Handle

1. SÉRIE (90 %): Dokonalé to určitě nebylo, ale dostatečně poutavé a silné určitě ano. Souhlasím s názory, že mi chybělo více informací o Gileádu. Neříkám, že jsem hned v prvním díle potřeboval vědět úplně všechno o systému Gileádu, ale časem bych alespoň pár informací rozhodně uvítal. Osobně jsem čekal také více gradující a velkolepější finále, ovšem nepochybuji o tom, že se ho ještě nedočkáme. Seriál má beze sporu obří potenciál a věřím, že pokud se téma chytne za správný konec, mohou vyždímat následující řady ještě více. Každopádně první řada byla super. Napínavá, nepředvídatelná, emotivní. Atmosféra naprosto špičková a herecké výkony obecně bezvadné, mnohdy naprosto geniální. Kupříkladu na Elisabeth Moss jsem si pár dílů musel zvykat, ale taková Yvonne Strahovski nebo Ann Dowd, to jsou fakt naprosto přesně zahrané role. Knihu jsem nečetl, ale absolutně mě vyrazilo dech, že byla napsána v 80. letech. Člověk by řekl, že takový námět může být pár roků starý a ono prd... Nevím tedy jak kniha, ale seriál působí velmi vyspěle, ačkoli by to mohl být klidně teen materiál alá Hunger Games, pokud by obsadily herce o deset, dvacet let mladší. Celkově tedy nadšenost a hrozně moc se těším na pokračování. PS. Dost cool mi přišel ten wtf výběr písní v prvních dílech. // 2. SÉRIE (100 %): No to byla síla! Nakonec se to vážně vzalo za ten správnej konec a máme tu ještě o chlup lepší řadu než tu první. Žasl jsem doslova od prvního do posledního dílu. Můžu však upřímně říct, že znovu bych si to nepustil, protože tísnivý pocit při sledování už se mnohdy nedal vydržet. S postavami jsem permanentně trpěl jak blázen a nejednou se mi rozbušilo srdce a rozdýchával jsem díl. Na druhou stranu takhle intenzivně vyvolat emoce je obdivuhodný. A ještě obdivuhodnější je fakt, že seriál ty emoce nevyvolává kdejakým povrchním šokujícím zvratem, ale dokáže to i s pomalým tempem. Kolikrát jsem si říkal, že se toho v x dílech zas tak moc nestalo, ale přesto by se napjatá atmosféra dala krájet a nechápal jsem, že jsou najednou závěrečné titulky. Filmařsky je to bez přehánění opravdu geniální počin. Od režie, scénáře, kamery až po hudbu (opět mě bavil ten občasný creepy výběr hudby). Výborná byla i práce s tichem. Hrozně mě také bavilo, jak druhá série neustále bourala očekávání a děj byl pro mě naprosto nepředvídatelný. Zapomenout nemůžu ani na výborně napsané postavy a jejich ztvárnění. Díky většímu prostoru tentokrát ještě více zazářila Yvonne Strahovski. Postava Sereny si prošla v této řadě největším vývojem a bylo to fakt skvělé sledovat (v jednom dílu bezcitná mrcha, ve druhém jí vám je skoro líto). Jinak byla opět bravurní samozřejmě i Elisabeth Moss a Ann Dowd… ale vlastně i spoustu dalších, takže je trochu zbytečný vyjmenovávat tu polovinu obsazení. Nicméně můžu říct, že obecně mi v seriálu přijde mega dobrá psychologie postav – každé rozhodnutí u jednotlivé postavy působí opravdu uvěřitelně. Akorát mám rozpačitý dojem ze závěru, který mě nepotěšil (ale vzhledem k tomu, že finálový díl jako takový byl naprosto excelentní, tak mi přijde hloupé to promítat do hodnocení celé série). Upřímně se ale trochu obávám, jaké jsou záměry pro třetí řadu. Zatím fakt nemám ponětí, jaké uspokojující vysvětlení mají tvůrci pro závěr této řady. Ale na druhou stranu věřím tomu, že tvůrci si jsou vědomi, že příběh teď musí posunout někam jinam a nakonec to přeci jen bude mít nějaký hlubší smysl. Zatím jim ještě důvěřuji, tak uvidíme... :) Nicméně jestli u nějakého seriálu netoužím po zbytečném natahováním, tak je to právě Příběh služebnice. Dokážu si představit ještě dvě, tři řady, ale někde jsem četl, že snad mají materiál na deset řad, tak doufám, že nakonec najdou dostatek soudnosti. A nejen kvůli kvalitě seriálu, ale i psychické pohodě fanoušků... :) // 3. SÉRIE (60 %): No, tak to vypadá, že tísnivá atmosféra je dočista pryč. Občas jsem cítil i silnější místa, ale jinak to byl slušnej pád dolů, ty jo. To už se ani nedivím, že mají tvůrci "materiál na deset řad", když začali psát scénář, který nemá hlavu ani patu a o nějakém vývoji děje tentokrát nemůže být ani řeč. Zbytečnost některých dílů je totiž do nebe volající a psychologie postav je příšerná (pokud berete v potaz předchozí dvě řady). June se najednou chová jak hrdinka, která může všechno - takže jsem se po pár dílech naprosto přestal bát, že by se jí něco mohlo stát (což bylo na předchozích řadách výborný - taková ta nejistota - že každý pohled / slovo / může být nebezpečné). Serena mění svoji osobnost snad v každém díle a tvůrci fakt naprosto zabili potenciál takhle zajímavé postavy. A mohl bych pokračovat... Třetí řada prostě není vůbec tak temná a stojí buď na jednom místě nebo naopak hraje na jistotu. Občas jsem se nemohl zbavit i pocitu kýčovitosti - najednou to na mě bylo nějak moc americké, sentimentální, přehnané. Nevím. Kdybych neviděl ty dvě řady před tím, tak si možná řeknu "ok, dobrý", ale takhle jsem zklamanej a nevím, jak se z týhle natahovaný vaty a zpackaném scénáři chtějí vymotat. Dobrý záblesk byl až v posledních dílech, ale že bych zas skákal nadšením se taky říct nedá. Nezbývá jen doufat, že se z tohodle škobrtnutí tvůrci poučí a že čtou i ohlasy fanoušků.

No, sice to loňskému ročníku nesahalo ani po kotníky naprosto v žádném ohledu, ale jako vyložený propadák bych to zase neviděl. Nebylo to sice výjimečné ani co se týče organizace, ani soutěžních písní, a dokonce ani samotných tří večerů, ale Eurovize to byla podle mě prostě taková, jakou byste očekávali. Prostě státy soutěží, něco je super, něco méně, něco vůbec, pak hlasování, body (mnohdy samozřejmě politické), pár překvapení, výsledky a tečka. Pokud beru v potaz, že to byl slabší ročník (co se týče songů), pak jsem alespoň v rámci možností spokojený s konečnou TOP 2. Ačkoli teda za mě určitě Nizozemsko a Velká Británie. Každopádně snad to bude za rok lepší - a to i co se týká úspěchu ČR... :)

Rozumím tomu, že někdo chválí herecké výkony a možná i pár dalších filmařských kvalit, ale to je tak všechna chvála, co dokážu pochopit. Hned ze začátku je mi záhadou, proč to proboha mělo 8 dílů? Dokážu si to představit v pohodě jako jeden celovečerní film, protože milión věcí mi tam přišlo navíc a absolutně mě nezajímaly. Proč se tam třeba tak dlouho řešil život ve vězení, nemoc právníka atd.? Kromě pilotního a finálového dílu jsem u toho pokaždé usnul, vážně mi to přišlo děsně nudné a pořád jsem se rozčiloval, ať už jdou konečně k věci. Člověk by si alespoň myslel, že ty vedlejší dějové linky budou mít nějaký význam v celkovém měřítku, ale vůbec. Ta zbytečná vata kolem, která nesouvisela s dějem, mě fakt doháněla k šílenství. Vždycky jsem si říkal, že by to mohlo začít třeba o půl hodiny déle a divák by v podstatě o nic nepřišel. No a pak přijde závěr, který mě teda zklamal na plné čáře. Pro tak neuspokojivé finále jsem se teda nemusel tolik hodin nudit. Sečteno podtrženo, tohle byl pro mě totálně zbytečný čas a absolutně nevýrazný počin, který mi za chvíli vyšumí z hlavy a za rok si nevzpomenu ani na jednu scénu. A přesně to je ten moment, kdy je mi filmařská kvalita v podstatě k ničemu, protože emočně to bylo jedno velké nic.

Vůbec jsem nevěděl, že se jedná o remake mexického filmu Bez návodu, což je snímek, který mi teda zrovna nějak extra vydařený nepřijde. No a tohle je obzvlášť zbytečný remake. Opět jsem se teda usvědčil, jak špatně napsaný je scénář. Primitivní, předvídatelný, plný klišé. Máte pocit, jak kdybyste všechno stokrát viděli jinde. Jako komedie to není vtipné a jako drama je to kýčovité, dost často to i nudí. Pokud nemáte vyloženě chuť na typickou špatnou dramedii (možná spoiler) alá "otec volnomyšlenkář, musí vychovávat dítě, ze začátku to má těžký, pak přijde sblížení, dělá všechno pro dobro děcka, vážná nemoc, myšlenka na závěr", pak určitě nebrat. Nedivím se, že se spousta lidí upřímně dojme a bude se jí to líbit, ale že to má zde přes 80 %, to už mi moc jasný není.

1. SÉRIE (55 %): Bacha, spoilery. Tak kde začít... Asi tím, že mě to celkem (hodně) zklamalo. Když jsem si před sledováním četl obsah a nadšené komentáře, jaká je to emotivní jízda alá The Perks of Being Wallflower, tak jsem se seriálem neotálel. Jenže ne. Hned ze začátku můžu říct, že opravdu nechápu ty pozitivní ohlasy. Jak je to silný, depresivní a filmařsky skvostný. Jak se to dostane pod kůži. Někde jsem snad četl, že 13 reasons why je ukázkový příklad šikany natočený jak podle příručky krizové intervence. Jako pardón. Ať se snažím o objektivitu, jak chci - řemeslně je to naprosto seriálový standard, se zavřenýma očima možná lehký nadprůměr, ale rozhodně jsem v tom neviděl nějakou filmařskou invenci, genialitu nebo cokoli, co bych měl potřebu nějak vyzdvihovat. Ani režie, ani scénář, ani střih, ani nic jinýho, co se tak vychvaluje mi nepřišlo nějak výjimečné. Možná trochu hudba. Herecké výkony celkem v pohodě, ale vyloženě sympatickou postavu, aby člověk pohledal. Celou dobu mi přišlo, že se postavy chovají naprosto nedůvěryhodně, absolutně jsem nevěřil, že by se něco takového mohlo stát. Ale někde v půlce sledování jsem zase četl, že na konci to do sebe všechno zapadne. Tak jsem se to dokoukal a... nic. Při nejmenším jsem očekával alespoň nějaké vypointování, ale ani to nepřišlo. No a teď konečně ty spoilery. Co se týká hlavní postavy Hannah, celkem by mě zajímalo, jak je vůbec možný, že někomu ta holka mohla být sympatická. Budu asi trochu zlej, ale fakt na mě od začátku působila jako protivnej spratek. Nejvíc mě ničily ty její patetický moudra o životě. Strašně se mi líbilo, jak to všechno vyprávěla jakože nejvíc "kůl grl" - jako víte co, život je bla bla, ale pak přijde rána... ale to si nechám na potom, to není předmětem týhle kůůůl pásky. Omg. Už vidím člověka, který je v kritickém stavu - tedy nahrává na kazety důvody, proč chce spáchat sebevraždu - a mluví takhle. A ještě mám jednu věc - kromě znásilnění mi snad každý další její důvod přišel jako naprostá malichernost, kterou zažil snad každý třetí (no možná druhý) člověk na planetě. Promiňte, ale po zhlédnutí seriálu jsem někde četl "kompletní soupis" důvodů, jakože co se chudince Hanně stalo, a docela jsem se musel smát. Dostala facku. Objevila se na seznamu nejhezčího zadku. Aha no. Tak, vykreslení šikany teda dobrý, ale mě to nezasáhlo ani omylem. Ostatní postavy mi jinak nepřišly taky moc zajímavé. Většina z nich neměla ani příliš propracovanou psychologii a když už tam někdo zajímavý byl, tak nedostal příliš prostoru (třeba Skye). No, a o nelogičnosti chování jednotlivých postav radši pomlčet. Dost věcí v tomhle seriálu asi nikdy nepochopím. A těch dalších otázek, co mám po finále! Vždyť to nejzajímavější jsme se ani nedozvěděli! Jak kdyby tomu pár dílů ještě chybělo. Co se stane s lidmi z pásek? Co se stalo s Alexem, proč to tam vůbec bylo? Jaký význam měly Tylerovi zbraně? Co udělají rodiče? Respektive jak to celé řízení dopadne? Ufff... No nevím, pokud mám zhodnotit těchto 13 dílů tak asi hodně SLABÉ tři. Dvě hvězdy jsem ale dal větším brakům, což 13 reasons why určitě není. V podstatě jsem jen kritizoval, ale nechápejte mě špatně. Mně to svým způsobem celou dobu děsně zajímalo a drželo si to moji 100% pozornost. Pořád jsem si říkal - ještě pár dílů a pak už to určitě přijde, to epický finále! Jako kdybych pořád věřil v něco zajímavého, ale v závěru nikdy nic. Jsem si ale naprosto jistý, že pokud by byla druhá řada, tak bych se stejně díval, protože pokud by se to teď chytlo za správný konec, potenciál by tam opravdu byl.

Z nelogického chování postav se mi popravdě udělalo nejednou zle. Celkově mi seriál občas připomínal béčkovou kriminálku na Nově, ale na druhou stranu to nenudilo a závěr byl alespoň dobře ukočírovaný, takže mě celkem i zajímal. Většina postav mi ale byla úplně šumák, tedy velmi špatná psychologie postav - jako divák jsem si takřka k nikomu nevybudoval vztah a nikdo si nezískal mé sympatie. Postava Lukase vyloženě na facku. Ale což už, zázrak to sice nebyl, ale dalo se to...

1. SÉRIE (100 %): WOW!!! Byl jsem téměř přesvědčený, že to nebude nic moc pro mě, ale musím říct, že je to nakonec jeden z nejgeniálnějších seriálů, který jsem doposud viděl. Stejně jako ostatní uživatelé, ani já nevím, kde mám začít chválit. Luxusní scénář? Styl vyprávění? Střih? Nebo hudba? Tady bylo prostě všechno dobře - po filmařské stránce naprosto dechberoucí. Ale nejen po stránce filmařské. V podstatě už od Pilotu jsem byl neustále v napětí - kdo, co, jak? Bylo skvělé, jak si seriál s divákem hrál, překvapoval a boural očekávání. V podstatě každý díl byl neuvěřitelnej, ale u finále už jsem skoro fakt nedýchal a klepal jsem se nervama. Už dlouho mě něco tak emočně nepoložilo. Herecké výkony doslova fenomenální, věřil jsem všechno všem (a rozdával bych jedno ocenění za druhým). Snad každá postava byla naprosto přesně zahraná a zajímavě vykreslená, takový herecký koncert už opravdu hodně dlouho nepamatuju. Jedním slovem dokonalost, která má můj maximální obdiv a respekt. 2. SÉRIE (90 %): Po prvním díle jsem se tak trošku obával, jestli bude mít další řada dostatečně nosný příběh, ale obavy byly zbytečné. Ano, asi to nemohlo vyloženě "přebít" fenomenální první řadu, ale nakonec se podle mě ze druhé série vytěžilo na 200 %. Seriál jen začal trošku vlažněji, ale o to víc prostoru měl pro gradaci, což vlastně vůbec nebylo na škodu a dost jsem si užil i tuhle druhou dámskou jízdu. Je to vážně asi nejpovedenější casting v historii seriálů a že splašili ještě jako wtf bonus Meryl Streep (a je asi zbytečné dodávat, že hrála stejně jako ostatní neskutečně...) je už vážně úsměvné... :) Tak nějak tuším, že ohlasy druhé řady ještě trochu předčili očekávání a že se opět bude oprávněně rozdávat jedno ocenění za druhém, nicméně za mě i tak přeci jenom vítězí první řada. Každopádně Sedmilhářky totálně miluju a v hloubi duše si pořád tak trochu přeju další řadu, nicméně uznávám, že zakončení bylo uspokojivé a možná by tentokrát nebylo na škodu "utnout" to v nejlepším. Ačkoli pokud něčemu důvěřuju, že by si to dokázalo udržet kvalitu, tak to je tenhle seroš... :)

Dramata ze života mám rád, ale za 1) scénář musí být alespoň trochu zajímavý, za 2) životní moudra by se měla vyhnout alespoň trochu klišé, za 3) se sentimentem by se mělo umět alespoň trochu pracovat. The Magic of Belle Isle je opravdu ze slabšího soudku, nejen, že se ve snímku tak nějak nic neděje, ale ještě se v rámci žánru servíruje kompletně vše, co znáte - asi aby se to zavděčilo každému. Není to vyloženě hrozné, ale lehce kýčovité mi to prostě přišlo.

Moc milé překvapení. Pokud máte rádi podobná dramata, troufám si říct, že se vám Mr. Church prostě musí líbit... Filmařsky kvalitní a celkově velmi emotivní drama, které netlačí příliš na pilu, ale přesto umí pracovat s dynamikou. Prostě přesně tak, jak to mám rád... :)

Trochu jsem se asi nechal strhnout zdejším hodnocením, protože jinak bych o to dost možná ani nezavadil. Dcerka představí švihlého přítele, tátovi se to nelíbí a dál to znáte... Jo přesně. Dál to znám a nic víc jsem nedostal, jak jsem si bláhově myslel. Film opravdu nenabízí nic nového, originálního a fakt jsem na něm neviděl vůůůbec nic zajímavého, abych pochopil zdejší přehypované hodnocení. Jestli jsem se za celý film zasmál jednou, tak je to ještě hodně, fakt... :) Přehnaný humor mám rád, ale zde mi nepřišlo vtipné skoro nic. Nechce se mi věřit, že ČSFD uživatelé tohle nechají dlouho v červené barvě... :)