilery! Jak již samotný název napovídá, tak v tomto díle opravdu konečně dojde na vyzrazení rakovinového tajemství. Osobně jsem to očekával až v pozdější fázi seriálu, ale budiž. Do pohybu se tak dá značné množství možných scénářů. Působivá byla závěrečná scénka, kdy hlavnímu hrdinovi z nesmírně příjemného a sympatického pána ruply nervy. Celkově spíše nudnější díl.

Spoilery! Dnes jsem měl takové štěstíčko na film, že jsem měl možnost vidět více nemocných lidí než zdravých. S hlavním hrdinou to vypadá dost vážně. Dost dobře si nedovedu představit, že se mu podaří ukašlat 5 sérií. Celá epizoda se stále točí kolem toho, že náš hlavní hrdina stále nebyl schopen otrávit toho retarda ve sklepení a hledá složitější způsob. Nakonec konečně po prudce inteligentní úvaze nad střepy talíře k toužebnému očekávánání přeci jen dojde. Chápu, že tvůrci potřebují hlavnímu hrdinovi budovat nějakou divácky přijatelnou image, a tak k usmrcení zločince potřebuje co nejpádnější důvod. Celkem obstojný díl. Jen se mi celkem nepříjemně koukalo, kterak se smažka oddával sexuálním hrátkám s tím nejodpornějším kusem těla obdařeným cicinou, ve které bydlí snad všechny pohlavní nemoci světa a snad i ty dosud neobjevené.

Divák musí být Slovák a celým svým srdcem zbožňovat a obdivovat Jánošíka, aby plně docenil tento dosti atypický divadelní záznam. Celý záznam se odehrává v dosti improvizovaném divadle kdesi v přírodě a je zachycen dosti zvláštní kamerou. Bohužel nevládzem tak dokonalou slovenštinou, abych na první poslech dokonale docenil každý vtip, ale i moje bránice se sem tam rozkmitala, když tu a tam zazněla opravdu vtipná hláška, kterou jsem byl schopen rozšifrovat. Viděl bych to na takové pěkné tři kusy.

Spoilery! Po delší pauze jsem se vrhl na další díl. Chvíli mi trvalo, než jsem se ve všem opět zorientoval. Díl se táhne v rytmu boje násilí proti násilí. Na scéně se objeví odhodlaný plukovník, který se dvakrát nerozmýšlí nad odprásknutím nějakého toho dítěte. Celkově zavedl moc pěkné metody, a tak se občas stane i to, že když někdo nemá, nebo když někdo nechce sdělit kýžené informace, tak si zkrátí pobyt v helikoptéře, která se vznáší v dostatečné výšce, aby pád nebylo možné přežít. Proti Escobarovi zbrojí nejenom policie, ale i konkurence. V tomto díle se ovšem o zbrojení převážně povídá. Dojde snad k jedinému akčnímu momentu, kdy proběhne zátah v menší kokainárně. Jináč jsem si povšiml, že Pablovi začínají rašit šediny.

Ryan Gosling je zde naprostý "mlíčňák". Na hlavě má nesnesitelný sestřih, který jej činil neuvěřitelně šeredným. Cenu za moje největší antipatie by ovšem nezískal. Na plné čáře by ho převálcoval Don Cheadle, který mi byl vůbec tím nejvíce nesympatickým černochem, kterého jsem kdy viděl, a to mám černoušky rád. (S jedním jsem měl dokonce trojku.) U černouška můj odpor k postavám neskončil. Dá se říct, že mi bylo příjemné sledovat pouze Kevina Spaceyho, kterého mám rád. V jeho případě jsem ovšem úplně nepochopil význam jeho role a důvod účasti. Kdyby se jeho postava snímku neúčastnila, tak to divák prakticky ani nepostřehne. Opravdu dost dobře nechápu, proč zde zaujímá hned třetí místo. Hlavní zápletka snímku - odstranění retoše (chlapce disponujícího omezenými rozumovými schopnostmi) byla prokouknutelná od okamžiku, kdy jste se malinko seznámili se smýšlením hlavního hrdiny, tudíž jsem se díky své bystré mysli a geniálnímu úsudku, opět připravil o nějaké to překvápko. Mimochodem, moment kdy se hlavní hrdina rozhovořil o svém pohledu na svět, byl zároveň jediným momentem, který za něco stál. Naopak výtku bych si dovolil mít k milionu flashbacků. Dokonce i bystrému divákovi bude chvíli trvat, než si uvědomí, do jakého časového období je daná scéna zasazena. Bohužel opět svoje hodnocení nepoženu nikterak vysoko. Snímek mě absolutně nedokázal oslovit, pobavit, ba dokonce ani nijak zaujmout. Necítím se ani nijak filosoficky obohacen. Nesdílím převládající nadšení a nemám pocit, že by snímek hlásal cokoli převratného, zásadně hodnotné, ba dokonce ani nijak výrazně zajímavého. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka Asia_Power.

Spoilery! Já viděl dvě zcela odlišné poloviny. V první polovině jsem si kladl otázku, proč má film hodnocení jaké má. Druhá polovina byla poté odpovědí na moji otázku. Na první půlku se skoro nedalo koukat. Samotný úvod do děje je super. Krátký pobyt v lesní chaloupce je rovněž super. Potom snímek ovšem jaksi odevzdá náboj, atmosféru, a dokonce zvolní na nulové tempo a na diváky zde už nečeká nic jiného, jen neskutečně ukecaná nuda. Nuda trvá až do dne atentátu. Plánování vystřídá konání a divák si konečně přijde naplno na své. Od tohoto okamžiku jsem měl také jedno nekonečné "déjà vu", které vyvrcholilo okamžiky při defenzivě kostela, což byl bezesporu nejepičtější moment. Jako bych už tam někdy byl. Začal jsem přemýšlet, zda jsem snad v předchozím životě nebyl jedním ze sedmi obránců. Tuto myšlenku jsem však brzy zavrhl, neboť jsem si uvědomil, že na předchozí životy moc nevěřím a asi nejsem ani tak zapáleném vlastencem. Po skončení filmu jsem vypátral, že jsem kdysi viděl československý snímek Atentát. Když jsem nakoukl do tamní galerie, tak jsem si uvědomil, odkud mi jsou prostory kostela tak dobře známé. Tento snímek je jeden z mála filmů, který by mohl český dabing vylepšit. Neskutečně mě iritovala ta zprzněná angličtina, která byla zřejmě výsledkem toho, že se tvůrci nemohli rozhodnout, po kterém jazyce sáhnout. Když se nad dějem člověk zamyslí, tak se jedná o jeden z velice mála momentů v naší historii, na který můžeme vzpomínat s nefalšovanou hrdostí. A nemyslím pouze samotné aktéry atentátu, ale myslím i všechny ostatní obyčejné občany, kteří atentátníkům pomáhali a byli bez váhání ochotni položit za důležitou věc klidně i svůj život. Dnes je něco takového nepředstavitelné. Na závěr si dovolím citovat svoji spolusledovatelku. "Ale tak hlavne, že boli niektorí užívatelia aspoň na chvíľu hrdí na svoj pôvod, wau..." Když se pokusím dojem z obou polovin nějak přibližně zprůměrovat, tak film vidím na nějaké ty pěkné 3 kousky.