Raziel_cz

Stylový revenge thriller, ve kterém – vzdor převažujícím názorům – forma nezvítězila nad obsahem, ale pozdvihla ten obsah na mnohem vyšší úroveň. Děj je sám o sobě velmi přímočarý: starý britský kriminálník přijíždí do L.A. pomstít smrt dcery. A to, že je Brit, je důležité, protože angličtí kriminálníci jsou v tomhle světě mnohem inteligentnější a drsnější než ti američtí. Terence Stamp hraje v podstatě šedesátiletého cockney Parkera, takže pokud máte rádi Starkovy romány nebo Helgelandovu Odplatu, nemůžete si ho neoblíbit. A pak je tu ta forma. Soderbergh v inspiraci z pozdně šedesátkové/raně sedmdesátkové kinematografie absolutně kašle na časovou posloupnost a anarchisticky přechází mezi současným děním, flashbacky a flashforwardy (a pak si uvědomíte, že jsou flashbacky úplně všechno a je to pozdvižení a šílenství a svět hoří a tohle není spoiler!) stejně často jako mezi různými kamerovými filtry, ale vychází mu to. Příběh je naprosto koherentní a rapidní střihy pomáhají znásobit dopad emotivnějších scén. A "emotivnějších" píšu úmyslně, protože v tradici britských protagonistů tady plný rozpuk citů úhýbá chladnému pragmatismu. Je to hodně jiný Soderbergh, než jak ho znáte z Dannyho parťáků... a přesto – kamerový styl, timing vtipů i důraz na svérázné postavy, všechno už se formuje. A já jsem moc zvědavý, na jeho adaptaci Elmora Leonarda.

Aby citoval Nerda: "Co kurva do prdele mysleli tímhle kusem hovna?" Já mám seriál AVGN rád asi jako každej druhej (tedy aspoň ty staré díly, které byly fakt super), ale tohle bylo teda mrzké. Nekonzistentní humor (začátek a částečně konec evokují původní sérii, jinak je to čistá debilita), nekonzistentní efekty (miniatury, vznášející se cartridge a podobné ptákoviny jsou fajn, ale cokoliv točené s modrým plátnem v pozadí vypadá fakt dost špatně), nekonzistentní herecké výkony (jasně, že tu o ně úplně nejde, ale stejně) a v neposlední řadě nerozhodnost, jestli to má být dvouhodinová recenze E.T.ho, nebo trashový film odkazující na všechny Rolfeho oblíbené věci. Bohužel zvítězila spíš druhá varianta a to na úkor všeho, co jsem čekal. Chybí tu vtip, chybí tu opravdové spojení s videoherní kulturou, známé ksichty a postavy z AVGN dostávají jen krátká camea, absentuje řízná znělka ve své originální podobě a vlastně vůbec celé Nerdovo kouzlo. Místo toho se film utápí v chaosu nerozvitých nápadů, přehnané vážnosti a nudě. V podstatě je to dvouhodinová předehra k recenzi "nejhorší hry historie", a když (mimochodem hodně trapně během závěrečných titulků) konečně dojde na tu... nestojí za to. Rolfe je obří fanoušek kinematografie, takže jeho touze natočit vlastní celovečerní záležitost naprosto rozumím, ale pro příště by radši měl zůstat u seriálů na YouTube, nebo aspoň zaplatit někomu, kdo ví, jak se píše scénář.

"Poslali jsme tam skupinu vojáků a všichni umřeli, tak jsme tam poslali druhou skupinu vojáků a vrátil se jeden, tak tam teď posíláme skupinu vedců..." Film, o kterém si méně inteligentní lidé myslí, že je chytrý. A fakt není. Asi by hrozně chtěl, a rozhodně se o tom všechny hrozně snaží přesvědčit – a popradvě má i pár legitimně skvělých nápadů; jenže by taky potřeboval scénář, co by s těmi nápady i nějak pracoval, nebo je nějak zúročil, nebo aby v nich třeba existovala nějaká kauzalita. Nebo aby to celé někam směřovalo. Takhle hrdinky prostě jdou a přitom se jim dějí věci. A ty věci obvykle nemají žádný důvod a nefungují v rámci nastavených pravidel. Hlavně asi proto, že kromě premisy, že tady mutuje všechno se vším, ani žádná jiná pravidla stanovena nejsou. A ano, já chápu, že je ten film o tom, jak se lidé snaží poznat něco absolutně cizího, netečného, chladného a nepochopitelného (nebo spíš jsem ochotný se tak tvářit, i když je ve skutečnosti o rakovině a připomíná vám to každých pět vteřin – obvykle odhalením, že ano, i tahle postava má rakovinu), ale to Lovecraftovy povídky taky a ty obvykle mají pointu. Takovou, co vychází z toho, co jste do té doby přečetli. Konec Annihilation je stejně nahodilý a brakový jako u nedávného Life. S tím má ostatně Annihilation společných víc věcí. Například tu pseudointelektuální pózu. Ale hlavně fakt, že kdyby oba filmy šly naproti svým béčkovým premisám, mohly být fakt zábavné. Jen si to vemte: zóna, kde mutuje všechno se vším, legitimně creepy medvědomonstrum, ta očividná inspirace Predátorem... Sakra, já chci vidět těžce erkový prequel o té skupině vojáků, co tam umřela. Bez polovičatých pokusů o poselství a hnusného CG. Ještěže se Vetřelci a Predátoři nikdy neomrzí.

Jednička je retardovaná verze RoboCopa. Dvojka je ještě retardovanější. Nemá to už prakticky žádnou strukturu, hrdinové mají ještě nižší IQ a humor už by snad ani nemohl být jednodušší. Jenže je to všechno naprosto přiznané a je to prostě jízda! Jízda plná skvělých a skvěle sestříhaných akčních scén, ve kterých WolfCop stahuje lidi z kůže a fetuje nastrouhaný úlomek Měsíce a k tomu mu hraje parádní rockový soundtrack a vůbec je to prostě nářezová zábava na večer s kámoši a basou piv. A příslib na konci slibuje, že se WolfCop vrátí. Doufám, že to bude dřív než zase za tři roky!

Nejlepší marvelovský film. A to z jednoho prostého důvodu: Ant-Man prostě není taková superstar. Vlastně si umím představit, že vedle Avengerů bude působit jako chudý příbuzný. O to víc se však mohli scenáristé utrhnout a místo sériovky napsat čistou komedii, ve které nejmenší superhrdina zmlátí Falcona a prohodí zdí domu mašinku Tomáše. Přesto mě mrzí, že nakonec nerežíroval Edgar Wright, protože těžko hledat někoho lepšího ve vizuálním humoru. Peyton Reed je frajer, ale maximum potenciálu z Ant-Mana rozhodně nevytřískal. Scény s lokomotivou a modelem Cross Technologies jsou boží, bohužel ale taky utopené ve zbytečném CGI. Přitom se podobné humory nabízejí samy; snad tedy v sequelu. Jinak ale spokojenost. Obsazení je luxusní a řehtal jsem se po celou stopáž. Především tedy, kdykoliv byl na scéně Michael Peña. Každý hrdina potřebuje kamaráda, jako je Luis.

Tady je vidět, jak moc jedničku poznamenal Edgar Wright. Byla to komediální heist movie a byla super. Ant-Man a Wasp je průměrná marvelovka. Sice potěší, že opět na menším spektru, že se tady nezachraňuje svět, ale Pymova manželka, ale prezentováno je to všechno strašně monumentálně a epicky, aniž by to vyvažovaly sebeshazovačné humory prvního dílu. Nemá to žádné moc nápady, jak pracovat se zmenšováním/zvětšováním, a když už, tak jsou to obvykle jenom v mnohem méně legrační formě prezentované ty z jedničky. Bavila mě auta, bavil mě mravenec s vysílačem na noze a bavil mě Michael Peña a jeho kámoši, ale nebudu si z toho pamatovat vůbec nic. Žádná Mašinka Tomáš ani bitky kriplů mezi obyčejnými věcmi se nekonají. A je to škoda, protože to z Ant-Mana dělalo víc než tu průměrnou marvelovku. Ale k tomu je holt potřeba vliv někoho s citem pro vizuální komedii. Peyton Reed je výborný režisér rodinných komedií. Ale bohužel jen a pouze těch.

"Welcome to heaven, motherfuckers." Bál jsem se, ale je to pohodovej film. Škoda, že tam nebyl víc Michael Cera, ten tady hraje správnýho psychopata. Mimochodem nejlepší role Channinga Tatuma.

Gareth Evans potvrzuje tušení z The Raid 2, že prostě není dobrý scenárista. Paradoxní ale je, že v Apostlovi mu vlastně hraje k dobru, protože ta narativní krátkozrakost, díky které se nikdy nerozvinou klišé, jež by jinde byla středobodem celého filmu (hrdina zachrání život záporákovi, aby se dostal do jeho přízně vzdor rádcům, kteří tuší podraz), dodává filmu neuvěřitelné tempo (hrdina sice, aby se dostal do jeho přízně, záporákovi život zachrání, ale ten ho odhalí o dvě scény později). A naštěstí – Gareth Evans, vzdor tomu, že není dobrý scenárista, je naprosto výjimečný režisér, takže i když má snímek dvě hodiny, i když děj nemá žádnou moc strukturu a i když druhá polovina nabere směr, jenž mi přijde mnohem méně zajímavý než nejednoznačný a tajemný začátek, stejně z toho dovede vyždímat poutavý, napínavý a atmosférický horor s předpokládaně dravou a brutální akcí. Není to tak chytré, jak bych chtěl, ani to netěží z tématu tak, jak bych chtěl (tohle mohl být skvělej Lovecraft, kdyby se víc jelo na nějakou subtilnost), ale pořád je to dost kulervoucí zážitek. A to jsem ještě nezmínil, že to má v hlavních rolích dva z nejlepších nedoceněných herců současnosti – Dan Stevense a Michaela Sheena – a už kvůli nim by se to vyplatilo vidět, i kdyby to nebylo z půlky tak dobré. Ideální dušičková věc.

Film, který z šedi nevytáhne charismatický Ed Harris, ani úchylný účel Vigga Mortensena. Hrdinové jsou sice drsnější než šmirglpapír a akce je pěkná, ale většinu času se tu neděje lautr nic. Škoda slabého scénáře plného nicneříkajících dialogů, jež nijak neposunují příběh. Obsazení a režie ale pěkné.

Nic moc. Nijak mě to nezaujalo... Nesympatické charaktery, divný svět... Vizuálně pěkné.