Laerry

Několik pamětihodných okamžiků se našlo: úvodní monolog Setha Meyerse + jeho video z New Yorku; Ricky Gervaisova "děkovná" řeč; runnng joke JLD a Bryana Cranstona (líbačka!:-) ), vystopení Weird Ala Yankovice - zvláště "Joffrey" předávající psací stroj GRRM a následné setkání s jeho matičkou:-))... s oceňenými jsem (až na pár výjimek) velmi spokojená - Steven Moffat byl upřímně překvapený (škoda pak, že Benedict a Martin Freeman chyběli...), nej reality show TAR - zcela zaslouženě!, překvapilo mě, že tolik cen získalo AHS za zcela průměrnou třetí řadu; k smíchu už ani není neustálé oceňování Jima Parsona či Modern Family (a tak mě kategorie komedie ani moc nezajímá)... ale největší radost mi udělalo vítězné tažení Breaking bad - a potupná prohra na celé čáře protěžovaného True Detectiva byla jako sladký bonus...

Jak Seth Meyers v úvodu 66. cen Emmy vtipně poznamenal, OitNB je "komedie, která vás rozpláče, protože je to drama chybně zařazené do kategorie komedie." Divím se, že nikoho nenapadlo téma ženské věznice zpracovat už dříve (když v posledních letech dochází k recyklaci recyklovaných recyklátů), protože tohle prostředí nabízí nepřeberné množství námětů a příběhů.... které naštěstí byly přeci jen zrealizovány díky Netflixu. A asi proto dřív něco takového nevzniklo, jelikož bylo potřeba dostatek času k dozrání nového věku televize - té internetové, která je zase o kus dál, než kabelovky (aneb dlouhé čekání na nové epizody odpadá a je jen na každém divákovi, kdy a jak si užije skvělý seriálový maraton:-) ).

Neil bavil jako vždy - jeho taneční vystoupení a choreografie k televizním znělkám - tohle už asi žádné další Emmy netrumfnou...

Osvěžující seriál z prostředí pohotovosti - aneb vděčné téma pro amerického diváka. Naštěstí ale The Night shift se spíše podobá adrenalinovému Trauma, nežli soup operovým serošům typu ER, Grey's anatomy či dalším bludům... ano, i zde se řeší vztahy, ale ne takovým způsobem, aby se vám chtělo provést lobotomii mozku. Noční směna v nemocnici je plná zvláštností a dramat, které se přes den většinou "nedějí" - nespočet nových případů (aneb se nemusíme mučit u jednoho pacienta celou epizodu), které proudí do nemocnice, je doprovázen specifickým humorem nemocničního personálu, který se tak udržuje ve střehu (aneb "normální" doktoři dobrovolně nevyhledávají noční směnu...). Osm epizod seriálu krásně sluší, takže se ničeho příliš nepřesytíte. A na závěr pro mě jedno velké plus: po dlouhé době můžu zase vidět Freddyho Rodrigueze v seriálu!:-)

Stanice WGM má dobře nakročeno stát se dalším významným televizním hráčem v Americe. Letos úspěšně odstartovala se svým prvním hraným seriálem Salem a teď na něj navazuje s povedeným Manhattanem. Všichni víme, jak tenhle příběh dopadl a kdo měl na svědomí Fat Mana a Little boye - jenže za Manhattanským projektem stálo více lidí a my se máme možnost podívát do zákulisí, kde kdesi v poušti v Novém Mexiku probíhala jiná válka - válka o čas - louskání čísel, rovnic, grafů a dalších všemožných výpočtů, které měli moc ukončit ničivou válku jednou provždy... Aneb poučný seriál, který přináší nový originální náhled na tak známé téma. Z matiky či fyziky se asi ničemu novému nepřiučím (protože je to marný:D), ale aspoň jsem nenásilnou formou zjistila, kdože byl Heisenberg (ne Walter White to není;-) ).

Roztahání jednoho příběhu, který díky prominentním dětičkám nabízí spoustu možností, je více než dobrý nápad. Žádná epizodnost, jen gradující zápletka, která však začne postupně zabředávat do všech možných klišé a stupidity... Menší počet dílů není na škodu a ani nijak nevadí, že více se jich už ani nedočkáme...

Deštivá skotská krajina osmnáctého století, kilty, dudy, nesrozumitelná gaelština... přesně moje krevní skupina:) Doposud jsem o knižní předloze neměla ponětí, což je asi dobře - takhle nebudu tušit, co se stane příště - a chytlo mě to docela silně (nj, připočtěte k tomu červenou knihovnu a ejhle, spadám do cílové skupiny...). Scottish hunk Jamie je prostě trefa do černého:))

Marně se snažím přijít na něco, v čem by byl The Knick tak průlomový, aby se mi vryl do paměti a po nějaké době se k němu opět s chutí vrátila na re-watch – no a nic moc mě nenapadá. Automaticky seriál považovat za televizní skvost jen proto, že za ním stojí nějaký slavný filmový tvůrce pro mě není dostatečným důvodem – o to víc, že Soderberghova kamera mě dosti vytáčela – zdlouhavý nepřerušený záběr na jednu postavu, která poslouchá ostatní, jak něco říkají, mě brzy dosti iritovalo – co mi je potom, jak Owen tři minuty zírá na někoho (a obrazně řečeno se šťourá v nose), na koho se kamera ne a ne otočit? Hudba se za úchvatné dílo taky nedá považovat – protože zpočátku docela zajímavý motiv se neustále opakuje a opakuje, což člověka dosti rychle omrzí. Pak tu máme děj – který se neuvěřitelně vleče, k postavám si člověk dlouho utváří nějaký vztah (a i za tu dlooouhou dobu mi u dosti postav bylo dost ukradený, co se s nimi vlastně stane). The Knick sice představuje revoluční lékaře, ale sám o sobě moc revoluční není – jakékoliv syrové záběry operací, brutalita, sex či drogy nejsou ničím novým, co by televize již dávno neukázala – a zdlouhavé monology o lékařských postupech zaujmou snad jen studenty lékařství a nějaké ty doktory z profesionálního hlediska. Jenže to já nejsem, a tak mi seriál nenabídl nic, čím by mě oslnil. Protože když už mě zaujala nějaká dějová linka, tak se brzy stala teatrální a iritující, stejně jako její postavy. A tak mi nezbývá než seriál zařadit do průměru, i když měl mnohem vyšší ambice...

Neobvyklé téma sebevraždy převtělené do hořkosladké britské komedie. Rozdělení příběhu na "čtyři retrospektivní části" bylo fajn, zvláště se mi líbila chemie mezi sebevražedným kvartetem;-) Snad z Aarona a Imogen neudělají trademarkovou filmovou dvojici, když už spolu hráli ve dvou filmech - ale spolu jim to klape dobře, takže si nestěžuji;-)

Survivor se vrátil ke svým (novodobým) kořenům a hned je z toho jedna z nejlepších "dvacítkových" sérií (tj. éra po HvV). Neokoukané tváře tu fungují skvěle, protože tu je spousta zajímavých charakterů, co skutečně hrají hru a nejsou na dovolené. Nové prostředí Cagayanu (hrozný název:P) sice ničím neoslní (aneb další z řady stejnorodých ostrovů kdesi v oceánii), ale i tak je velké plus, že jsme zase neskončili na Samoe. Nový "twist" v podobě tří kmenů rozděleních na tři B (blbý=brawns, blbější=beauty, blbci všech blbců=brain) byl super, jen je škoda, že ke sloučení do dvou kmenů dochází vždycky tak brzo... nicméně v každém kmeni se našlo pár výrazných individuí: Brawns: špiónský talián Tony (kříženec Boston Roba a Rusella Hantze), natvrdlá Sarah (s českými kořeny), otravná Trish (koňská držka se společenským taktem pařezu), vždy pozitívní Woo (který navzdory svým "ninja předpokladům" moc nepředvede)... Beauty: Morgan (ze které všichni slintají), ošklivý LJ (z něho taky, i když absolutně nechápu proč...), sympaťák Jeremiah (který utvořil krásnou bromance se Spencerem).... a "geniální" Brains: skutečně chytrý i silný Spencer (kříženec Malcoma a Cochrana), Tash (ženský protějšek Spencera, jak mozkem tak i svaly), samozvaná "chaosKass" (u které nevíte, zda ji nesnášet či obdivovat její chladnokrevnou hru)... a pak tu je J'Tia, které dokonale přeskočilo - NaOnka je oproti ní úplný roztomilý svatoušek - pozorovat J'Tiu při výzvách je neopakovatelný zážitek; kdo neuvidí, neuvěří:-D...... suma sumárum 28. série nabrala nový dech a dokonce i ten vítěz se dá považovat za zaslouženého.