Laerry

Určitě povedenější remake než film z roku 1998, i když ještěrka není skoro celý film vidět. Ale bylo osvěžující vidět v americkém velkofilmu přežít hlavního „záporáka a hrozbu lidstvu, co musí být eliminována apod.“ Zpráva divákům je tedy jasná: chraňte přírodu a ohrožené druhy!

Pokud by se dalo tvrdit, že je Arrow zaměřený na dospělé publikum, tak by potom byl The Flash určen dospívajícím (a dětem) – čemuž odpovídá odlehčenější atmosféra a věkově mladší „hlavní tým“ (který je docela nesnesitelný). Postava Flashe se vážně brát moc ani nedá: směšný kostým, směšné grimasy a směšný „rychlý běh“ (zvláště ten na trenažeru). A to, že jsemGranta Gustina neměla v lásce už v Glee taky moc nepomáhá. Ale i tak je to na CW celkem slušný počin, který zabaví, když už se nemáte na nic lepšího koukat.

Má cenu hodnotit seriál, který už byl jednou vysílaný, jen pod jiným jménem? Je originální divadelní adaptace, hraná v jiném divadle s jiným hereckým ansáblem než při své premiéře? Ne, jedná se jen o reprízu – a stejně tomu tak je i u Gracepointu. Stejný obsah (někdy i slovo od slova), jiné kulisy, jiní herci – tedy až na hlavní roli (která má přitáhnout diváky) a jiné jméno. Ale pokud jste viděli původní Broadchurch, bude pro vás sledování Gracepointu jako jedno velké deja vú – jen tentokrát repliky zaznějí dosti uměle, s menším charismatem, s nulovým napětím.... snažila jsem se k seriálu přistupovat objektivně, jak by mě to zaujalo, kdybych neviděla originál – a pilot v tomto ohledu byl celkem povedený. Jenže jako u většiny seriálů, po pilotu nepřijde zázrak ale unylý standart s postupnou deklinací, kterou nezachrání ani přítomnost Tennanta. Což je smutné, jelikož se Davidovi konečně podařilo prorazit do amerického mainstreemu – no a zřejmě GP bude i jeho zkázou, protože osvícení diváci se od GP odvrátí zády a ti noví taky, protože to vysílá Fox... Původně jsem tu chtěla lamentovat nad idiocií remakování britských seriálů, které jsou jen rok staré (Protože Američani nejsou fyzicky ani psychicky schopni sledovat „cizí“ seriál, který se neodehrává v Americe - i když se v něm mluví anglicky.), ale to by bylo jak plakat nad prázdným hrobem. Tenhle trend se nezastaví, vzhledem k tomu, že scénáristům už dávno docházejí originální nápady, tak se všechno remakuje jak na běžícím pásu. Ale přeci jen jsem doufala v nějakou inovaci (jako například u Being Human, který si brzy šel svou novou cestou), ale té v GP dočkáme asi jen až na konci, ve kterém tvůrci slibují jiného vraha...

Další sterilní sci-fi, kterou produkuje Steven Spilberg. A tak z osobních zkušeností jsem nečekala nic světoborného a nebyla jsem tak zbytečně zklamaná (viz Falling skies, Terra Nova, Under the dome...). Jde tedy o standardní podívanou z blízké budoucnosti, u které mi je celkem jedno, jaká bude. A nic na tom nemění, že v tom hraje Halle Berry.

V poslední době spousta filmových klasik je převáděna na seriálovou verzi – či minisérii – což je případ Rosemary má dětátko. První část je natočena skvěle a je plná napětí, jak to má být. Pak ale přijde druhá část, která původní svižné tempo ztrácí a rozbředává se do protivných výjevů více blouznící a šílející Rosemary. Když už nic jiného, tak se divák může pokochat exteriéry Paříže – což jako jediný větší klad nestačí.

Marně se snažím přijít na něco, v čem by byl The Knick tak průlomový, aby se mi vryl do paměti a po nějaké době se k němu opět s chutí vrátila na re-watch – no a nic moc mě nenapadá. Automaticky seriál považovat za televizní skvost jen proto, že za ním stojí nějaký slavný filmový tvůrce pro mě není dostatečným důvodem – o to víc, že Soderberghova kamera mě dosti vytáčela – zdlouhavý nepřerušený záběr na jednu postavu, která poslouchá ostatní, jak něco říkají, mě brzy dosti iritovalo – co mi je potom, jak Owen tři minuty zírá na někoho (a obrazně řečeno se šťourá v nose), na koho se kamera ne a ne otočit? Hudba se za úchvatné dílo taky nedá považovat – protože zpočátku docela zajímavý motiv se neustále opakuje a opakuje, což člověka dosti rychle omrzí. Pak tu máme děj – který se neuvěřitelně vleče, k postavám si člověk dlouho utváří nějaký vztah (a i za tu dlooouhou dobu mi u dosti postav bylo dost ukradený, co se s nimi vlastně stane). The Knick sice představuje revoluční lékaře, ale sám o sobě moc revoluční není – jakékoliv syrové záběry operací, brutalita, sex či drogy nejsou ničím novým, co by televize již dávno neukázala – a zdlouhavé monology o lékařských postupech zaujmou snad jen studenty lékařství a nějaké ty doktory z profesionálního hlediska. Jenže to já nejsem, a tak mi seriál nenabídl nic, čím by mě oslnil. Protože když už mě zaujala nějaká dějová linka, tak se brzy stala teatrální a iritující, stejně jako její postavy. A tak mi nezbývá než seriál zařadit do průměru, i když měl mnohem vyšší ambice...

Molinovo rádoby dramatické nalévání vody a následná buzerace po ránu (pondělním) mě neskutečně rozčilovali - jinak věsměs standartní seriál z lékařského prostředí, který nenabízí nic nového - akorát je tu Jamie Bamber jako doktor:-)

Další typický sci-fi seriál od Syfy - takže pokud máte vysoká očekávání, spadnete z nebe dosti tvrdě na zem. Pokud vás však bavila produkce z posledních pár let této televize, tak dostanete standartní produkt, který vás rozhodně neurazí. Já se hlavně bavím americkým přízvukem Anthonyho Stewarta Heada a to mi zatím stačí... Stejně však jako u nedávného Helixu se na případnou druhou sérii zjevně nepodívám, ale aspoň tu první sérku dokoukám (archanděl Gabriel je celkem zajímavá postava...).

Vampire Academy se nesmí brát vážně - a naštěsí se vážně nebere ani on sám (a to díky režisérovi)... knižní předloha je ještě víc YA, ale má potencionál ve svém story backgroundu (zajímavě vymyšlená historie upírských ras a jejich legendy zakořeněné ve slovanské mytologii), který se snad více ukáže v dalším díle. Nejvíc mi na filmu ale vadil hektický střih, jako by ani jedna scéna nemohla trvat déle než jednu minutu - asi proto, aby teenageři dokázali udržet pozornost, či co.. takže žádná scéna není dostatečně vygradovaná a pozbývá jakoukoliv hloubku - nemluvě o "vývoji" vztahu mezi Rose a Dimitrijem... ale mohlo to dopadnout hůře, aspoň ten humor vyčnívá nad absurditou celého toho popkulturního upírského fenoménu, který se vyhrotil s příchodem Twilightu...

Ujetější spin-off upjatého JAGu, ve kterém je tým sestaven z nepravděpodobných individuí, ale jejich vzájemná interakce baví, takže divák přivře oči nad nelogičnostmi a charakterními přešlapy u hlavních postav.