Nautila

3 - 4*. Na první dva filmy to zdaleka nemá, ale trojku to v pohodě spolkne i se šťopkou. Nijak zvlášť nenadchne, ale ani neurazí, zkrátka pohodová a kvalitně udělaná oddechovka a pro fanouška příjemné setkání s oblíbenými postavami v novém hávu. A příště prosím víc záběrů na Azazela, ah! (Mimochodem, co je to za fail s Charlesovým zraněním zde a jeho chůzí v Posledním vzdoru?)

Mezi 2 a 3*. Jsem snad z jiné planety? Nenašla jsem tam nic z toho vychvalovaného. První díly byly úmorné, ale trpělivě jsem čekala, že se to v půlce zlomí, jak píší ostatní, a bohužel. Nic. Charaktery jsou ploché, umělé a bez vývinu, snad krom kněze (opravdu z nouze cnost) tam nebyl nikdo, koho bych si alespoň trošku oblíbila. Ani s původním Hanem Solem jsme si nepadli do oka a s touhle jeho mutací je to ještě horší. Nulový příběh, který neví, jakým směrem se dát, spousta nesmyslů k neužitku a sci-fi, co by se za nehet vešlo. Jo, a western nesnáším, ale tím to není.

Šumacheré, ty patlale! Já mám kýče docela ráda, ale ty jsi i na mě moc. Je to pocit, jako když sníte příliš mnoho sladkých bonbonů - cpete se a cpete, až z toho máte na jazyku povlak a už necítíte žádnou chuť. Utáhněte Schumacherovi trochu vodítko, dejte mu jen omezený počet bonbonů a on z toho vydá skvělej film jako Volný pád. Pusťte ho ze řetězu, on sežere hromadu bonbonů, a protože už z toho necítí jazyk, bude se cpát ještě víc, aby se ujistil, že ten jazyk ještě má. (Ach, to jsem vymyslela pěknou analogii.)

Sic je tam daleko méně drenů, frelů a zvratků, sic film hraje na vážnější, sentimentálnější a už trochu i moralizující notu než seriál, je to důstojné a pro každého fanouška radostné rozloučení se s postavami. Závěrečňák se vším, co si seriál zaslouží. Snad někdy nashledanou, Scorpiusi, Moyo a vy všichni ostatní, bylo mi s vámi dobře a bude se mi stýskat.

Pokládám se za docela velkého fanouška sci-fi seriálů, takže kult BSG jsem musela zkusit. I přestože tenhle Lostovský natahovací psychosystém nesnáším. A měla jsem pravdu, tohle není pro mě. Přetrpěla jsem to přes film a dvě řady, abych nemohla být obviněna z nedostatečné objektivity, a stále čekám, že se něco začne dít. Že mě některá z postav alespoň trochu zaujme. Že se tam rozvine více ta mytologie a údajné poselství. Že se tam konečně objeví to SCI-FI! Ne, a ne a ne. Osmdesát procent času si tam nudné a nesympatické postavy řeší své bolístky a co kdo ke komu cítí, deset procent jsou sentimentální dlouhé záběry a snad v těch posledních deseti je nakapáno trochu té vědeckofantastiky. Nepotřebuji mít ve sci-fi tisíce bizarních alienů, výbuchy, červí díry a já nevím co ještě. Psychologie postav je dobrá věc, ale také nepotřebuji, aby mi jí neustále někdo mával před očima a mlátil mě s ní do hlavy. Cítím z toho jen neuvěřitelný chlad, balast a vatu. A křeč. Ohromnou křeč a ta je ze všeho nejhorší. Je to pravda, žánr umírá, BSG je toho důkazem, jestliže je tahle citová vyděračská fraška za sci-fi vydávána. (Mimochodem, námětově podobná povídka o mezigeneračním cestování na lodi, hledající nový ráj, jen asi desetkrát zajímavější - Pokolení, které dosáhlo cíle od Simaka).

Do frelu s BSG a dalšími strašně opravdovými a racionálními "sci-fi" seriály! Proboha, jak jsem mohla tenhle bizarní opus tak dlouho míjet. Finální zlom byla 'dvoustá epizoda' v SG1 a ta WTF narážka na Farscape (http://www.youtube.com/watch?v=jOXLnPetjao&feature=related), kdy jsem musela vědět, co to bylo kurva zač. A nebyla to chyba, protože to je po SG druhá největší sci-fi jízda mého života. Zezačátku jsem se bála Bena Browdera, jelikož ve StarGate se mi naprosto znechutil. Tady ovšem nehraje žádného čestného amerického skauta, ale postupem času naprostého magora, všechny postavy jsou bez šablon, neexistuje "temná a světlá strana", každý je sám za sebe a všichni se neočekávatelně, ale ne nelogicky, vyvíjejí. Charaktery jsou tou nejsilnější zbraní Farscape, žádný z nich na konci nezůstane stejný jako na začátku a o nikom se nedá říci, že by byl čistě zloduch/klaďas. Ani i Scorpiusovi ne, všichni mají v sobě obě složky a proto se jim nedá nefandit. Bez jakéhokoliv sentimentálního, politického, moralizujícího, očekávatelného a nalinkovaného balastu. Naprosto odtržené od reality, čistá fantazie, dobrodružství. Scorpius/Harvey, Talyn, Crais, pilot Moyi, Stark, spousta popkulturních odkazů, těhotné vesmírné lodě (asi jediný seriál, kdy by jste byli ochotni plakat pro trpící kocábku a kde lodě mají rodinné problémy)...a to se prostě musí vidět. Souhlasím s komentářem Klenotky, tady si nakonec oblíbíte i blbej létající kus plastu stejně, jako jakoukoliv jinou 'živou' postavu. Netypické, šílené, úchylné, nové. Je třeba dát tomu šanci, překousnout pár prvních dílů, díky ujetému vizuálu a nenalinkovanosti typického děje může být pro někoho těžší najít si k tomu cestu, ale až se tak stane, tak to stojí za to. Mimochodem, závěr třetí řady si nezadá s jakýmkoliv epickým velkofilmem. Momentálně jsem závislá, v uších mi neustále zní fenomenální znělka seriálu a mé fanouškovské hormony krystalizují v čiré štěstí a radost. Radost, že tohle někdo dělá, že je to tolik baví a díky tomu to baví i mne. A tak to mám ráda. Jo, a sakra miluju jejich kožený oblečky!

Vzhledem k tomu, jak dlouho se na to čekalo, dost zklamání. Tempem vláčné, dějem nijaké (fakt je nutné finále natáhnout na tolik dílů? Vyčichne vám to, pánové) a neskutečně mě tam iritovala hudba. Teda ta trocha, co jí tam ne/byla. Nějak špatně sladěná, načasovaná a umístěná, či co (až na ten kousek s Anderson x Maxwell:) Kdo by to byl řekl, vždyť se vrátil Vladcard se svou armádou, jak jen by to mohlo být zklamání! Ale bohužel... To ze slabších OVAček.

Naprosto dokonalá syntéza obrazů, ozvučení, načasování, sountracku, kamery, herectví, střihu, dialogů.... všeho. S tím, že na to, že je to dokonalé, přijdete až po minimálně třetím zhlédnutí. To už je pozdě, protože v tom momentě jste závislí. U mně nejlepší, lepší než kult Pulp Fiction. Damn, i love u, Tarantino.

Jeden z mnoha možných fádních příběhů anonymních dětí, snímaný téměř poetickou kamerou, která ho mění na něco úžasného.... v průběhu mi permanentně tekly slzy. Smutná tvářička holčičky, která je pouze unášena okolnostmi, ale které nikdo nepodá pomocnou ruku a nikdo k ní nepronikne, protože je jen další v pořadí, nezajímaná. Neustálý, bezejmenný smutek, bloudění ve vlastním světě, izolovaném od světa ostatních. Pomalé tempo, ohlušující ticho, bezvýznamné řeči cizinců, scéna se srnou, andělská čistota a zároveň naprosté prázdno... Na ten film musí být člověk zrovna správně naladěn, já měla to štěstí, jinak může být divák tempem uvláčen... ale i kdyby, ten herecký výkon malé anonymky za to stojí.

Komedie s laskavým a nepodbízivým humorem, tak, jak to umí jen Britové.