Raziel_cz

Radio Silence, Samara Weaving (aka cooler verze Margot Robbie), Adam Brody, úžasný Henry Czerny... a stejně. Ani by mi tolik nevadilo, že oproti traileru to většinu stopáže nemá takový náboj, že – nakolik hlavní hrdinka většinou jenom utíká – to není nijak přehnaně akční a krvavé, nebo že mi ta hlavní hrdinka byla celkem jedno. Ale vadilo mi, že od odstartování schovky si všechno špatné hloupými rozhodnutími působí sama. Nechává všude ležet zbraně, když najde místo, kde by mohla v bezpečí počkat do konce hry, zase ho opustí, sama si ubližuje... A do toho jsou tam hozené pasáže, které nikam nevedou a ničemu neslouží – hned na začátku výtah, wtf žebřík, wtf plot, wtf přeřezávání příčky postele atd. A pak je tu ještě to nepochopitelně uspěchané finále. Jestli to byla scenáristická lenost, nedostatek fantazie, amatérismus, nebo prostě jenom hloupost, těžko říct, ale každopádně je to dost frustrující. Natočené je to totiž pěkně. A má to tu Samaru Weaving a Henryho Czerného. A na rozdíl od taktéž letošní (a dost podobné) Satanic Panic tomu funguje humor pramenící ze všedního přístupu k absolutně nevšedním věcem. A to nepochopitelně uspěchané finále by sice v rámci udržení konzistentního tónu potřebovalo pět až deset minut navíc, ale zase musím uznat, že takhle má ohromný drajv a je legitimně zábavné. Ale takový nářez jako Mayhem nebo The Babysitter to prostě není.

Těžko něco (kromě pubertální fixace na sexuální narážky) vyčítat projektu, jenž existuje pro absolutní tvůrčí svobodu – tady si prostě každý vyzobe to svoje. Co se mě týče, sice uznávám audiovizuální dokonalost, ale není pro mě stěžejní. Spíš mě otrávilo, že některé z co do zpracování nejvíc strhujících dílů příběhově buď nedrží pohromadě vůbec (The Witness), nebo se rozsypou, jakmile o nich přemýšlíte déle než deset vteřin (Beyond the Aquila Rift), a ty nejzajímavější nápady (Yogurt, Ice Age, Alternate Histories) jsou jenom hříčky s nic moc – pokud vůbec nějakou – pointou. Co se mi ale líbilo, se mi líbilo fakt hodně: komedie a přesah Three Robots, bombastičnost a upřímnost Suits, přímočará zábavnost The Dump a všechny tři military záležitosti – tak akorát patosoidní Lucky 13 a především oba brutální horory – originální Shape-Shifters i dramatická Secret War, která by si zasloužila celovečerák. A nakonec i Sucker of Souls, což je část s nevděčnou funkcí být v pořadí první ne-scifi, ale přesto – a přes inteligenci sobotního cartoonu (a pubertální fixaci na sexuální narážky)... nebo možná právě pro ni – působí jako intro k pokračování Sommersovy Mumie. Celkově dobře strávený čas a rád se podívám na druhou sérii, ale ten monstrózní hype si to klidně mohlo odpustit.

Pozitiva: Formát funguje – to je asi dobré říct hned zkraje. Bál jsem se, jak na mě bude 4:3 působit, ale je to naprosto v pohodě, ani jsem to moc nevnímal. Černobílá super, černobílou mám rád. Chci víc černobílých filmů. Hlavně natočených dobově věrnými objektivy. Robert Pattinson a Willem Dafoe si zaslouží Oscary a stejně tak všichni lidi, co na tomhle dělali efekty (Závorkový spoiler: protože mořskými tvory a rostlinami porostlý Dafoe je úžasných pár vteřin). Negativa: Budujeme napětí, budujeme napětí, budujeme napětí... a pak na to místo payoffu na sílu naroubujeme paralelu s řeckými bájemi. Jednotlivé scénky (hlavně delší afektované monology) jsou často (hlavně díky hercům) geniální, ale celkově příběh moc smysl nedává, ani nikam nevede. Holt prokletí intuitivních psavců, ale čtyřmi hvězdami nefunkční scénář omlouvat nebudu. Audiovizuál Eggers natrénoval, tak příště snad přijde i s jasným směrem. A ideálně i žánrem.

"This is the way." Chtěl bych, aby první dva tři díly zvolnily tempo? Rozhodně. Chtěl bych, aby měl každý díl aspoň pětačtyřicet minut? Jednoznačně. Chtěl bych, aby takhle vypadaly všechny Star Wars filmy v kinech? No to se teda sakra vsaďte! Nejlepší věc, která kdy pod touhle značkou vznikla. I have spoken.

Tak dobrá procedurálka, jak to jen jde. A jasně, není to Mindhunter nebo Mlčení jehňátek, nepracuje to nijak moc ani nijak objevně s postavami a nemá to filmovou kameru a super stylizaci. Manhunt se soustředí na jednu věc – vyšetřování. A v tom naprosto exceluje. V tom je stejně napínavý a dramatický a uspokojivý jako ty zmíněné tituly. Pokud vás zajímá, jak ve skutečnosti funguje odhalování zločinu a kolik odhodlání a frustrace a mravenčí práce za každým případem stojí, je tohle jasná volba. Přízemní, realistické, se středobodem ve skvělém Clunesovi. Opravdu nemám, co bych tomu vytkl. Plná palba.

Začátek: Falešná lekačka–falešnálekačka–noční můra–falešná lekačka. Už Blood Fest nebyl žádná hitparáda a Mercy Black je přímo mizérie. Žádné napětí a většinou žádná atmosféra. Jenom učebnicově převyprávěný Slender Man. Bez invence a bez čehokoliv, co by vůbec ospravedlňovalo jeho existenci. Scénář, pracující s premisou, že když dostatek lidí na věří na monstra, monstra se stanou skutečnými, by byl přinejlepším tuctový, kdyby nebyl tak hloupě nesoudržný, ale ani to by film nezachránilo. On totiž selhává i ve své kategorii spotřebních hororů. Vyloženě se tam nabízí spousta míst, kde by schopnější režisér zaválel s fungující lekačkou a udělal z toho – když už nic – alespoň wanovskou horskou dráhu. Egerton se ale absolutně nechytá. Ze zamýšleně děsivých momentů je děsivý jeden (katatonická dívka) a zbytek nejenže vás nechá chladnými, ale ještě ho pak podkope směřování příběhu, který se neumí rozhodnout, jestli bude legitimní horor, nebo psychologický thriller. A obojí samozřejmě bez jasně stanovených pravidel. Ve výsledku tu tedy máme kotel postav, z nichž některé věří na Mercy Black a vidí ji, jiné nevěří na Mercy Black, ale také ji vidí, další na ni věří, ale nevidí ji a ještě další na ni nevěří a nevidí ji, ale stejně umřou. To všechno v podání ochotnického divadla a minimálně ze čtyřiceti minut ve třech místnostech toho nejnudnějšího domu v Texasu. Plusy: Kamera. Když se dění ve druhé polovině přesune do exteriérů, působí to hezky podzimně. To je všechno. Konečně můžu u něčeho říct, že pátý díl (Ghouli) jedenácté řady Akt X je lepší. A to fakt není nálepka, kterou byste na svém filmu chtěli mít.

Obsahuje lehké spoilery. Trpím podivnou fascinací irskými horory, takže jsem na tohle byl zvědavý, ale čím blíž závěru, tím byl bohužel můj názor víc a víc negativní. Je to pěkně natočené, herci jsou v pohodě (potěšil velmi umírněný Dougray Scott), zápletka sice standardní, ale funkční izolace-nákaza-paranoia – to na mě funguje vždycky. Problém je, že Neasa Hardiman je mnohem lepší režisérka než scenáristka. Potlačit pochyby o fanatické pověrčivosti námořníků ještě není tak těžké, ale právě ta funkční izolace-nákaza-paranoia se vůbec nevyvíjí plynule, ale ve skocích bez pořádného buildupu, a což vás pokaždé z děje spolehlivě vytrhne. Na druhou stranu ale pořád ještě ne tak hrozně rušivé jako to, co postavám ve vypjatých momentech leze z pusy. A zatímco na začátku vás přes IQ klepne jenom kapitánova wtf pobídka, aby se hlavní hrdinka šla potápět za neznámou věcí, která rozežírá loď zvenčí, ve dvou třetinách už máte pocit, že půlka posádky by radši měla být zbavena svéprávnosti... což tedy trvá jenom do závěru, kdy se ukáže, že jsou idioti úplně všichni. A nejhorší je, že vy sice obvykle chápete úmysl dostat tam specifickou krizi (např. dostat se na pevninu a zachránit umírajícího člena posádky vs. nechat umírajícího člena posádky umřít, ale aspoň neriskovat, že nakazíme další lidi), ale obě strany konfliktu pravidelně argumentují naprosto bezcitně a nesmyslně (a nikoho ani nenapadne doplout poblíž přístavu a nechat pobřežní stráž zavolat CDC). Což by mě takhle zpětně asi nemělo překvapovat, nakolik se tu víc věcí (ztráta vysílačky hned na začátku) děje jenom proto, že to situace vyžaduje a nikdo nepřišel na to, jak to provést trochu přirozeně (loď se zastaví na místě a z nějakého důvodu neupevněná vysílačka spadne – ke všemu proti setrvačnosti). Záběry na moře jsou fajn, ale na napětí a atmosféru třeba Carpenterovy Mlhy si to ani nesáhne. O letošním Underwater nemluvě.

Nepamatuju si, kdy naposledy mi bylo smutno, že nějaký seriál končí. Tohle prostě byla trefa. Je to odvážné, upřímně vtipné, ve věcech kolem Dáši strašně dojemné, ryje to do české malosti, ale nakonec to vždycky vyzdvihne to lepší z české nátury. Měl jsem k tomu pár výhrad, ale poslední díl je všechny převálcoval. Prušinovského tvorba je čím dál lepší. Jsem celkem pro, aby to nedřenili dalšími sezónami, ale film, který by dotáhl, co jinak spíše tragikomický závěr s lehkým optimismem naznačuje, bych si ujít rozhodně nenechal. Dycky Most!

"We are Americans." Horor se sociálním přesahem. Bohužel, tím sociálním přesahem vás to romerovsky mlátí po hlavě a řve: "DO YOU GET IT?!" Naštěstí ho ale lze docela jednoduše odfiltrovat a soustředit se na ten horor. Který je ale bohužel zase jenom podivnost pro podivnost a film jako takový není dostatečný pulp, abyste si tu samoúčelnost užili. A bohužel tedy zároveň pořád je příliš velký pulp, aby tu podivnost k něčemu využil. Má dost zvláštní strukturu, prezentující co jsou v podstatě tři samostatné kapitoly (dvě z toho jsou home invasion) oddělené studnami expozice, a má to shymalanovské finále, které sice převrátí a zúročí spoustu motivů a rozhodně díky němu budete mít napodruhé z Us lehce odlišný zážitek, ale zároveň nějak záhadně zvládá působit – ještě jednou – samoúčelně a jakoby přilepeně na už kompletní film a vlastně nerozumím tomu, jak může znatelně ovlivnit diváckou perspektivu a nemít na diváka žádný emocionální dopad najednou. Samozřejmě, stejně jako Get Out je to po technické stránce naprostý orgasmus a stejně jako Get Out to má perfektní herce a hudbu a všechno. Get Out ale lépe fungoval ten horor i sociální kritika – sice taky ne nutně najednou, ale stejně. Tohle je příběhově příliš fádní a myšlenkově příliš prvoplánové. O logických dírách raději nemluvě. V kombinaci s The Twilight Zone se trochu bojím, že nám z Peela roste druhý Blomkamp.

Film od fanouška detektivek pro fanoušky detektivek. Chytrý a zábavný a skvěle pracující s diváckými očekáváními a žánrem. Nebere se přehnaně vážně, ale zároveň přistupuje s citem ke všemu, co vážné být potřebuje. Celkem i chápu, že by rozuzlení někomu mohlo připadat překombinované, ale pokud ujíždíte na Sherlocku Holmesovi, Poirotovi, Maigretovi nebo dokonce Columbovi, naprosto jasně uvidíte, že to rozuzlení je volba, a přinese vám to ohromnou radost. Svět potřebuje víc detektivek jako Knives Out. Odteď prosím jednoho Benoita Blanca ročně, dokud Craigovi nebude aspoň pětasedmdesát.