Stanislaus

Vizuálně podmanivá až psychedelická jednohubka, která se skrze depresivní obrazy snaží navodit opravdu nepříjemný pocit, což se jí místy vskutku daří.

Ani názorné a poučné instruktážní video o nebezpečenstvím v Gruově továrně nedokáže odvrátit další možnou katastrofu, když jsou na scéně poplašení a chaotičtí mimoni. Tady platí jednoduchá rovnice: mimoň + bomba = hodně velký problém.

Po vizuální stránce velice slušně natočený kraťas z "nedaleké" budoucnosti, kterému na syrovosti přidávají zimní exteriéry Moskvy a robotův monotónní výraz.

Dokonce i takoví odvěcí "nepřátelé" jako Tom a Jerry ví, že Vánoce jsou především svátky klidu a míru. Nejvíce mě pobavila "líbačka pod jmelím".

Dnes již klasický loutkový film a v rámci svého žánru i první svého druhu, který dokáže oslovit i dnešního diváka, a to hlavně díky slušně udělaným postavičkám a pěknému (byť jednoduchému) příběhu ze života (nejen) hmyzu. Pobavil mě hlemýžď alá tank + vězení a rovněž musím pochválit účelně použitou hudby a zvukové projevy jednotlivých charakterů.

Dokumentární exkurz do 30. let, jejž skvěle popisuje jeho samotný název, a v němž má divák možnost poněkud střízlivým způsobem nasát dobovou atmosféru. Oceňuji jízdu tramvají, která dodala filmu na dynamičnosti.

Avantgardní jednohubka z počátků zvukového období, která díky svému vzhledu a rázné klavírní hudbě připomíná poněkud divočejší a nekonzistetní reklamu na tehdejší energetiku.

Divoká hra bublinek za doprovodu rázné hudby, kterou bych si představoval spíše při vojenském pochodu, a důrazného komentáře, který nezapomene několikrát zmínit vznešený název "čapího mýdla" Saponia. Tato reklama má vážně koule!

Iásón a argonauti je jedním z těch méně povedených TV filmů z hallmarkovské produkce, kterého sráží do kolen zejména slabé herecké výkony a nepovedené parodizování řeckých mýtů, které se nejvíce dotklo Herkula, Orfea a samotného Dia a Héry. Vizuální efekty a výprava jsou na standardní TV úrovni, nicméně existují i lépe zpracované kousky (jako např. Merlin). Velké mínus filmu tkví rovněž v nesympatickém hlavním hrdinovi, kterému člověk snad ani nemůže fandit. Jediní herci, kteří ve filmu za něco stáli, byli Dennis Hopper a Frank Langella. Snímek, který spíše než aby alespoň průměrným způsobem příblížil staré báje, je spíše karikuje

Když jsme doma ještě měli TV stanici Hallmark, viděl jsem Na palubě Jednorožce aspoň jednou za dva měsíce. Nepatřilo to sice mezi moje nejoblíbenější TV filmy, ke kterým řadím zejména Merlina, ale i tak jsem se na to čas od času podíval. Dnes to na mě působí až příliš televizně, bohužel v tom špatném slova smyslu. Podle mě filmu škodí jako přespříliš okatá překombinovanost a snaha zavděčit se obzvláště dětskému publiku, což se odrazilo zejména v přihlouplém a místy až nepříjemně afektovaném herectví postav, které mi nebyly zrovna sympatické, což platilo hlavně pro Minotaura, Malakiho a některé troly. Výprava, masky a vizuální efekty nebyly v rámci možností až na tak špatné úrovni, jak už jsem ale řekl, existují lepší hallmarkovské filmy.